MarieAnnaSarah komentáře u knih

Bílá nemoc je dokonalé dílo, které nemůže nikoho nechat chladným. Působivý příběh o doktorovi, jenž chtěl dobro a mír pro všechny, i za cenu toho, že je nechá trpět, mě velice oslovil a nečekaný konec hluboce zasáhl. Tak moc, že se ani v tomto komentáři nedokážu tak jako obvykle rozepsat.

Jen mě napadá jedna otázka... "Můžete mi probůh vysvětlit, proč jsem se Čapkovi po dlouhá léta tak vyhýbala?" :)

Lakomec má vše, co má správná fraška mít - romantický několikaúhelník s překvapivým rozuzlením zakončeným mnohonásobný happy-endem, potrestání zlosyna a přivedení ho, alespoň trochu na dobrou cestu a v neposlední řadě vtipného, ironického sluhu, co vše krásně zamotá. Skvostné dílo a jistě ne poslední, které jsem od Moliéra četla :)

4 07.03.2015

Tato knížka se dá vystihnout jediným slovem a to "milá".

Bylo milé sledovat život mladých sester, vidět jejich dětské vnímání světa, jejich malé i velké chyby. Obzvlášť v dnešní době je krásné začíst se do knihy, která je tak naivně čistá a přesto obsahuje mnoho vážných věcí a pravdivých ponaučení. Určitě se do budoucna zařadí na čelní místo v mé knihovně a vždy, když bude pošmourno, buď venku či v mé duši, sáhnu po ní :)

6 07.03.2015

Na Kuličku jsem se již dlouho chystala, ale teprve nyní, donucena okolnostmi jsem se k ní konečně dostala a rozhodně nelituji.

Maupassant, dokázal již v jiných dílech, že dokáže dokonale vykreslit psychologii postav a ani v takto útlém dílku neměl potřebu od toho upouštět. Novela o čisté duši, kterou lidé opovrhují, protože se věnuje nečisté obživě, ve mě zanechala hlubokou stopu. Kulička je nádherné dílo vykreslující pravou tvář lidí té doby, bez skrupulí, bez soucitu. Poukazuje na známé pravidlo, že každý dobrý skutek, bude po zásluze potrestán, že pomáhat druhým, obětovat se pro jejich dobro, je naivní. Ale stejně jako Kulička, ani já nejsem ochotna takovýmto demagogiím věřit, věřím v dobro. A i proto mi spolu s ní na konci příběhu stékaly slzy po tváři.

2 07.03.2015

Na archeologických vykopávkách je nalezeno tělo malé holčičky, případu se ujímá vyšetřovatel Ryan se svou parťačkou Maddoxovou. Je smrt dívky spojena s výstavbou dálnice na místě vykopávek či se prolíná se starým případem zmizení tří dětí, z nichž byl jedním právě vyšetřovatel Ryan? To a mnohem více otázek má před sebou k zodpovězení mladý policejní tým...

Na Tanu French jsem se už dlouho těšila a potom, co jsem dočetla všechny předešlé detektivky na seznamu, okamžitě jsem se na ní vrhla. Zprvu vypadala kniha slibně, příjemný styl psaní, velká slovní zásoba, květnatá souvětí a zajímavý případ s prequelem, který sliboval mnoho. Po prvotním rozjezdu však autorka zabředla do příběhu vyšetřovatele Ryana, což se zpočátku zdálo jako příjemné oživení knihy, avšak s přibývajícími stránkami jsem stále s větší nechutí pročítala další a další věty o jeho můrách, psychickém rozpoložení, vzpomínkách a bludech. A tak kniha, na kterou jsem se těšila, pomalu přecházela do kolonky knih, co bych nejraději zahodila a nedočetla. Bohužel, toto neumím. Po třech týdnech jsem se knihou nakonec prokousala. Díky tomu však už byla pro mne velkým zklamáním a ani zajímavý konec nemohl u mne napravit její reputaci. Velmi mi to připomnělo čtení knihy Hypnotizér od Larse Keplera, který také odběhl a prvotní zločin odbyl pár stránkami na konci, když si znenadání vzpomněl, o čem vlastně kniha měla být.
Vím, že jsem možná přespříliš tvrdá a mnoho z Vás, kterým se kniha líbila se mnou nebude souhlasit, ale jak už jsem napsala u jiných autorů, od knihy očekávám více, chci ji číst s láskou, odpočinout si u ní, bohužel u této knihy jsem často měla pocit, že ji čtu jen a jen proto, abych už to měla za sebou a mohla číst něco jiného...Přitom by stačilo tak málo, rozvinout hlavní případ, omezit vzlykání Ryana, ne nejsem bezcitná a chápu, že autorka chtěla dát prostor tomu, co pociťuje člověk v dospělosti potom, čím si v dětství prošel, ale jak se říká, nic se nesmí přehánět, anebo prostě ten vedlejší příběh nějak ukončit. Ano, to bylo asi pro mě poslední kapkou, potom, co jsem se tím vším prokousala a k ničemu se nedobrala...
Ale raději ukončím teď i toto mé naříkání, abych neotrávila ještě i já Vás svým komentem.

