tatjana1737
diskuze
Výborně! Byl to Jespák :-). Coby vedlejší postava vystupuje v Zapletalových knihách Sedmička a Ostrov přátelství, teprve před lety jsem zjistila, že existuje i třetí díl s názvem Cvoci. První dvě knihy milovníkům Foglara a "chlapecké literatury" vřele doporučuji, ke třetímu dílu mám osobně již výhrady, zejména kvůli zasazení do konkrétní dějinné doby. S radostí, že Jespák Zapletala našel, předávám slovo.
Admirál to není, ale autor je správně :-).
Hledaný má, obdobně jako ostatní v oddíle a družině (posádce), přezdívku podle nějakého živočicha spjatého s vodním živlem. V tomto případě jde o brodivého ptáka z podřádu bahňáků...
Že se ten chudák bude hledat tak dlouho, to jsem věru netušila!
Hledaný se s hlavním hrdinou seznámil, když se hrdina se svými kamarády dopustil krádeže jeho lodi. Pachatelé byli za trest nuceni podílet se na stavbě nové klubovny.
Kapitánovo civilní jméno se, pokud se nepletu, nedozvíme ani z jedné z knih. Vždy je titulován pouze skautskou přezdívkou.
Ve 2. díle kapitán vymyslí, aby ostatní byli podrobování různým zkouškám, za které viní partičku vodáků. Když hlavní hrdina tento podraz zjistí, dojde ke zmíněné vzpouře posádky.
Petulka_007: Není to tak dlouho, co tu druhou knihu tady také někdo hledal... Vím, že je to rada tak trochu na baterky, ale zkuste pročíst diskusi pár stránek zpátky, jsem si jistá, že to byla stejná kniha.
Kapitán je v trojici knih postavou vedlejší. V prvním díle hrdinovi zle vyčiní za žertík, který málem stál 1. důstojníka život.
Johoho, kapitán, za toho život dám, hip hip hurá kapitán!
Hledaný kapitán sice nemá vlastní loď v tom správném slova smyslu, ale posádku má správnou. Sám je sice holkař (když došlo ke vzpouře, bránil se tím, v kterých všech přístavech má ženy a nemanželské děti), a i když četl deník hlavního hrdiny, patří mezi postavy kladné a sympatické.
Já jsem mimo, takže doufám, že se nakonec ukáže, že jsem to četla :-))).
Který autor je autorem výroku: "Představa, že z dějin lze čerpat poučení, je mylná. Jediné skutečné poučení z dějin vede k poznání, že lidstvo se nikdy v ničem nepoučilo. To, co nazýváme historií, je jen hromada zlámaných větví, náhodně utržených listů a natolik povadlých květů, z nichž se snažíme obnovit celý sad, a mylně věříme, že jsme ucítili vůni všech záhonů..."
14. září autor oslaví 90. narozeniny.
Je to ona! A sama jsem zvažovala, zda to tam vůbec psát, právě z důvodu, že mi to přišlo bulvární. Ale jako nápověda to zafungovalo - předávám slovo :-).
Nebudu chodit daleko. Mé děti právě sledují pohádku, kterou jsem jako dítě viděla i já (a ze scény se skřítky Šediváky pak měla noční děsy a bála se zajít si na nočník), a která je natočena podle poměrně známé dětské knížky. (Jedna z našich současných českých hereček podle titulní postavy pojmenovala svoji dceru.) Její autorka má na kontě slušnou řádku knih nejen pro děti, ale i scénářů, divadelních her i poezie. Jedna z jejích povídek vyprovokovala diskuse o daňovém systému a přispěla zřejmě k porážce vládnoucí strany ve volbách. Autorka měla dvě děti, syna se ženatým kolegou nejprve musela dát do pěstounské péče. Její nejslavnější literární postava, která zdobí i poštovní známky, vznikla z příběhů, které vyprávěla před spaním své dceři. Za svoje dílo obdržela veliké množství různých cen a ocenění a po její smrti domovský stát zavedl cenu pro spisovatele dětské literatury.