MarieAnnaSarah
komentáře u knih
Na vine sú hviezdy
John Green
Kniha je hezká, čtivá, dojemná, ale...Něco mi v ní chybělo, nedokážu přesně popsat co, ale nějak byl pro mě ten příběh málo uvěřitelný, abych ho mohla procítit, tak jak by si zasloužil.
Mnohokrát se mi stalo, že jsem s postavami nemohla soucítit, protože jejich chování, názory či mluva mi v tom bránili. Mrzí mě, že knize s tak krásným příběhem nemůžu dát plný počet bodů, ale vůči knihám, které mě zcela pohltí a pustí až po dočtení poslední stránky, by to bylo nefér. A Hvězdy bohužel takovou knihou nebyly.
Dala bych 3,5 hvězdičky, ale to není možné, takže dávám 4, snad mi to Hvězdy odpustí.
Pevné pouto
Alice Sebold
Tak snad je to skutečně tím překladem, až bude jiný dám knize ještě jednu šanci a zkusím to s ní znovu :)
Padesát odstínů temnoty
E. L. James (p)
Protože jsem ze zvědavosti přečetla díl první, zajímalo mě, jak se bude příběh dále vyvíjet.
No, hlavní hrdinka je stále naivní a jednoduchá, ale na druhou stranu, v knize se na rozdíl od prvního dílu něco děje a za to dávám malé bezvýznamné plus :D
Jak už jsem psala u dílu prvního, tři hvězdičky jsou za čtivost a marketing, který přivedl mnoho žen všech věků ke čtení.
Za příběh samotný bych tentokrát dala hvězdičku a půl :)
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Tak i já jsem na zkoušku sáhla po Fifty Shades, knížka se četla dobře, příběh je dosti přitažený za vlasy, naivita a jednoduchost hlavní hrdinky až do nebe volající.
ALE, stejně tak jako Rowlingová přivedla děti ke čtení svým Harrym Potterem, Meyerová dospívající svým Stmíváním, tak Jamesová ženy všech věků svými Stíny a za to ji obdivuji. Ačkoliv možná to je jen dobrý marketing. Nu což, i tak je obdivuhodné, že i mnohé mé známé, které zpravidla nečtou, dokázaly s nadšením přelouskat přes 600 stránek. Za to tedy tři hvězdičky.
Za příběh samotný bych dala pouze jednu :)
Stepfordské paničky
Ira Levin
Joanna se nastěhuje se svým manželem do malého amerického městečka, postupně se sžívá s okolím a naráží na jeho obyvatele. U žen ji přepadá pocit, že je něco špatně. Jsou příliš nadšené pro rodinný život, pro úklid a péči o domácnost, to je přeci divné nebo ne? Není divná ona sama?
Jako již u Rosemary i zde si s námi Levin hraje. Nutí nás přemýšlet nad tím, jestli vše co se děje je skutečnost či je pouze narušená hlavní hrdinka. Tápeme, bloudíme, přepadá nás paranoia, všude vidíme znamení, že je něco špatně. Avšak poté se stejně necháme ukolébat a uvěříme, že se nám to jen zdálo, i když červík stále trochu hlodá. A pak bum, přijde rozuzlení a my tajíme dech a valíme oči na to, co byl Levin schopen vymyslet. A závěr? Ten nás prostě dorazí :)
Bravurně vykreslené postavy i příběh samotný. Ira Levin byl mistr a dokazuje mi to opět i touto knihou.
Sněhulák
Jo Nesbø
Moje první setkání s Harry Holeem a byla to láska na první pohled :D Jako zarytá fanynka Jefferryho Deavera jsem si nedokázala představit, že mě v tomto žánru dokáže ještě někdo pohltit tak jako on a jeho Lincoln Rhyme, ale musím uznat, že Harrymu se to povedlo.
Sněhuláka jsem přečetla na jeden zátah a byla jsem uchvácená, tedy až po odeznění prvotního šoku z brutality severských krimi :)
Po přečtení Sněhuláka jsem sáhla po Pentagramu, ale zjistila jsem, že odkazuje na předchozí díly, i ve Sněhulákovi se psalo o Netopýřím muži, takže jsem Pentagram zaklapla a sehnala si všechny předchozí díly a začala číst celou sérii od začátku, nyní jsem u Nemesis a jsem ráda za to, že jsem po Sněhulákovi tehdy sáhla, protože Jo Nesbø je pan spisovatel a jeho knížky jsem si opravdu zamilovala.
Přečteno 05/2013
Devět a půl týdne
Elizabeth McNeill (p)
Poprvé jsem narazila na knihu, kterou předčilo její filmové zpracování.
