moore.allonsy
diskuze
Nebo také knihy:
Lidi - Milena Holcová
Přežít vlastní smrt 1934 - Alberto Moravia („Je možné žít v zoufalství a netoužit přitom po smrti?“
Hroši nepláčou - Halina Pawlovská
Zlatí úhoři - Ota Pavel
Stín medvěda - Brian Payton
Proč blijou sloni - Jan Pavel
Modrý slon - Vlastina Svátková
Slepice v klubu - Procházková
Slepice v Africe - Fialová
Slavík a růže - Wilde
Zařadila bych sem knihu Růžové moře od Evy Vejmělkové nebo Šumava ještě tajemnější - Přízraky znovu ožívají od Veroniky Rubínkové. Takových knížek, kdy se jenom znuděně prokousáváte jednu stránku za stránkou, je ale čím dál více.
Moje první knížka, kterou si pamatuji, byla Helenka a Princezna od Eduarda Petišky a s krásnými ilustracemi od Heleny Zmatlíkové. Před touhle knížkou jsem četla mnohem více knih, ale nevzpomínám si na ně....jenom na Helenku a Princeznu, kterou začínal můj první zápis v mém dětském čtenářském deníku.
Osobně si půjčuji zásadně knihy z knihoven, ale mám zřejmě natolik dobrý vkus, že ostatní členové rodiny jsou toho názoru, že si ty knihy snad půjčuji pro ně nebo co, takže si je bez dovolení berou a čtou je mnohem dříve, než se k nim dostanu já sama. V tomhle se bohužel nedokážu přemoct, ale vadí mi to. Vím, že knihu nijak nepoškodí (a kdyby, tak je přece stejně z knihovny), ale stejně. Myslím, že při čtení každé knihy do ní člověk vnáší nějaké svoje emoce a jakmile knihu půjčíte, nebudete mít v ní vloženy jen "svoje emoce", ale i ty druhých lidí a to je možná právě to, proč jsem na půjčování svých knih (byť jsou jen z knihovny) tak háklivá.
Věčné dilema - co když se nejdříve podívám na film, ale potom mě kniha nebude bavit? Tak že bych to udělal naopak? Ať nejdříve přečteme knihu a nebo koukneme na film, který by měl být zfilmovaná kniha, dojmy z toho budeme mít (dle mého názoru) pokaždé různé. Ale co je tedy lepší varianta?
Kdepak, to se přece nedělá! Dobrá, dobrá, někdy trnu nad tím, jak to dopadne, tak očima pošilhávám na další následující stránku, ale na konec nekoukám nikdy. To je jako by si člověk rozbalil vánoční dárek v listopadu jenom proto, že ho našel schovaný ve skříni. Taky by to nebylo ono a ten správný požitek by z toho zmizel.
Při čtení si buďto pustím nějakou tu vážnější nebo poklidnější melodii bez zpěvu, nebo nic, protože slova mě vytrhují z přemýšlení nad dějem knihy.
To jsem asi jedna z mála, které se to nikdy nestalo a ani stát nemůže? :D Je to tím, že vzhledem k malým finančním možnostem jich nekupuji tolik, takže si jich potom o to více vážím, nedovolím si je tedy nikam "zastrčit do šuplíku" a v podstatě odsoudit k zapomenutí a k znovuobjevení za dlouhou dobu.
A: Anděl (Jáchym Topol), Andělé a démoni (D. Brown), Apokalypsa, Apokryfy (K. Čapek), Aspoň jednou být šťastná (D. Hohenberg) a další...
