MarieAnnaSarah diskuze u autorů

Byl rok 2000 a já oslavila krásných dvanáct let. Ten rok jsem se stala studentkou osmiletého gymnázia, chodila jsem na závodní plavání a učila se hrát na kytaru (oboje mě časem přešlo :).
Ten rok byl výjimečný ještě další věcí, do mého života vstoupil Harry Potter. Byla jsem tehdy přesně cílovou skupinou, jen o maličko starší než Harry, takže od té doby jsem po jeho boku, knihu po knize, vyrůstala a dospívala.
Harry Potter byl něco nového, neskutečného, magického a krásného. J. K. Rowlingová měla ten úžasný dar přitáhnout děti ke čtení. Knihomolové i naprostí knižní ignoranti hltali každou její řádku a nechávali se unášet na vlnách fantazie. Nezapomenu na to toužebné očekávání vydání dalšího dílu a následně jeho zběsilého čtení doma, v noci pod peřinou s baterkou, ve škole, prostě kdekoliv. Po vydání Harryho příběhů jste si mohli být jisti, že na něj následující týdny budete narážet všude. Nikdy dříve se mi nestalo, že bych potkávala v jeden čas tolik lidí začtených do knihy, navíc do jedné a té samé.
J. K. Rowlingová vytvořila propracovaný svět, plný dokonale promyšlených postav. Její příběhy, rok od roku měnily svou podobu a postupovaly podle toho jak Harry a jeho čtenáři dospívali. Z pohádek se stávaly stále temnější příběhy plné vážných témat. Měnily se hodnoty hrdinů, jejich názory se vyvíjely a též si začínali stále více uvědomovat skutečnosti ve svém okolí. Postupem času už nenahlíželi na svět jako nevinné děti, ale vnímali všechny dopady jednání svého i druhých.
Harry Potter v sobě skrývá mnoho, fantaskní svět, detektivní zápletky, občas i horrorové části, ale především důležité morální hodnoty jako sílu přátelství a odvahu jedince. Krom příběhů tedy v něm naleznete i mnohá poučení.
Jsou to knihy, které bych doporučila všem dětem a nejen jim.
Bohužel boom filmů o Harry Potterovi je velký, v televizi ho opakují téměř každý rok, takže dnešní děti už jsou ochuzeny o to prvotní nadšení z knih, které jsme zažívali my, protože už většinou viděly filmové zpracování. I já jsem četla některé knihy jen jedinkrát, protože jsem už pak zlenivěla a v případě chuti na Harryho Pottera a jeho svět, jsem si pouštěla filmy.
Letos to však hodlám napravit. Chci se opět ponořit do toho tajemného světa kouzelníků a opět přečíst celou sérii.
Už se na to upřímně těším :)

J. K. Rowling patří velký dík za to, co pro nás udělala a jak dokázala obohatit naše dětství. A hlavně klobouk dolů, její fantazii. Jsem velmi ráda, že se s námi o ní podělila :)

Chyba byla opravena a duplicitní svazky smazány. Stejně tak i pseudonym Miroslav Neumann. Namísto toho byl k jednotlivým knihám přiřazen jak Pavel Hejcman tak i skutečný Miroslav Neumann a do anotace knih vložena poznámka "Kniha Pavla Hejcmana byla z důvodu zákazu publikování vydána pod jménem Miroslava Neumanna, se kterým spolupracoval.". Příště doporučuji chybu nahlásit přímo někomu z moderátorů, protože jednotlivé komentáře u autorů neprocházíme, takže nemohla být opravena, když jsme o ní neměli ani tušení :)

Sir Arthur Conan Doyle je pan spisovatel. Jeho napínavé detektivní příběhy, které jsem mnohdy četla několikrát, mne vždy dokáží ohromit a potěšit. Mám ráda jeho občas nerudného Sherlocka s jeho brilantním smyslem pro detaily. Jeho díla, stejně tak jako díla Agathy Christie mne doprovází po celý můj život a nebojím se říci, že je to věčná láska, která se neomrzí :)

Kdybych můj vztah k němu měla stručně zhodnotit, pak si vypůjčím slova ze skvělé adaptace televize BBC: "I'm Sherlocked" :)

Andrzej Sapkowski, moje první velká knižní láska. Díky mé sestře jsem ho objevila a vždy jí za to budu vděčná.