V lesích je kniha s velkým potenciálem, který podle mne nebyl dostatečně využit, ale časem dám jistě Taně French další šanci a přečtu knihy následující. Pro tentokrát je to opravdu pouze za 3* s odřenýma ušima, nebýt stylu psaní, dala bych asi 2.

6 04.12.2014

Jelikož jsem to nevydržela, po přečtení Přízraku jsem sáhla hned po Policii ve slovenštině. A dobře jsem udělala :)

V Oslu začíná řádit takzvaný polivrah, brutální vrah policistů, jenž je vraždí na místech starých neobjasněných případů. Známý tým Beáta Lønnová, Katrine Brattová, Stig Aune, Bjørn Holm a Gunnar Hagen se pouštějí po jeho stopě. Ale podaří se jim ho dopadnout bez nejdůležitějšího člena týmu - Harryho Holea?

Jo Nesbø tentokrát upustil od super akčního stylu psaní a představil nám Harryho Holea v novém světle, jako normálního člověka. Díky tomu vznikla napínavá detektivní kniha, která dle mého názoru, strčí všechny předešlé do kapsy. A to jsem si bláhově myslela, že už není možné, aby další kniha série byla ještě lepší. Nesbø mi dokázal, že to jde :) Surovým příběhem plném zavádějících vodítek a mrazivých momentů, ve kterém až do poslední chvíle netušíte, kdo je vlastně vrahem, mě dokonale odzbrojil.
Velkým plusem pro mě byly odkazy na předešlé knihy, což ty, které je ještě nečetli, asi moc nepotěší. Mínus pro mě bylo jediné, smrt oblíbené postavy, které oproti Července, nedal dostatek prostoru, aby se s ní čtenáři mohli smířit. Škoda.

Policie je do sebemenšího detailu propracovaná kniha s dechberoucím dějem, na které mě mrzí pouze to, že jí nemohu ohodnotit šesti hvězdičkami, protože pět mi přijde strašně málo. Rozhodně doporučuji a těším se na další pokračování. Kniha sice skončila happyendem, ale dle poslední kapitoly, není ještě zdaleka konec...

7 03.11.2014

Harry Hole se po třech letech navrací do Osla, avšak nyní před ním stojí těžší úkol než dopadnout masového vraha, musí ochránit to, co je mu nejbližší...

Jo Nesbø tentokrát upustil od propracovaných vražd a profilů vrahů a pustil se do něčeho nového a musím uznat, že se mu to na sto procent povedlo. Vedle neotřelých vyprávění duše a krysy, rozvíjí příběh z drogové scény evropské metropole se vším všudy - závislostí, korupcí, mocenskými boji a ruskou mafií. Ačkoliv je to téma, které vyloženě nevyhledávám, Nesbø ho dokázal podat tak bravurním způsobem, že jsem se od knihy nemohla odtrhnout a hltala jsem řádek za řádkem.
Zprvu jsem mu zazlívala, že na úkor stylu odbyl propracovanost zápletky, když identita Dubajce i Ibsena byla dosti zřejmá, ale to jsem mu křivdila. Jo Nesbø si naopak výborně pohrával se čtenáři a na pozadí jasných vodítek zaplétal nečekaný příběh, který vyústil v překvapivé rozuzlení. Páni.

