spojka diskuze

Ráda bych je měla seřazené abecedně dle příjmení autora.
Samozřejmě to ale tak nemám, takže když se mi podaří najít knížku, kterou hledám, je to výkon hodný obdivu.

E-knihy vnímám jako výborný doplněk k tištěným knihám. Stejně jako audioknihy. V tomto smyslu na nich vidím samá pozitiva.

Nemám čtečku, ani ji neplánuju, na to mi krásně stačí mobil nebo PC. E-knihy jsou praktické, když jsem mimo domov. Při cestování, čekání u/na..., v dopravních prostředcích atd. atd.
Nebo u knih, které jsou těžko dostupné.

To ani ne, konec by mi zřejmě tak úplně nepověděl to, co chci/potřebuju vědět. Avšak někdy cíleně (z různých důvodů) vyhledávám konkrétní spoilery. Rozhodně nepatřím k těm, pro které spoiler znamená konec světa.

Ten úplně nejnejnejmorbidnější autor, kterého jsem kdy četla, je Gottfried Benn.
Vřele doporučuju.
Citliví lidé budou omdlévat, zvrácení se budou stupidně culit.

A pokud by jeho tvorba někoho zaujala, poslechněte si zhudebnění jedné jeho básně. Doslova depresivní a nemocné až na kost (= báseň, vystupující osoby i píseň).
https://www.youtube.com/watch?v=Zr8m-KsPwyg


YouthDecay:
Tak si od Erbena přečti i něco jiného než je Kytice.
Třeba "Smolný var" :)

Představa = každý týden jedna kniha

Realita = jedna kniha za měsíc

Někdy přečtu víc než pět, někdy stěží jednu:)

Jednoznačně hardback.

Paperback si kupuju u cizojazyčných knih, protože třeba anglický (nejen) hardback je dvakrát dražší než paperback = takže tady prostě není co řešit.

Avšak mám rovněž vypozorováno (z knih co vlastním), že vůbec nezáleží na tom, jak něžně, opatrně a láskyplně s knihou zacházím, protože pokud je to šunt, tak po jednom přečtení vypadá kniha (hlavně teda americká vydání:) jako by ji četla celá rodina včetně těch z pátého kolene.

Třeba série ASOIAF. Každý díl je hezky barevný, ale zároveň jsou to pěkné bichličky, takže hřbet každé z knih zdobí úchvatné bílé oloupané pruhy. A celkově vypadají jako kdybych je četla 50x a navíc rozpůjčovala dětem v základní škole.

Gone Girl - největší tragédie, úplná katastrofa. Tady se mi slouply okraje zepředu i zezadu obálky. WTF. Po jednom přečtení. Po pátém přečtení se nejspíš sloupne celý obal (taková ta fólie), pod kterým je bílo. Děs běs.

Miss Peregrine - u druhého dílu mi vazba výrazně zešikměla (u prvního mírně) a ačkoliv jsou knihy takové sépiové, tak mi u prvního dílu zezelenal kus hřbetu!

Jo a ještě u Harryho Pottera (2014) 5, 6 mi zmizely zlaté nápisy na titulní straně:( Asi kouzlo.

Ach jo, to je život...

woodward:
Aspoň někdo to bere s nadsázkou:)

Někdo to zase bere smrtelně vážně.
No lidé jsou různí...

Sebevražda a duševní nemoc si nevybírá.
Ať už jde o slavnou osobu či nikoli.

Je to podobné třeba jako s nějakou nevyléčitelnou, smrtelnou chorobou.
Někdo ji dostane, někdo ne.

Typy obyvatelstva, které mohou "zavrhovat" a "odmítat" čtení:

1. Děti = duševně nevyzrálé
2. Dospívající = duševně nevyzrálí a zmatení
3. Primitivní tlupa dospělých = duševně nevyzrálí, zmatení a úplně tupí. Chlubí se tím, že nenávidí knihy (a všechny další projevy kultury).

Upřímně, neznám v životě osobně nikoho, kdo by zarputile "odmítal" a "zavrhoval" čtení.

Problém je jinde.

Pokud si totiž člověk chce přečíst nějakou kvalitní knihu (žádný bračíček, které se v dnešní době vyrábějí jako na běžícím páse a k jejichž četba je potřeba jediné - být gramotný), jeho mysl musí být čistá, svěží, bystrá a bez jakékoliv známky stresu, aby pochopil a vstřebal obsah i formu knihy. Případně nad ní ještě rozjímal a o knize diskutoval.

Jinými slovy člověk musí být ve správném duševním rozpoložení.
A to je kámen úrazu.
Proto dochází ke trapným momentům, kdo člověk čte, čte, čte a po deseti stránkách (i deseti větách) zjistí, že nemá tušení, o co jde, co se děje ani co právě přečetl.

Aby se tedy dospělí vyhnuli těmto trapným momentům, vyberou si raději jinou kratochvíli než duševně náročnou četbu.

Christiane F. - Wir Kinder vom Bahnhof Zoo
(My děti ze stanice Zoo)

Můžu doporučit všem, kteří se učí německy.
(Nenáročná slovní zásoba, jednoduché, jasné a krátké věty. Aby také ne, když je to přepis výpovědi tehdy 16leté drogově závislé dívky:)