Jeho sága i povídky mne zcela pohltily, zbožňovala jsem Geralta i Marigolda a jejich dobrodružství. Prošla jsem celou ságu po boku Ciri, prožívala jsem všechny boje, jako bych tam skutečně byla, držela jsem palce do zmrtvění, aby vše dobře dopadlo. Neřadím se sice mezi fanoušky Yennefer, ale chápala jsem jejich lásku. Ačkoliv nikdy nepřestanu více fandit Essi Daven z povídky Trošku se obětovat, která je ze všech jeho povídek má nejmilejší a její jméno doteď nese můj email.
Pánové si teď možná odfrknou: "No jo, ženská." :D

Je už to hodně let, co jsem Sapkowi propadla, ale i teď mám stále touhu a to nejen z nostalgie, se k jeho dílům vracet.
Děkuji za ně :)

Jedna z mých prvních oblíbených autorek, už v té době jsem měla sklony k oblibě detektivních příběhů :)

Její Správná pětka a Tajná sedma mne provázely po celou dobu mého studia 2. až 4. třídy, pak už jsem přesedla na vážnější četbu. Pamatuji si jak jsem je vždy přinášela s radostí z knihovny a pak je potají četla zavřená před sestrami někde po domě :) Měla jsem velmi ráda tato dětská dobrodružství často s nádechem tajemna a záviděla jsem jim tajné skrýše a dýchánky u zázvorové limonády. Navždy pro mne zůstanou jako vzpomínka na dětství :)

Jo Nesbø - mánie, módní hit. Tak to možná vidí někteří lidé, ale pro mne je srdcovým spisovatelem.

První knihou byl pro mne Sněhulák, který mě oněměl. Nebyla jsem na severský drsný styl zvyklá a tak některé pasáže pro mne byly dosti šokující. To nic nemění na tom, že mne ohromil. Už jsem ztrácela naději, že zažiji stejné pocity jako při čtení Deaverových knih, ale Nesbø mne přesvědčil, že ještě zdaleka není všem dobrým detektivním knihám konec.

Po dočtení Sněhuláka se u mne strhla Nesbøovská lavina a já téměř po celý letošní rok hltala jeho příběhy. Některé dokonalé, některé o trochu slabší, ale všechny s chmurným, alkoholikem Harry Holeem, na kterém vlastně stojí. Ač je přesným opakem vždy uhlazeného a dokonalého Hercula Poirota, dokázal zabrat v mém srdci místo po jeho boku.
Krom dokonalého vykreslení psychologie postav, napínavého děje a překvapivých obratů má Nesbø jedno velké plus a to umění vypravování. V každé knize mě dokáže zaujmout a obohatit o nové poznatky, ať už se jedná o reálie Austrálie či Thajska, historii Norů za 2. světové války či Romů a mnoho dalších. K tomu Harry staví čtenáře často před složité morální otázky a je jen na něm, zda-li ho jeho řešení uspokojí či ne. Někdy s ním nesouhlasím, například při dopadení Prince, někdy jeho chování dokážu pochopit, například na konci Spasitele.

Nesbø, ač náš čtenářský "vztah" trvá teprve krátce, se mi nesmazatelně vryl pod kůži a já mohu říci už jen jediné:
Děkuji Vám za Vaše příběhy a jen tak dále. :)

K Deaverovi jsem přišla jako slepý k houslím, po shlédnutí filmu Sběratel kostí mi spolužačka prozradila, že má knižní předlohu a já se do ní tedy pustila a byla jsem ohromena. Do té doby jsem četla pouze detektivky od Agathy, které se málokdo může rovnat, ale Deaver má rozhodně laťku dosti vysoko.

Je svěží, dechberoucí, čtivý. Zamilovala jsem se hned napoprvé do jeho obratů, kdy pár stránek před koncem myslíte, že je vše vyřešeno a najednou je vše jinak, do jeho skvěle vykreslených postav, do příběhů, ve kterých nám odkrývá celé zákulisí činu. Oblíbila jsem si jeho inteligentního Lincolna Rhyma s jeho bystrým intelektem i trochu drsnější Amélii, která mu skvěle sekunduje. Z této série jsem přečetla všechny a nikdy jsem nebyla zklamána. Přečetla jsem i další Deaverovy knihy, ale ty s Lincolnem mne oslovily nejvíce.

