spojka
diskuze
Optimistická a zároveň krapet melancholická píseň "Stand by me" v podání britské filharmonie. Nemůžu se rozhodnout, jestli je lepší originál nebo tohle:
https://www.youtube.com/watch?v=TSFOiKTYiS8&index=106&list=LLJ2IyjsrTytYabwdEPwFgwQ
Teda to byla rychlovka, ale ano, je to tak:)
Už píšu nápovědu:
Zaměřme se na ono nefiktivní bydliště netypického hlavního hrdiny.
Nenáviděný a osamělý protagonista zde nejenže bydlí, ale také pracuje (svou činnost může provozovat pouze v konkrétní části oné budovy, nikde jinde), jenže ono spásné bydliště není jeho. Protagonista vykonává významnou činnost (která je ještě významnější pro jistou skupinu populace) pro obyvatele města. Zástupy se hrnou do jeho domova, avšak NE za ním.
Klíčem k městu v tomto věhlasném románu je bydliště a povolání hlavního hrdiny.
ČR to není, ale v Evropě město leží:)
Jéé, já jsem teda knihu nečetla, ale s mamkou jsme film kdysi viděly a naše následná diskuze byla: Chápeš to? - Ne.
:D
Je pro mě novinka, že existuje i kniha, takže si píšu na seznam.
Nové zadání:
Ve kterém městě se fyzicky velmi zdatný muž snaží získat srdce krásné dívky, která ale dá přednost jiným, což mu ovšem nezabrání ji milovat až do smrti a dokonce i kvůli ní zabít svého nejbližšího. Dívka ani muž nejsou ve společnosti populární. Proto hlavní hrdina tráví většinu svého času ve svém rozlehlém domě, který mu poskytuje ochranná křídla a kde také dívku po nějaký čas ukrývá. Je to i místo, kde zabije onoho nejližšího, který je ovšem morálně nevýslovně horší než hlavní hrdina.
Mně nepasuje nic.
Ale i tak by bylo úžasný, kdyby někdo napsal knihu, která pasuje alespoň na jedno zadání.
Tak to si poslechnu i Heddu, jenom škoda, že je Hedda Gablerová tak slavná hrdinka, že vím, jak to s ní dopadne:-)
Dítě číslo 44 jsem též četla a spíš než zápletkou mě zaujala hlavně tou zlověstnou (a pravdivě zachycenou) atmosférou na pozadí socialistického Ruska. Z toho šel mráz po zádech více než z těch vražd. Ani by mě nenanapadlo, že existuje i rozhlasová hra, tu bych si teda chtěla poslechnout.
Jinak obecně se myslím, že tyto rozhlasové hry/dramatizace (v tomto provedení jsou divadelní hry dokonalost sama) jsou mnohem lepší a efektivnější než třeba audiokniha v rozsahu 20 hodin. Tím, že se na nich podílí tolik profesionálních herců i dabérů a jsou obohacené hudbou a všelijakými zvuky, je to skoro takový zážitek, jako kdyby mi do pokoje přijelo zahrát divadlo.
Před chvílí doposlouchána Nora alias Domeček pro panenky od Henrika Ibsena a vřele doporučuju.
Původně jsem plánovala, že si poslechnu jen kousíček začátku, ale zcela mě toto zpracování pohltilo. Jedná se tedy o divadelní hru a trvá necelé dvě hodiny, ale málem jsem si napětím okousala nehty.
V hlavních rolích např. Dana Černá (velmi uvěřitelné pojetí infantilní, laškovné, zádumčivé a depresivní Nory), Ivan Trojan (coby její milující, pokrytecký manžel, mimochodem já znám Trojana hlavně z komedií, ale když začal řvát na "Norinku", tak jsem o ni měla strach) a hlasová elita Boris Rösner (chtějící zpátky nejen své penízky, ale vše, co mu bylo odebráno - jakou jinou roli by tady taky mohl mít:)
Když čtu knihu, ve které na hlavní postavy číhá smrt:
https://www.youtube.com/watch?v=FySi6xXkNqo
Hrdinové v tomto komplexu často bloudí a chtějí život vrátit do starých kolejí.
Jé, moje první zadání.
V tomto městě se nachází obrovský komplex, bez kterého by lidé v žádném případě nemohli žít.
"Zaujíma ma odkiaľ a najmä kam putujú.."
Z Paříže do Paříže - dobrý chyták:D
Ale tu knížku bych neuhádla asi nikdy, nicméně tématikou mě zaujala.
A zřejmě to nebude platit, protože musíme uhádnout i ten název.
Myslíš Eiffelovu věžičku?
Je to Paříž? :)
Z Vídně do Šanghaje?
Nebo z Berlína do Londýna?
Četla jsem od něho jednu knížku - Řbitov zvířátek. A fungovalo to:)
Jinak jsem kdysi na základce pokoušela číst "To", ale nedočetla, protože mě to nudilo.
Měla jsem tu knihu půjčenou z knihovny, tak jsem ji předala dědovi, ať si počte, protože je to bichle, ale děda ji taky nedočetl, ovšem z jiného důvodu - protože se prý bál :D
O víkendu jsem se dívala na Stand by me/Stůj při mně, což je takový dobrodružný film pro mládež natočený podle Kingovy povídky Tělo. A ačkoliv příběh byl OK, tak ta atmosféra, herecké výkony, River Phoenix, Wil Wheaton, emoce, výborný soundtrack složený z písní ze šedesátých let i závěr filmu mě nehorázně nalákaly na tuhle povídku. Avšak není to horor a předpokládám, že povídka taky ne.
V češtině čtu buď nějaké odborné publikace nebo klasiku, kde můžu ocenit krásu českého jazyka. Třeba teď jsem natěšená na Záhořovo lože (z Kytice, kterou si chci osvěžit), ale čekám na tu pravou podzimní nevlídnou atmosféru. (Zatím je furt hic, jenom trochu poprchalo včera... a to není to pravé ořechové pro tuhle báseň).
Četba v angličtině je pro mě nutnost (ale také radost), jelikož se tím připravuju na certifikát. Většinou mám jednu nenáročnou knihu v mobilu a druhou knihu v papírově formě, kde se často jedná o klasiku, zkrátka obsažená slovní zásoba pro mě musí představovat výzvu, jinak se nic nového nenaučím.
Mimoto je až absurdně snadné sehnat víceméně jakoukoliv knihu v angličtině a v němčině na netu (vk), nemluvě o youtube...
Co se týče němčiny, tak platilo totéž, co pro angličtinu, jenom v poslední době dávám přednost AJ. Jedním z důvodů bylo také to, že jsem mívala rozečteno mnoho knih v různých jazycích, což se ukázalo jako velmi kontraproduktivní. Takže momentálně čtu jen Hru o trůny v němčině, tak pár kapitol za týden (krátím si čekání na šestou knihu či sedmou sérii).