Už jsem si zvykla, že mě Nesbø dokáže ohromit, ať už propracovanou Červenkou, zamotaným Sněhulákem či temným Levhartem, ale tentokrát to byla opravdu darda. Jen teď netuším jak vydržím do dalšího dílu :/

8 23.10.2014

Karla nemá štěstí na muže, po krachu vztahu-nevztahu s tajemným Alexem se rozhodne dát se na mužskou stranu a začít muže kosit a nám před očima projde celé panoptikum jejích známostí.

Nejsem jedna z těch, která by toto dílo odsuzovala, Bestiář jsem četla několikrát, ale uznávám, že skutečně není ničím dokonalým. Hlavní hrdinka je mnohdy nesympatická, děj občas chaotický a strohý, ale přesto se v knize dají nalézt i světlé chvilky, kdy autorka pronese větu, která sedne jako jak se říká * na hrnec. A asi proto se k ní vracím, protože Barbara Nesvadbová není snílek, nepíše románky s happyendem, ale skutečnou výpověď o životě s muži, realisticky.

Snad proto, že i já mám za sebou kvalitní přípravku, se budu k tomuto dílu vracet a dávám mu 3* :)

1 19.10.2014

Jelikož jsem si na cestu na zahraniční praxi musela vybrat něco lehčího na čtení v přítmí autobusu, padl mi zrak na tuto knížku, kterou jsem již delší dobu odkládala. Když praxe hotelového managementu, tak i s tématickou knihou, že? :)

Knížka nás zavede do jednoho pracovního dne recepčního v hotelu, plným usměvavých a až těžko uvěřitelných situací. Ale je to až tak neuvěřitelné? Myslím, že o to více mě kniha pobavila z toho důvodu, že v tomto oboru už se dosti let pohybuji a některé mrtvičné situace, jež hlavní hrdina prožíval, mi nejsou až tak neznámé :)

Trochu mě však mrzel strohý, popisný styl psaní, kdyby se autorka více "rozkecala" a kniha byla květnatější, pak by se mi líbila více, ale i tak velmi pobavila a cesta do Itálie mi příjemně utekla. Svůj účel tedy naprosto splnila, tudíž za 3*

19.10.2014

Harry Potter opouští bezpečí "rodiny" a školy a vydává se na strastiplnou pouť po boku svých nejlepších přátel. Rozhodující boj mezí chlapcem, který přežil, a Pánem Zla se neodvratitelně blíží...

Přes počáteční tápání na své pouti Harry nachází svůj směr a nakonec se navrací do bradavického hradu, kde ho čeká úkol nejtěžší, nadobro ukončit válku v kouzelnickém světě i za cenu mnoha ztrát. Snad každý moment knihy je nezapomenutelný - cesta k hrobu Harryho rodičů, ztráta jeho přítele, dobrodružství u Gringottových a hlavně nečekané rozuzlení osoby Severuse Snapea. Myslím, že tímto dílem udělala paní Rowling dokonalou tečku za celou ságou. Ačkoliv při prvním čtení před x lety, jsem nad závěrečným happyendem ohrnovala nos, tentokrát mi tam naprosto seděl.

Ač se budu opakovat, děkuji paní Rowling za neskutečný zážitek při čtení jejích knih, ať už v dětství, tak i teď po letech. Pro mě navždy bude paní spisovatelkou s velkým S.

4 19.10.2014

Kouzelnickým světem otřásá naplno válka s Pánem Zla, avšak Harry se jí přímo neúčastní, v bezpečí bradavického hradu, za pomoci ředitele Brumbála, odkrývá tajemství života lorda Voldemorta, díky němuž se ho snad v budoucnosti podaří porazit.

I přes bující válku nás i tentokrát autorka provádí životem v bradavické škole čar a kouzel, plném nejen intrik a všudypřítomného strachu, ale i přátelství a nových lásek. Zakončení příběhu jsem samozřejmě opět oplakala, a i když se mi to nepřiznává snadno, bylo mi líto i toho malého Malfoye.