Krom Agathy Christie, A. C. Doyla a momentálně i Joa Nesbøho se řadí k mým nejoblíbenějším spisovatelům detektivek a k jeho knihám se ráda vracím a tuším, že Deavermánie mne jen tak nepřejde, přeci jenom už trvá 11 let :)

I já si v dospíváním prošla dobou, kdy jsem četla knihy Lenky Lanczové. Myslím, že k tomu patřily a jak vídám dnešní dívky, stále i patří. Na rozdíl od jiných spisovatelů, na Lanczové se mi líbilo, že zpracovávala vedle různorodých lásek i vážná témata - cukrovku, anorexii, mateřství. Žádná dívka z jejích knih nebyla bezproblémová a z knih vždy čišela naděje, že všechny problémy se dají řešit a že život, ať je jakkoliv těžký stojí za to žít, nevzdávat se.

Nelituji, že jsem ji četla, její knihy byly čtivé, některé lepší, jiné horší, ale vždy jsem si u nich odpočinula. Často jsem je proto používala na prokládání těžší literatury.

Dnes už jsem z nich sice odrostla, ale s mým dospíváním budou vždy spjaty.

Pratchetta jsem okusila na základě doporučení mé sestry, přečetla jsem pár knih, které následně upadly v zapomnění, protože mi sestra na(ne)štěstí pro změnu doporučila Sapkowského a já mu zcela propadla. To bylo před více než deseti lety.

Teď jsem o řadu knih dál a Sapkowského sága mi už jen připomíná toto bezstarostné období. Nyní já jsem ta, která doporučuje knihy mladším :) A jednou takovou knihou byla Barva kouzel a vlastně celá Úžasná Zeměplocha, kterou jsem "dětem" vložila do rukou. V tom mne napadlo, že bych se mohla do tohoto světa navrátit také, zasmát se opět u toho dokonalého absurdního humoru, který dle mne doposud nemá v takové míře konkurenci. Užívat si dobrodružství po boku Mrakoplaše, stařenky Oggové či SMRTĚ a dalších skvěle promyšlených postav.

Nelituji, že jsem tehdy dala přednost jinému spisovateli, ale jsem opravdu moc ráda, že jsem se k Pratchettovým knihám opět navrátila. Byla by škoda, je minout :) Pratchettův styl je nezaměnitelný, famózní a i přes takové množství knih se neomrzí. A i v dobách, kdy je pochmurno dokáže dodat energii a vykouzlit mi úsměv na tváři, případně donutit mne se nezřízeně řehtat.
Klobouk dolů i mnohokrát oceněnému překladu, je vskutku báječný.

Svou první knihu od Agathy jsem dostala v dětství od své babičky a byla to láska na první přečtení :) Postupně jsem si vypůjčila všechny její dostupné knihy v naší malé knihovně a hltala je po nocích pod peřinou.
Časem jsem přešla k dalším knihám, ale láska k detektivkám, kterou ve mě Agatha probudila, už mi zůstala. I když mohu směle říci, že jsem neobjevila spisovatele, který by se jí rovnal. Propadla jsem sice Deaverovi a jeho Lincolnu Rhymovi, který je skvělý, ale na Agathu mu stejně něco chybí. Snad to, že New York a jiná americká města nikdy nemohou mít stejnou atmosféru jako Agathina stará Anglie.

V době, kdy jsem četla jiná díla, mě však Agatha neopustila. Nikdy jsem si nenechala v televizi ujít Hercula Poirota s Davidem Suchetem či paní Marplovou. Při pečení cukroví jsem o Vánocích poslouchala audioknihu Deset malých černoušků.
Tento rok jsem se rozhodla vrátit se k jejím dílům v tištěné formě a nyní čtu všechna její díla nanovo. A opět jsem lapena.

Děkuji Agathě za její díla, která mě provádějí celým životem, díla, kvůli kterým jsem si zkazila oči a stejně toho nelituji.

Je to královna a já jsem jejím věrným poddaným po zbytek života :)