spojka
diskuze
Ne že by mě k tomuto žánru něco táhlo, nicméně pokud na nějakou zajímavou fantasy knihu narazím, nebráním se jí.
Třeba poměrně nedávno jsem objevila seriál, který mě tak oslnil, že právě teď dočítám jeho knižní předlohu: http://www.databazeknih.cz/knihy/jonathan-strange-pan-norrell-6679, což je fantasy typu alternativní historie odehrávající se na počátku 19. století v Anglii. A jsem nadšená, ovšem mám ke knize a k samotnému zfilmování nějaké připomínky. Kdybych ale neviděla seriál, necítila bych vůbec žádnou potřebu si knihu přečíst.
"Zajímalo by mě, co čtenářům také chybí, a co by popř. změnili."
V rámci žánru?
Něco jiného by bylo v rámci konkrétního příběhu.
Ovšem v rámci žánru kdybych chtěla něco změnit, musela bych změnit pouze žánr :-)
Samozřejmě je pro mě fantasy (i sci-fi) "oproštění od běžného života", jenomže to já nacházím v každém žánru. Detektivky, horory, komedie, dobrodružné, romantické romány... jsou někdy až k uzoufání nereálné. Klasiky popisují minulé životy, které dnes již běžné nejsou. O pohádkách nemluvě:-)
Zkrátka a dobře já vítám dobré fantasy (a sci-fi) jako příjemné zpestření.
Ale prý tu postavu známe všichni.
Owen Meany je úplně neznámý.
Buď to bude česká kniha nebo nějaká klasika nejspíš.
Klidně by to sedělo na umrlce ze Svatební košile od Erbena:D
Čtenářský deník pro mě skončil se střední školou.
Záznamy o knihách si vedu na tomhle webu. (Ale tak nějak nekonzistentně:)
Když se podívám na zápisky ve čtenářských denících ze základky a ze střední... tak si ani nepamatuju, že bych něco takového psala.
Přitom tam mám u takových veleděl jako Sophiina volba, Jiskra života, Vyhoďme ho z kola ven, Quo Vadis, popsaných několik A4. A dnes když bych měla vyprávět o těchto knihách (které na mě udělaly velký dojem), tak ze sebe vysoukám jen pár chabých vět.
Ale zase deníky jsou dobré pro zasmátí. Totiž to, co je tam napsáno a jak je to napsáno:-)
Jinak mnohem lepší, efektivnější a důležitější než čtenářský deník je pro mě přímá interakce s knihou/autorem ve formě "marginálií". Prostě si píšu poznámky na okraj stránek. No a když si chci knihu a detaily připomenout, stačí jen prolistovat. Je to jako kdybych ji během pár minut přečetla znovu.
Návštěvu ledničky bych teda uvítala:-)
Tak poslouchat jedoucí vlak celou noc by mě asi dohnalo k šílenství.
Já ráda poslouchám bouřku nebo déšť, když ťuká na okno. Nebo deštný prales v noci. Tyhle zvuky lze najít na youtube.
Praskání polen musím ještě vyzkoušet.
S neplánovaným usínáním při poslechu audioknih mám bohaté zkušenosti. Na druhou stranu je to ale zase spolehlivý ukazatel délky spánku. Protože když si najdu pasáž, kterou si pamatuju (a následující, kterou si už nepamatuju), můžu lehko zjistit, kdy jsem usnula. V podstatě na minutu přesně.
Cože?
Letos už byly uděleny NC? To jsem úplně zaspala.
Cože?
Bob? Tak nevím... buď se porotcům letos nechtělo číst nebo se jim dostali do ruk jen samé blbosti, které se dnes vydávají jako na běžícím pásu.
Jinak já mám v plánu přečíst si knihu od každého autora oceněného NC.
Zatím ale jsem na startovní linii v roce 1901.
Jonathan Strange & pan Norrell
555/1006
Letos první kniha, která má přes 1000 stránek:)
3. Kniha jako osobní slovníček
Pro jistotu je nejlepší použít česko-anglický slovník, ale definice se snažte do knihy psát VŽDY v angličtině (jedinou výjimkou jsou třeba spojky, částice, předložky... a pojmy, u kterých by vysvětlení zabralo spoustu času - jako kapustňák). Můžete si vzít na pomoc i jednojazyčné slovníky dostupné zdarma online.
U nich je také výhoda, že si slovíčka můžete poslechnout a případně zapsat výslovnost.
A vaše definice nemusí být nijak složitá - "dog" = my Ťapka :)
Jinak vyhledávání slovíček je zábava, protože v tom lepším případě si můžete pogratulovat, jak jste inteligentní, že jste se z kontextu sami dopídili významu. A nebo budete překvapení, že slovíčko znamená něco úplně jiného. Ať tak či onak také tyto emoce - radost, nevěřícnost, překvapení pomáhají při osvojení si onoho slůvka.
Když se rozhodnete si do knihy napsat definici, upřednostňujte pravý a levý okraj u řádku s křížkem. Je to lepší při opakování, protože odpověď tak nemáte naservírovanou přímo pod nosem.
Ideální počet zvýrazněných slovíček na jedné stránce je 1 - 3. Nevadí, že jich tam neznáte více, protože ta opravdu důležitá slovíčka se budou objevovat zas a znovu.
Vysoký počet zvýrazněných slovíček a jejich definic působí na stránce nepřehledně a návdavkem má velice odrazující a demotivující účinek. Prostě ze začátku upřednostňujte ta, která jste uhodli nebo ta, která se v knize často vyskytují.
Na závěr si vybraná slovíčka pěkně zvýrazněte a vymažte tužku. I při tomto procesu už můžete začít opakovat.