Takže dalších pět, děkuji za neskutečný zážitek při čtení paní Rowling :)

1 19.10.2014

Kouzelnický svět je rozdělen na dvě frakce, na ty jenž věří, že Pán Zla opět povstal a Harry je hrdinou, který mu opět unikl a na ty, kteří si myslí, že je to vše jen báchorka jeho choré a narušené mysli. Před Harrym tedy stojí nejen úkol všechny o své pravdě přesvědčit, ale i čelit mnohým nástrahám v tichosti se rozrůstající moci Pána Zla.

Další díl je opět nabit emocemi, od pocitu zmaru, z toho jak se kouzelnický svět k Harrymu chová, přes nenávist k Dolores Umbridgové, za jejíž postavu dávám Rowling velké plus, někoho tak odporného vymyslet, klobouk dolů, až k úctě k Harrymu, že i přes mnohá úskalí, se rozhodne předat své zkušenosti druhým, aby je naučil ubránit se v případě stále více hrozícího nebezpečí...

Ačkoliv někteří odsuzují, to jak se Harry zachoval, u mě tím opět stoupl v ceně a i při opakovaném čtení jsem po letech oplakala, jak za svou stále ještě dětskou naivitu a hrdinnost, jež Pán Zla využil, doplatil.

Nelze hodnotit jinak než opět plným počtem.

6 19.10.2014

Hned počátek Harryho nového školního roku je nabitý - čeká ho výlet na mistrovství světa ve Famfrpálu. Může snad být něco lepšího? Bohužel celý výlet dopadne jinak, než si představoval a on je najednou uvržen do víru událostí, které nadobro otřesou nejen jím, ale i celým kouzelnickým světem.

Tatam je dětská knížka, akce stíhá akci a nad kouzelnickým světem se pomalu a netušeně stahují mračna. Čtenáři tentokrát nezbývá než bez dechu přihlížet a doufat, že si Harry se všemi překážkami poradí. Ať už jde o Turnaj tří kouzelníků, kam byl bez svého vědomí přihlášen či intriky, promiňtě mi ta slova, slizské a odporné Rity Holoubkové až po krach v přátelství mezi ním a Ronem. Ač bychom si mohli nakonci oddychnout, že Harry opět vyvázl, tentokrát se happyendu nedočkáme, Pán Zla totiž opět povstal....

Jedním slovem dokonalé, jinak se toto dílo ani ohodnotit nedá :)

3 19.10.2014

Harry Potter má tentokrát v patách šíleného uprchlého vězně, který mu jde po krku a navíc školu letos obléhají azkabanští strážní Mozkomorové, kterým se musí naučit čelit. Čeká ho tedy velmi náročný školní rok, kdy se mnohé ukáže jiné než se zprvu zdálo.

Jak jsem u předešlého dílu psala, že Rowling začíná tlačit na pilu, v tomto díle již naplno upouští od pohádkového příběhu a zatahuje nás do kruté reality kouzelnického světa a černé magie. Harry přestává býti dítětem a před očima nám dospívá v mravně založeného mladého muže. Samotný příběh o Siriusi Blackovi je pln nečekaných momentů, ze kterých si čtenář, který příběh nezná musí sednout na zadek :) Příběh pánů Červíčka, Tichošlápka, Dvanácteráka a Náměsíčníka je prostě dokonalý. Ne náhodou patří tento díl k mým nejmilejším.
Číst ho po letech byl neskutečný zážitek :)

9 08.06.2014

Protože se Bohyně v domácnosti jako čtivo do vlaku osvědčila, sáhla jsem i po dalším díle Sophie Kinsella. Tentokrát to bylo její často nejvychvalovanější dílo - Dokážete udržet tajemství?

Emma se vrací po zpackané schůzce s klientem zpět do Londýna. Její letadlo však postihnou mohutné turbulence a ona v záchvatu paniky vychrlí všechna svá tajemství svému sousedovi. Nu což, však se nic až tak zlého nestalo, ten muž byl naprosto cizí a ona ho již nikdy pravděpodobně neuvidí. V tom se ale mýlí, jejím sousedem není totiž nikdo jiný než majitel společnosti, ve které pracuje.