Knížku jsem přečetla během jedné jízdy vlakem, což už dost vypovídá o tom, jak je krátká. A nejen krátká, ale i strohá. Nemohu se zbavit dojmu, jako by to byl teprve jen náčrt, podle kterého by mohlo vzniknout něco většího. Celé mi to přišlo necelistvé a nedokončené.
Na druhou stranu byla napsána čtivou formou, zápletka nebyla špatná, postavy celkem zajímavé, jen to chtělo příběh trochu více rozvinout.
Nějak nevím, jak ji ohodnotit. Nebylo to špatné, ale zároveň to nebylo ani dobré. Takže za 2*
Obnažená
Sylvia Day
Jelikož jsem holka zvědavá, sáhla jsem po přečtení Fifty Shades i po další takové knize. Není to sice úplně můj styl, ale zajímalo mne, co na tom všichni mají.
Tak jsem tedy četla...deset stránek, padesát, sto a nic. Postavy takové nijaké, dialogy divné, děj ještě divnější. Nuda, šeď.
Ano, já vím, že to asi nedokážu ocenit, když mě takové žánry nepřitahují, ale Jamesová psala alespoň čtivě, takže to bylo rychleji za mnou, ale Dayové tato vlastnost očividně chybí.
Takže s ní budu mít hned dvě poprvé - poprvé dám jen jednu hvězdičku a poprvé nedočtu celou sérii.
P.S. Omlouvám se všem, kterým se tato kniha líbila. Jen pro mě to prostě není to pravé ořechové :)
Sex, lži a rande přes internet
Rachel Gibson
Sex, lži a rande přes internet, to je název, který okamžitě evokuje sladkobolný doják. Ale budiž, když už jsem ho vzala do ruky, tak se tím nějak prokoušu. Takové byly tedy mé prvotní dojmy z knihy :)
Po pár stránkách jsem otevřela pusu v úžasu, že je to vlastně detektivní román. Sice nevykreslený do maličkostí, ale rozhodně nebyl špatný. Měl vše, co detektivka pro ženy má mít - ženu vraždící muže, které potkává přes internet, sexy osamělého detektiva, který se zamiluje do své podezřelé, překvapivé (trochu) rozuzlení a světe div se i nějaké to napětí na konci. Děj byl sice předvídatelný, neohromoval, ale na druhou stranu nenudil.
A dojáku jsem se samozřejmě nakonec dočkala také, avšak nepůsobil na mne až tak laciným dojmem jako u některých jiných knih.
Pro oddychovou četbu tedy kniha ideální. Tudíž dávám zlatý střed 3* :)
Netopýří muž
Jo Nesbø
Moje druhá kniha od Nesbøho, po přečtení Sněhuláka jsem sáhla po Pentagramu a zjistila, že knihy na sebe navazují, tak jsem Pentagram odložila a pustila se do prvního Netopýra.
První díl Harryho Holea se odehrává v Austrálii, kterou dokázal Nesbø úžasně vykreslit i s historií a jejími legendami, že si za to zaslouží obrovské plus. Další plus má ode mne za uvedení samotného Harryho na scénu. Dokázal nám jeho příběh předložit nenásilně, zajímavě a mnoho z nás se do tohoto opilého bručouna se složitou minulostí ihned zamilovalo.
Děj knihy mi připomíná mnoho jiných prvních thrillerů, je šokující, drsný, spisovatel se v něm teprve vypilovává a spíše se drží toho, že když nás ohromí, pak ho koupíme. Bohužel je to na úkor příběhu samotného.
Harry se během případu setkává s různorodými postavami, což bylo jistě u první knihy zamýšleným plusem, ale s ohledem na jeho jiné knihy jsem ráda, že se od toho časem oprostil a drží se už celkem normálních lidí.
Případ sériového vraha, který po mnoho let pracuje skryt před zraky policie byl dobrým thrillerem, přesně podle mého očekávání. A až na již udané maličkosti mu nelze krom dopadení nic vytknout.
Dopadení však bylo takové, jak se vlastně dalo čekat, ale přesto šokující, drsné a bohužel neuspokojující.
Na pět hvězdiček to jistě není, dala jsem původně 4 za reálie o Austrálii a představení Harryho čtenářům, které mne oslovilo a v podstatě celý příběh zachránilo. Přesto jsem s odstupem hodnocení nucena snížit na 3*, Nesbø má přeci jenom lepší příběhy.