4. Opakování slovíček
Většinou stačí, pokud si přečtete větu či odstavec s výrazněným slovíčkem a byli-li jste pozorní, tak by se vám bez velké námahy měl vybavit i význam. (Mimochodem si tím tak i trochu opakujete děj knihy). Co se týče frekvence opakování, tak prostě platí čím častěji, tím lépe. Až dojdete k bodu, kdy pouze uvidíte slovíčko a hned se vám vybaví význam.
Nejlepší na tom je, že když pak třeba po půl roce budete číst knížku znovu, tak uvidíte, jaký pokrok jste učinili a jaká triviální slovíčka jste si vlastně na počátku zvýrazňovali.
5. Zapamatování slovíček
Zapomeňte na češtinu:D
Máte-li třeba slovo our "table" in the kitchen, což v překladu znamenů stůl, tak si nepředstavujte ono slovo "stůl", ale představte si přímo ten předmět, který stojí uprostřed kuchyně a u kterého rodina obědvá. Tento předmět není stůl, ale "table".
Samozřejmě že když se se slovíčkem setkáte poprvé, musíte si ho vyhledat, abyste věděli, co přesně znamená. A když pak někde v textu uvidíte "table" či ho uslyšíte a dokonce ho uvidíte ve filmu, tak se vám v mysli vybaví obrázek onoho "předmětu, který máte v kuchyni a u kterého rodina obědvá".
Slova v angličtině mohou mít ale více významů, takže vždy záleží na kontextu, kterého je v knihách více než dost.
Čím častěji na slovo narazíte, tím hlouběji se vám vryje do paměti.
Jediná zásadní chyba, kterou můžete udělat, je nečíst knihy v angličtině, protože čekáte, až se vám úroveň zlepší. Prostě si vyberte knihu podle vaší úrovně a tuto si zlepšete četbou.
Tak když tady pár lidí poptávalo nějaké tipy na čtení v AJ (platí pro všechny cizí jazyky), tak bych ráda připsala ty svoje, které třeba někomu pomůžou:)
A bude to dloooooouhé a podrobné, tak to rozdělím do více příspěvků.
1. Výběr knihy
Když přemýšlíte o nějaké konkrétní knize, ale nejste si jistí úrovní, najděte si ji na amazon.com, nad coverem knihy máte nápis "Look inside" a na ten když kliknete, tak si ve většině případů můžete přečíst pár stránek či kapitol z dané knihy.
To si přečtěte, a pak se sami v klidu rozhodněte, zda se vám kniha čte pohodlně, sedí vám styl, slovíčka... nebo zda je naopak příliš náročná (tak odhadem do 5 neznámých slovíček na stránce je to OK, ale když je jich tam třeba 15, tak bude četba frustrující).
Pro nižší úrovně AJ jsou výborné knihy pro děti, mládež, často YA (nejlépe psaná v první osobě). To jsou knihy, které mají více či méně omezenou slovní zásobu i stylistické prvky. Prostě žádný Dickens, který jednu větu roztáhne na deset řádků a používá slova, nad kterými tápou i rodilí mluvčí.
Pár příkladů:
Koralina
Letopisy Narnie
Šarlotina pavučinka
Goosebumps neboli Husí kůže - to je série krátkých "hororových" knížek, je to sice tak B1/B2, ale na rozšíření slovní zásoby je to parádní:)
2. Aktivní proces četby
Je důležité si uvědomit, že kniha je v tomto případě učebnice a vlastnoručně vyrobený slovník zároveň.
Nelze číst jinak než s tužkou v ruce.
Ze začátku si všímejte slovíček (idiomů, kolokací, gramatiky...), které vám připadají důležité, ale především těch, které sice neznáte, ale u kterých z kontextu dokážete odhadnout význam. Je to vlastně taková hádanka, u které se později dozvíte, jestli jste měli pravdu, nebo ne.
Samotné hádání významu, přemýšlení nad slovíčkem i nad kontextem pomáhá při zapamatování.
Já osobně si dělám tužkou křížek u řádku, ve kterém se slovíčko nachází. A tímto způsobem čtu pár kapitol/stránek. Jakmile dokončíte denní porci četby, tak je úplně nejlepší neotálet a ještě tentýž či následující den si slovíčka vyhledat.
(To ještě není všechno, zbytek dopíšu posléze:)
Ale pokusil se v roce 1968 emigrovat do Rakouska, dokonce tam chviličku žil, tak třeba to stačí jako "emigrace" :-)
verbula:
Werich emigroval v roce 1939 do USA, to musí být on:)
V roce 1948 emigroval Voskovec.
Jojo, u Harryho Pottera jsem řvala často.
A naposledy jsem brečela s Fantomem opery:)
Škodlivé, či prospěšné... jako pivo?
Ano, zfilmování zvyšuje popularitu díla, což je jen dobře. (Pomineme-li brakové knihy:-D)
"jenomže pak každý akorát shlédne film a knihu si nepřečte. Podpora lenosti."
Bez filmu by ani nevěděl, že kniha existuje, takže by ho ani nenapadlo si ji přečíst. Navíc ani po shlédnutí filmu nemusí zaregistrovat, že byla vůbec zfilmována nějaká kniha.
V současné době existuje tolk zfilmovaných knih, že je zcela nereálné stihnout je všechny přečít.
Nepřečíst si (zfilmovanou) knihu neznamená lenost, ale pouze to, že člověk má jiné preference.
Trocha divočiny na rozproudění krve v podání Vivaldiho:
https://www.youtube.com/watch?v=-OUnbYGWJmc&list=LLJ2IyjsrTytYabwdEPwFgwQ&index=31
https://www.youtube.com/watch?v=7v8zxoEoA_Q&list=LLJ2IyjsrTytYabwdEPwFgwQ&index=32
tady ty rychlé, dynamické pasáže hraničí se šíleností:-)