Tentokrát si Sophie Kinsella bere na paškál soukromá tajemství lidí. Je dobré je mít? Je lepší být zcela upřímný nebo je to chyba? Hlavní hrdinka se postupně prokousává všemi stádii a nakonec zjišťuje, že nějaké to malé tajemství přeci jenom neškodí.

Na rozdíl od Bohyně v domácnosti tentokrát děj trochu pokulhával, nebyl tak plynulý a byl občas dosti zmatečný, stejně jako hlavní hrdinka. Na druhou stranu mu nemůžu upřít, že mi přišel trochu více zábavný. Ačkoliv styl humoru byl zcela odlišný, i tady mi sedl ba co víc, u některých hlášek jsem se smála nahlas, chudáci spolucestující :) Jediné, co mi nesedlo, stejně jako v Bohyni, byl ten monstrózní happy-end, asi nejsem správná cílová skupina, která při něm holt nevzdychá dojetím, ale spíše nudou.

Podrtrženo, sečteno. Nakonec se to tak nějak vyvážilo a já mohu dát stejný počet hvězdiček jako Bohyni, tedy 3*, přestože byla o chlup lepší.

1 27.05.2014

Jelikož momentálně trávím tři hodiny denně ve vlaku na cestě do práce a zpět, potřebovala jsem nějakou knihu, která mi zpříjemní cestu. A protože cestou tam v pět hodin ráno moc nevnímám a cestou zpět jsem zavalena hordou brebentících spolucestujících, musela to být kniha, která je nenáročná a oddychová. A vítězem se stala Sophie Kinsella a její Bohyně v domácnosti, kniha žánru, který až tak často nevyhledávám, ale která splňuje mé požadavky na sto procent.

Samanta je typická moderní žena, která se věnuje své kariéře. Žena, která má svůj život rozdělený na šestiminutové úseky, ve kterých se věnuje všem svým povinnostem. Žena, která dle svých slov rychle chodí, mluví, jí a i rychle souloží. Právnička, v prestižní londýnské firmě, která se nezalekne velkých klientů a s přehledem zvládá zapeklité situace. Tedy zapeklité situace v právnické branži, situace jako přišití knoflíku či nákup mléka jsou pro ní problémem. A tato žena se shodou nepředvídaných okolností ocitne ze dne na den v domě na anglickém venkově zaměstnaná jako hospodyně. Není potřeba říkat, že tato úloha pro ni nebude zrovna jednoduchá.

Samanta jako hlavní postava mi sedla již od první stránky, její cílevědomost a workoholismus mi byl blízký, stejně tak i její ironický humor. Mimo jiné mě uchvátila svou naprostou neznalostí domácích prací, já na tom tak zle nejsem :D I když musím uznat, že až tak moc to k smíchu není, když si uvědomím, že v této době je jistě takových žen jako Samanta mnoho. Ženy už holt nejsou jen ochránkyně rodinného krbu.
Sophie Kinsella v knize vykresluje v podstatě příběh Popelky naruby, z princezny se postupem času stává prostá děva, která si díky této metamorfóze začíná uvědomovat, co je v životě opravdu důležité a nachází sama sebe a jelikož je to román pro ženy, tak samozřejmě i lásku :)

Kniha je klasická oddychovka, okořeněná příjemným humorem a zakončená přebujelým happy-endem jak z hollywoodského filmu. Nedá se od ní čekat nic přeborného, ale přečíst si jí není na škodu. Dávám 3*

24.05.2014

Krásná kniha prodchnutá láskou skrz na skrz. Psána sice trochu krkolomnějším jazykem, ale bez něj by neměla takové kouzlo. Je s obdivem, že Rollandovi stačila necelá stovka stran, aby vyjádřil to, k čemu ostatní potřebují alespoň čtyřnásobek. Klobouk dolů :)

4 22.05.2014

Silný příběh v útlé knize, nic více asi již není potřeba říci, jelikož vše bylo vyřčeno v komentářích předchozích. Po přečtení se ve mě usadil takový zvláštní pocit, což beru jako McEwanův záměr a rozhodně na tuto knihu hned tak nezapomenu. Jen k dokonalosti mi tam něco chybělo. Co, to bohužel netuším. Třeba to naleznu v jeho dalších knihách. Tudíž za 4* a doporučuji :)