Švábi
Jo Nesbø
Na Šváby jsem se těšila, už protože to byla jediná kniha s Harrym Holeem, která mi chyběla a já mám svou sbírku ráda ucelenou. Bohužel, prvotní nadšení, že mi kniha přišla, bylo jediné, které jsem u ní zažila. Tentokrát mě Nesbø zklamal.
Švábi nás zavedli do exotického Thajska, které Nesbø jako vždy dokázal skvěle vykreslit a čtenář tak měl pocit, že kráčí po rozpáleném chodníku přímo po boku Harryho Holea. Harry byl stejný jako vždy - opilý, chmurný bručoun, který chce být kdekoliv jinde, než řešit zapeklité případy (třeba u Schröderu) a zároveň postupně opět případu propadá a žene se za dopadením vraha. Nesbø nás i tentokrát obohatil o některé poznatky o jeho životě, díky nimž dokážeme Harryho osobnost pochopit. Potud to bylo dobré.
Špatný mi připadal spíše samotný příběh a osoby v něm. Já vím, že konkurence je velká a spisovatel se nás snaží ohromit, skousla jsem to u prvního díla, ale u druhého, kde se vyskytovaly opět pitoreskní postavy (jednoruká dcera, konzul homosexuál), mne to už dosti nudilo. Téma dětské pornografie bylo zajímavé a počáteční rozjezd byl slibný, avšak s dalšími stránkami upadalo a ke konci mi přišlo jaksi nedokončené. Samotné vraždy a vrah mne neohromili.
Celý příběh mi přišel překombinovaný a takový nemastný, neslaný jako by Nesbømu došly nápady. Poprvé se mi tedy u něj stalo, že se mi do knihy nedařilo začíst a mnohdy jsem jí i odkládala, což mne u spisovatele jako je on opravdu mrzelo.
Takže tentokrát pouze za 3*, nebýt v knize Harry Holea, dala bych asi ještě o jednu méně, on to však trochu zachránil.
Červenka nese smrt
Jo Nesbø
Kniha pro mne je a pravděpodobně i zůstane nejlepší Nesbøho knihou. Po akčnějším Netopýrovi a nemastných, neslaných Švábech se mi dostalo do ruky dílo, které mě zcela pohltilo.
Nesbø se tentokrát oprostil od pouhých vražd a dal více prostoru svému vypravěčskému umu. Za pomoci prolínání minulosti s přítomností vykreslil strhující příběh o norských vojácích za druhé světové války i po ní. Ukazuje, jaké měl nacismus dopady v té době a jak stále, i když skrytě, žije i v době přítomné. Předložil nám vyprávění jednoho vojáka, jeho života a myšlenkách. O jeho kladech i záporech. O lásce a smrti. Díky němuž jsme se dopátrali pohnutek, které ho k následujícím činům vedly. Pomohl nám vraha pochopit a alespoň u mne, moci s ním i soucítit.
Vedlejší příběh o Princovi už byl jen podtrhující lahůdkou, která slibuje další nečekané obraty do budoucna. Nesbø si tak zajistil mou pozornost i nadále, ačkoliv to nebylo ani potřeba :)
S ohledem na předchozí tři knihy, které jsem od Nesbøho četla bych řekla, že tento styl mu sedl nejvíce. Tentokrát nemusel zakomponovat do díla exotická místa, aby zvýšil zájem o své knihy, prostě psal o tom co zná a to jeho knihu dílo odlehčilo. Necítila jsem z ní už tu snahu šokovat a přikovat čtenáře ke knize, ale prosté, nenásilné zaujetí příběhem, který se každého dotkne a zanechá po sobě nesmazatelnou stopu.
SPOILER:
Velké plus dávám Nesbømu za vypořádání se s dobou po smrti jedné z postav. Bravurně se vyhnul otřepaným klišé a efektně popsal následující děj a Harryho pocity za pomoci zpráv na záznamníku. Bylo to dokonalé a srdcervoucí, už dlouho jsem si u žádného thrilleru tak nepořvala.
Když to shrnu, jsem ohromena, zasažena a vím, že touha po Nesbøových knihách mne jen tak nepřejde.
Přečteno 13.-19.07.2013
Chyť mě, jestli to dokážeš
Frank W. Abagnale
Film s Tomem Hanksem a Leonardem DiCapriem mám velmi ráda a tudíž když jsem se konečně dostala k jeho předloze, okamžitě jsem se do ní začetla. Kniha rozhodně předčila všechna má očekávání.
Sice nejsem náruživou čtenářkou biografií, ale tato je napsána tak lehkou formou, že mne prostě vtáhla do děje a nepustila.
