Nermal
diskuze
Za sebe musím říct, že mě v beletrii pohled z ženské perspektivy naopak velmi zajímá. A vůbec nejvíc se bavívám u knih, kde tatáž situace je popsána nejprve z pohledu muže a pak ženy (ne nutně v tomto pořadí). Případně i ve skupině přátel, jak to vidí každý z nich.
Jsem rád, že jsme oživili diskuzi. Já jsem přispěl do vlákna s názvem Nejsem cílová skupina, které jsem sám nezaložil. Ale někdo jiný chtěl zřejmě řešit ony totální prkotiny. Svůj příspěvek jsem mínil v ironizujícím duchu, což zjevně zůstalo nepochopeno. Alespoň jsem dosáhl toho, že vlákno po třech letech znovu ožilo. Přesto si dovolím i nadále psát své příspěvky do fóra.
Myslím, že vyjádření "nejsem cílová skupina" má "omluvit" čtenáře před ostatními (často hlavně před sebou samým), že se opovážil si přečíst něco "jiného", ba jinakého. Za mě je to dost alibistické prohlášení - přečíst si můžeš cokoli a zrovna tak pak říct svůj názor.
Je to něco s příchutí zapovězeného, když zralá žena čte dívčí román, nebo si starý chlap přečte knihu Děvčátka, na slovíčko!, že? Tak radši připojíme onu větičku.
Hodnotit knihu jako odpad?
V našem případě je slovo odpad jen označením nejnižšího stupně na stupnici 0 až 5.
Nedělal bych z toho hned drama.
Čtení všeobecně je to, co člověka kultivuje. Dnešní knihy by měly potěšit tím, že čtenáři přinášejí radost, ať už čte uvnitř cokoli. Doba je složitá a zlá, takže možnost odreagovat se je psychicky osvěžující.
Zelné zemáky zamíchané zdejší zeleninou zachutnaly začasté zámožnějším zastupitelům; zda zaplaceny zůstaly, ze zachovaných záznamů zjistiti zabraňuje začernění.
Na avizovaném odkazu jsou Pohlreichovy citáty z jeho knih, takže jeho šplechty televizní ponechám zde, tak aby zároveň splňovaly zadání vlákna.