2 22.05.2014

Tak jako na každého prvního máje, jsem ani letos nevynechala svou tradici, kterou dodržuji po dobu více než deseti let, a sáhla po básni Máj. Za tu dobu jsem ho již zažila ve všelijakých verzích a prostředích, jako různá knižní vydání čtená na lávce nad modravým potůčkem, na pařezu za ševelení listů, v srdci Krkonoš, pokrytých jemnou sněhovou pokrývkou a dokonce i jako hromadnou noční recitaci na veřejném chatu či letos poprvé jako ebook čtený přesně po půlnoci. Avšak za ta léta jsem zjistila, že na prostředí ani formě nezáleží, Máj mě dostane tak jako tak. Magická atmosféra této básně mě obklopí a vtáhne do děje, jako bych ji četla poprvé, jedno zdali je noc či den nebo zdali jsem v přírodě či vprostřed rušného města. Věřím, že se mi nikdy neomrzí a jsem si jistá, že mě svou krásou bude okouzlovat ještě po mnohé roky.

7 01.05.2014

Na Adler-Olsena jsem poslouchala ódy již delší dobu a tak, když se mi konečně jeho kniha dostala do rukou, hned jsem po ní skočila.

Rok 2002, nadějná mladá politička Merete Lynggardová za nevysvětlitelných okolností zmizela z trajektu, na kterém cestovala se svým bratrem. Její tělo se nikdy nenašlo, ale případ byl uzavřen jako pravděpodobné utonutí.
Rok 2007, dánský kriminalista Carl Morck je přidělen do nově vzniklého oddělení, jenž má rozkrývat nevyřešené případy. Prvním případem oddělení Q se stává právě zmizení Merete.

Co se opravdu Adler-Olsenovi nedá upřít je výborný styl psaní. Škoda, že jen ten obsah pokulhával.
První, co mi hned od začátku knihy vadilo, byly postavy, nepřirozené, nepříjemné. Možná je to samotnými Dány a já Adler-Olsenovi křivdím. Ale krom "roztomilého" Asada jsem měla po celou dobu knihy pocit, že ty lidi nesnesu. Často líným a protivným Morckem počínaje a arogantním přednostou (stále mi moc nesedí tento překlad) léčebny konče. Nu což, i to by se dalo skousnout, kdyby děj za to stál, avšak mně se takovéto kompenzace nedostalo. Pachatel i motiv byl jasný již od necelé čtvrtiny knihy, takže místo napínavé detektivky s překvapivým odhalením mě čekalo zdlouhavé rozkrývání, kdy jsem měla kolikrát chuť na Morcka zařvat, aby už konečně začal používat hlavu a dal si dohromady očividné spojitosti.
Třetím mínusem pro mě byla brutalita, čímž se chci omluvit Joovi Nesbømu, že jsem mu vytýkala přílišnou snahu šokovat a zalíbit se u jeho prvních děl. Nejsem až taková cíťa, detektivní žánr mám ráda od raného mládí, takže jsem už přečetla a zhlédla všemožné vraždy, zohavení těl a jiné libůstky, ale při čtení řádků například o rezavých kleštích se mi poprvé v životě u knihy udělalo celkem šoufky.
V poslední čtvrtině začal děj plynout takovým tempem, že jsem si říkala, že to nakonec na čtyři hvězdičky bude, ale super akční dopadení s dojemným závěrem mě opět zchladilo.

Podrtženo, sečteno. Adler-Olsen píše dobře, jeho ironický humor mě pobavil, ale to bylo tak vše. Bohužel obsahově nebylo toto dílo podle mého gusta. Spíše než jako napínavá detektivní kniha, na mě působilo jako akční pánské čtivo. Proto dávám pouze tři hvězdičky.
Ale jelikož jsem tvor zvídavý, nezanevřu na něj a zkusím to s jeho dalšími díly. Ne vždy se holt první rande vydaří a já jsem ochotná dávat druhou šanci :)

2 17.04.2014