S každým Frankovým tríčkem jsem se modlila, aby mu vyšel a nebyl dopaden. Tajil se mi dech, když mu agenti byli už téměř v patách. Strachovala se o jeho zdraví, když byl ve vězení. Obdivovala jsem jeho dokonalému zachovávání chladné hlavy v infarktových situacích a smála se u jeho naprosto skvělých improvizací. Nevěřícně jsem kroutila hlavou nad tím, co všechno byl schopen dokázat v době, kdy neexistovaly žádné super technické vymoženosti, kdy se šek padělal za pomoci nálepek z letadýlek a tužkou. Do Franka se nelze nezamilovat, ano je to zlosyn, ale měl styl, neokrádal nikdy prosté lidi, pouze nadnárodní společnosti a nakonec se dal na cestu dobra.
Po přečtení knihy jsem z ní měla skvělý pocit, vyprávění bylo strhující, bláznivé, prostě bez jediné chybičky. Pouze mi běhal mráz po zádech, když jsem si uvědomila, že je to dle celé skutečnosti a jako moc byl Frank v době svého konání mladý.
Knihu rozhodně doporučuji všem, nejedná se pouze o biografii jednoho podvodníčka (což mi přijde jako hanlivé označení, jelikož se jedná o jednoho z nejlepších padělatelů všech dob), ale je též i zajímavou sondou do Ameriky té doby, kdy padělatelství bylo v podstatě ještě neznámé, kontroly žádné a možnost dopadení téměř nulová, pokud se uměl člověk hýbat.
10 rad nájemného vraha, jak vyčistit kvartýr
Hallgrímur Helgason
No, co říct. Knihu mi doporučil můj nejlepší přítel, který z ní byl nadšen, takže jsem po ní sáhla. Však píšou v anotacích thriller, tudíž by mi měla sednout. Tehdy jsem si nevzpomněla, že můj přítel má dosti obskurní vkus a jeho nejoblíbenější knihou je Basket Flora :)
Bod číslo jedna:
Pokud jste křehká dívka, která má ráda hezké knížky, tato kniha rozhodně není pro vás :D Podle mne se jedná se spíše o pánské čtivo.
Bod číslo dvě:
Pokud k ní přistupujete jako k thrilleru, tak rozhodně spokojeni nebudete. O žádný thriller se nejedná.
Bod číslo tři:
Pokud nejste seznámeni s drsností severských spisovatelů, tak teď s ní seznámeni rozhodně budete :D
Bod číslo čtyři:
Pokud nemáte rádi černý humor, knihu raději neberte ani do ruky.
Kdybych tyto čtyři body znala již předtím, asi by se mi kniha líbila i více. Takto jsem byla ob stránku šokována Toxikovým humorem, mluvou, myšlenkami a stále vyhlížela ten slibovaný thriller.
Styl psaní mi jaksi nesedl, asi jsem konzerva, ale díla psaná pouliční řečí mne prostě nepřitahují. Zvládla jsem to maximálně u Mládí v hajzlu (což bylo dáno asi též tím, že jsem byla při čtení těchto knih mladší), teď se s tím peru u Adriana Molea. Je to pro mne rušivý element. Já vím, jsem hrozná :D
Ale i přes všechny tyto výtky jsem se do knihy postupně začetla. Musím ji pochválit, že od poloviny se tam začalo téměř i něco dít, to předchozí přešlapování na místě bylo pro mne utrpením. Pokud bych si odmyslela všechny rušivé elementy, je kniha zajímavým cestopisem, díky kterému jsem se dozvěděla mnoho o Islandu a lidech v něm žijícím, za což jí dávám plus.
Podtrženo, sečteno: Postupem času jsem si na její styl zvykla a ke konci jsem byla schopna se i některým Toxikovým hláškám zasmát. Asi se má nechuť k černému humoru otupila :) Jak se mi nelíbil začátek, tak konec byl o trochu lepší. Knihu bych řadila mezi zlatý střed. Nelituji, že jsem u ní ztratila část svého života, místy byla dobrá, ale netoužím si její přečtení zopakovat. Takže za 3* :)
Prosím pokud se vám kniha líbila, tak mne nebijte. Jsem prostě jen cíťa a tohle nebyl můj šálek kávy :)
Pevné pouto
Alice Sebold
Knihu Pevné pouto jsem po přečtení recenzí a ohlasů dlouho napjatě očekávala. Jenže po přečtení několika málo stránek jsem byla zklamána. A konec? Ten mne naprosto odzbrojil a znechutil.
Čekala jsem od ní mnohem víc, více myšlenek, méně naivního příběhu pro náctileté. Myslím, že příběh samotný by si to zasloužil, protože základní koncept je krásný, jen byl podle mne nevhodně rozvinut.
