MarieAnnaSarah
diskuze
No, nevím jestli veselejší, ale tu ji máte :)
Porovnal si ji s obrázky, které mu Nelson ukázal cestou z domova na toto místo a kterými mu chtěl vysvětlit udivující konfiguraci této lidské skupiny. Pak je tedy toto „žena“.
Cítil se podivně vzrušen a zároveň zklamán. Potlačil obojí, aby mohl intenzivně grokovat, a podařilo se mu to natolik, že doktor Thaddeus v sousedním pokoji nepozoroval na svých číslech žádnou změnu.
Jenže když si přeložil poslední z otázek, zaplavil ho takový příval citů, že téměř dopustil, aby se mu zrychlil tep. Zachytil ten impulz a pokáral se za neukázněné tulení. Nato si znovu zkontroloval svůj překlad.
Ne, zmýlil se. To ženské stvoření mu nabídlo vodu. Přeje si tedy přiblížit se.
S velkým úsilím tápal po vhodných výrazech, aby mohl odpovědět s požadovanou obřadností. „Já vám děkuji za vodu. Nechť vždy pijete zhluboka.“
Čtu příspěvek a už mě obestírá hrůza, kterou jsem pociťovala při čtení celé této knížky. Dave Pelzer - Dítě zvané To
Dámy, máte pravdu obě, jen ta s hranostajem a bolavým zubem byla rychlejší, takže předávám žezlo :)
Ticho po pěšině, tož já přidám :)
"Nebudu vás učit styly umělé," prohlásil Vlček. "Kraul, motýlek, prsa a znak jsou pastyly, které
vymyslel člověk ve své pýše, neboť se zaslepeně domnívá, že je králem zvířat. To je
ovšem nesmysl. Jsme soudní lidé, a proto nebudeme při plavání napodobovat ani rybu, ani žábu, tím méně delfína, zkrátka živočichy s vodou srostlé. My se poučíme od tvorů suchozemských, s námi se přátelících a nám věrných, to jest psů."
Pak důchodce vhodil svého kokršpaněla do vodního toku a ukázal na zmítající se zvíře prstem:
"Dobře se dívejte, jak to dělá. Plave nejideálnějším stylem, to jest čubou!" Svérázné metody trenérovy dostoupily v tomto okamžiku vrcholu. Rozjařil se, hulákal a oči se mu divně leskly, když nás začal strkat bidlem do vody, volaje:
"Napodobte psíka!"
Což se nám moc nechtělo, neboť kokršpaněl mezitím podivně zmizel ve víru pod jezem.
Děkuji, bezbolestné kleště předám Dámě s hranostajem, ta je možná užije :) Já opustím dutinu ústní a přejdu trochu jinam :)
V naší rodině, musím to přiznat, jsme neměli vodu příliš v lásce. Ne, že bychom nepili rum, to ano, v tomto směru nemohu rodinu pomlouvat. Vždyť už při snídani rozdával otec decky pro zahřátí a sám pak se zahříval celý den, ale mám na mysli tu vodu, jak ji znáte vy – tu původní vodu pramenitou. Tak tu nám dokonce doma dlouho rodiče zatajovali. Ostatně nedalo jim to ani moc práce, neboť vodovod byl přes dvůr na pavlači sousedního domu a při dešti otec tvrdil, že z nebe padá síra. Dnes s odstupem času s úsměvem vzpomínám, jak u nás probíhala sobotní koupel, probíhala-li vůbec. Maminka napustila vanu světlým pivem, a když nás všechny spláchla, pozval otec sousedy na černou flekovskou třináctku. Zajímavé je, že tento otcův trik sousedé nikdy neodhalili, i když domovník Jícha našel jednou ve svém půllitru celuloidovou rybku a kus žínky
Áno, máš slovo :) A držím palce, ať brzy bolet přestane :)
Výmluvnější ukázku už asi nenajdu, tak napovím jinak :) Kniha (na DK ve 172 přečtených) je příběhem svobodné matky, kterou vítr zavane do šedé francouzské vesničky, kterou si podmaní svým "kulinářským" uměním, k nelibosti místního kněze. Kniha byla předlohou i k filmu, ve kterém si zahrál naprosto neodolatelný herec, proslavený svým ztvárněním pirátského kapitána.
Kečup nemám, ale mohu nabídnout jinou pochutinu :)
Je to jako jeden z mých snů. Válel jsem se v čokoládě. Představoval jsem si sám sebe v poli čokolády, na čokoládové pláži, vyhřívám se, hrabu, hltám. Neměl jsem čas číst štítky; cpal jsem se čokoládou bez výběru. Prase ztratilo tváří v tvář tolika dobrotám svou mazanost, stalo se zase prasetem, a i když cosi v mém mozku na mne křičelo, abych se zastavil, nedokázal jsem se ovládnout. Když jsem jednou začal, nedokázal jsem přestat.
Nemělo to nic společného s hladem; shazoval jsem je z táců, ústa nacpaná, ruce plné. Na strašlivou chvilku jsem si představoval Armande, jak se vrací, aby mne pronásledovala, proklínala mne svým vlastním trápením; kletbou smrti z přejedení. Slyšel jsem se, jaké vydávám při jídle zvuky, sténavé, naříkavé zvuky nadšení a zoufalství, jako by prase, které jsem měl v sobě, konečně našlo hlas.
Kupodivu nesprostý Zdeněk Pohlreich - Prostřeno bez servítků :)
Omlouvám se, že to déle trvalo. Původně jsem chtěla podat večeři dle Hannibala, ale při přepisování mi to přišlo až příliš nechutné :D Tato večeře je sice též podivná, ale celkem neškodná :D
Jsem moc smutná. Netrpělivě jsem se rozhlédla kolem stolu, když si všichni dali do pusy první lžičku dražé. Nastalo trapné ticho.
„Co to má být, zlato?“ zeptal se Tom nakonec. „To je marmeláda?“
V hrůze jsem sama ochutnala. Byla to, jak Tom poznamenal, marmeláda. Uvědomila jsem si, že přes veškeré úsilí a náklady jsem svým hostům naservírovala: modrou polévku, omeletu, marmeládu.
Jako kuchařka jsem katastrofálně zklamala. Interhotel? Spíš nádražní bufet.
Ajaj, tip byl správný, akorát jsem se bavila u Čtení s Míšou a prošvihla jsem odpověď, Koka byla rychlejší. Gratuluji :)
Mám tip, ale raději bych nějakou nápovědu, mohu-li :)
Krásný gól, publikum jásá a Dáma s hranostajem vykopává míč :)
Teda já dneska jedu :D Tak já vám tu fotbalovou horečku pondělní noci bohužel překazím, v mém "týmu" jich bylo na zahrání fotbalu o jednoho méně :)
Rogers byl předvolán k soudu a vskutku toho pověděl velmi málo. Celé dopoledne ho zaměstnávaly starosti o domácnost a příprava oběda. Před obědem přinesl na terasu koktejly a pak šel nahoru, aby si z podkroví přenesl své věci do jiného pokoje. Za celé dopoledne se ani jednou nepodíval z okna a neviděl nic, co by mohlo nějak souviset se smrtí generála Macarthura. A rozhodně by mohl odpřísáhnout, že když prostíral k obědu, bylo na stole osm porcelánových figurek.