Raksa.A
diskuze
Protože jsi mladá. Já se ruštinu ještě učila a maturovala jsem z ní. A jsem čtecí typ se zvláštním sklonem k sci-fi. Po třinácti letech od maturity jsem šla kolem Ruské knihy a viděla jsem ve výkladu nějaké sci-fi. Takže jsem zašla a koupila a zjistila, že už si skoro nic nepamatuju. Ale propracovala jsem se, neb jich měli hromady a za pár korun, nejen ruské, ale překlady z různých jazyků. A měla jsem jen slovník z roku 1946 - což pro sci-fi není ideální. Ale tenkrát jsem měla druhé zaměstnání, uklízela jsem na statistickém úřadu a tam dělaly dvě Rusky, a když jsem nevěděla, tak jsem se zeptala. No, a tak jsem se naučila dokonale pasivně rusky - s tím poslechem to bylo horší.
Jass, domluvit se je něco úplně jiného - číst je proti tomu legrace. Já čtu rusky jako česky, ale než jsem dokonale porozuměla ruské televizi, to mi chvíli trvalo. Protože ten jazyk má nějaký rytmus a než na to přijdeš, máš problém i poznat, kde jedno slovo končí a druhé začíná.
Milánkové, jste už zas úplně jinde - kampaň MeToo není o znásilněných chudinkách, ta je o něčem jiném. O možnosti mít navrch bez rizika, že ti někdo řekne, kde máš důkaz?, o možnosti být in, o možnosti terorizovat někoho bez rizika odpovědnosti. Ono se to holt jako všechny štvanice trochu zvrhlo.
Mistr Sun
Jsou cesty po nichž se nedáš
jsou vojska na něž neudeříš
jsou města na něž neútočíš
jsou místa o než nebojuješ
jsou rozkazy vládce jež nepřijmeš.
A když jsi tak blbá, že to uděláš - nestěžuj si po padesáti letech...
Sláva! Máš babu! A doporučuju k přečtení - je tam jeden velice poučný hatani rozsudek.
Jeho vychovatel z něj udělá příslušníka cechu hatani - soudci.
Slovenština mi taky žádný problém nedělá. Aniž ruština. S polštinou je to horší - ta mi dá trochu přemýšlení. Ale zatím co polských knih jsem se zbavila tak, že jsem je darovala snaše své kamarádky, ruských knih mám tuny. Jsem moc zvědavá, co si s tím počnou dědici, až mě klepne.
A abyste moc nezpychli, tak jednu těžkou. Z jedné mé oblíbené sci-fi.
Hrdina je od doby, co vůbec pamatuje, vychováván ze začátku o samotě někým, kdo mu vůbec není podobný. V dospívání se dostane do "školy", kde zjistí, že nikdo není jako on. Společnost, ve které se nachází, se dělí na různé cechy.
Já ji umím zpaměti - naučila mě ji máma, když jsem byla malá a moc se mi líbila.
Mně to ze všeho nejvíc připomíná Čarodejnice ze Salemu. A působí to stejně jako povinné procento žen ve správních radách - nikdo nebojuje za povinné procento žen v kopáčských partách.
Pamatuju jak jeden kolega sáhl jiné kolegyni na zadek, a ona mu jednu důkladnou natáhla. Druhý den byla porada, šéf koukl na kolegu, který měl na tváři pět prstů, zeptal se, jestli má někdo nějakou stížnost - no a nikdo neměl, tak se pokračovalo v poradě. A kolega už nikdy podobnou chybičku neopakoval... Jenže to holt bylo za totáče..
Já mám dvě oblíbené, bohužel v ruštině, takže nevím, jestli ten Sprague de Camp je to, o čem je tu řeč - v ruštině se to jmenuje Takaja rabota... - o pánovi, který je zaměstnancem firmy, která oživuje vymřelá zvířata. Druhá je od M.Reynoldse - Expert, o novináři, který chce změnit zaměstnání a setká se s geniálním vynálezcem, který mu to umožní. Jenže se opijou a pak nevědí, co z něho vlastně je, a v těžkém bolehlavu po opici pátrají po onom zaměstnání.
Mně taky. Nezapomeň na Případ Jantarové komnaty.
Denib, to Putování za švestkovou vůní je jedna z mých oblíbených - čti a užij si Pitrýska!
Našla jsem! U tří kufrů - 1957!
Nejspíš máš pravdu, my ji taky někde máme - asi. Možná na chalupě. Nebo v některé druhé řadě - musím se podívat a znova přečíst.