Na druhou stranu jí nemůžu odepřít čtivost, ale i navzdory ní jsem občas měla chuť knihu odložit a už se k ní nikdy (probůh) nevracet. Nakonec jsem ji však dočetla. Možná jsem podvědomě toužila po tom, že se kniha nějakým mávnutím proutku promění a mne ta nelibost přejde, bohužel se tak nestalo.
Pýcha a předsudek
Jane Austen
Málokdy se při čtení knih světové literatury pobavím a zasměji tolik jako u knihy Pýcha a předsudek.
Hlavní hrdinka Elizabeth Bennetová neboli Lízinka nemá život lehký, žije v rodině s malichernou matkou, tichým otcem a krom své starší inteligentní, dobromyslné až někdy naivní sestry Jane, má tři další mladé, nerozvážné a snad i hloupé sestry.
Její osudový vztah s panem Darcym není také nijak jednoduchý, od prvotní nenávisti a zatvrzelosti vůči němu, díky nepochopení a pomluvám, se pomalu propracovává k poznání, že není vše tak, jak se na první pohled jeví.
Kniha je hezkým obrazem tehdejší společnosti a jejich nešvarů. Celým příběhem nás provází Lízinky ironie a vtip, díky které se Austenová zařadila mezi mé nejoblíbenější spisovatele.
Pýcha a předsudek rozhodně stojí za přečtení a ne jenom jednou :)
V Brooklynu roste strom
Betty Smith (p)
Prokousat se prvními kapitolami románu pro mě nebylo moc lehké. Pro člověka žijícího v 21. století, jsou osudy rodiny Rommelyových a následně Nollanových jen těžko pochopitelné. Žití v naprosté chudobě, kdy děti musely sbírat odpadky, aby si vydělaly na jídlo, kdy školní docházka byla sice povinná, ale jen málokteré dítě jí dokončilo, protože muselo začít vydělávat na živobytí, kdy negramotnost byla naprosto běžnou věcí a další mnoho skutečností, které autorka ve své knize popisuje.
A přesto se hrdinka knihy Fanynka nevzdává, dostává se do vysněná školy, kterou jako první v rodině dokončuje a následně si splní sen a začíná studovat na univerzitě, ačkoliv nemohla studovat na střední škole. Oslňuje svou uvědomělostí a kousek po kousku i přes mnohé pády se prokousává ke svému vysněnému životu.
Kniha mě vellce zaujala a Fanynka pro mě bude vždy obrazem neústupné a silné ženy, která i přes nepřízeň osudu dokázala jít za svým snem a uskutečnit ho.
Na Větrné hůrce
Emily Brontë
Vždy, když se začtu do knihy, plně se ponořím do osudů hlavní postavy, sympatizuji s ní a prožívám všechny její radosti a strasti. Kniha Na Větrné hůrce je však výjimkou. Jak mohu sympatizovat s někým takovým jako jsou rozmazlená a hysterická Kateřina či snad neurvalý a pomstychtivý Haetcliff?
V tomto příběhu naleznete ty nejhorší povahy jaké na světě jsou, přecitlivělým a slabošským Edgarem Lintonem počínaje, přes naivní a rady nedbající jeho sestru Isabelu až po pomlouvačnou duši paní Elleny.
Krutý obraz obyvatel těchto usedlostí dokonale podtrhuje nehostinné prostředí anglických mokřin.
A přese všechny tyto skutečnosti nám kniha podává román v podstatě krásný. Román o nenaplněné lásce, která zapřičiňuje stále další strádání jejích aktérů.
A tak, ačkoliv v příběhu nalézám jen málo dobrého, při čtení posledních vět cítím jisté uspokojení, že Kateřina s Heatcliffem nakonec svou lásku naplní, i když posmrtně.
A vím, že se k této knize budu jistě často vracet a že zaujme přední místo v mé knihovně.
Jak blufovat o literatuře
Michael Kerrigan
Knihu jsem vzala do ruky ze zvědavosti, jelikož mě zaujal její název. Skutečně jde o literatuře blufovat? Já nevím, nikdy jsem to nezkusila, ale je to zajímavá myšlenka. Avšak jediná, kterou v této knize najdete. Kniha je v podstatě rozborem několika spisovatelů a jejich knih, podaném trochu netradiční formou.
Neurazí, ale ani nenadchne. Očekávat od ní něco světoborného je naivní a myslím, že ani sám autor to nechtěl. Plusem je, že je napsána humornou formou, takže jako lehká četba pro chvíli nudy, kdy nic lepšího po ruce nemáte, určitě poslouží.
