tatjana1737
komentáře u částí děl
Nu, nevím... po přečtení jsem opět rozpačitá. Ne, že by Vrbenská psala špatně. Ne, že bych nevěřila všemu, o čem píše. Ale nějak mi chyběla nějaká jednotící linie příběhu. Zprvu jsem si říkala, že hlavními hrdiny jsou Frankové, abych byla vyvedena z omylu. A i později mi Sestroga a Věcen nepřišli jako ústřední postavy, na to jim bylo věnováno poměrně málo prostoru. Mělo tedy hlavním aktérem být samotné hradiště Děvín a jeho osudy? A ten konec... přišlo mi to neucelené a trochu bez pointy. A postava Olena? Ta mne iritovala asi ze všeho nejvíc :-). Pokud bych měla povídku nějak charakterizovat, nejvýstižnější je samotný úvodní citát:
Je nějaký příběh, na který se zapomnělo? Země je vsála všechny a země je vyvrhne zpět, když se jí zlíbí. Ovčí kosti, střepy krajáče, čepel ohlodanou rzí, až se podobá oštěpku křehké lastury, stříbrnou minci císaře Antonia Pia, kámen, který do růžova vypálil požár...
Měla jsem velký problém se touto povídkou prokousat a po jejím dočtení mi přišlo, že je složena spíše z několika menších střípků a úseků, přičemž chybí pořádná jednotící myšlenka. Tou je sice výprava kamsi za zahradu Hesperoven, do Země lvů, ale zapojení Osudu a ztráta tváří členů posádky jsou úplně samostatným motivem, který nakonec převažuje nad celým předešlým textem. Bylo to epické, bylo to dobrodružné, bylo to napínavé i mystické, ale celkový dojem je ve mně takový rozpačitý.
Déšť smáčející pole jižně od jakési bezvýznamné vesnice - místní jí, tuším, říkali Moháč, nebo tak nějak - byl, jak už to na sklonku léta bývá, spíš vytrvalý než prudký.
Memento Mori jsem dostala od bratra v době, kdy jsem ještě nečetla Dobrodružství kapitána Báthoryho, takže povídka po mně sklouzla a nic nezanechala. O to víc jsem si ji nyní užila, když jsem ji četla po přečtení Hradby západu. Sice jde o zachycení událostí nějakých dvou dní maximálně, ale pokud je čtenář trochu znalý školního dějepisu, moc dobře ví, o čem asi bude číst. Pouze učebnice dějepisu podávají trochu jinou verzi, jak to s českým a uherským králem po bitvě v bažinách bylo, než Červenák...
Coby odchovanec české historiografie oceňuji pojetí Ludvíka Jagellonského (a ač historie znalý čtenář ví, že panovník se konce povídky nedožije, přece jen mu to je líto a chtěl by ho nechat naživu), coby fanynka série o Báthorym jsem si pak užila nejrůznější narážky, včetně popisu Gregorova panství (které Kornel po letech zpustlé navštívil...). Trochu mi nesedělo vyprávění v Ich formě, na které u autora nejsem zvyklá, ale jinak to jako prequel bylo hodně dobré. A samozřejmě povídka obstojí i samostatně, i když čtenář nezná další autorovy knihy. (Zná-li, tak ji ovšem vychutná víc.)
Samotný název může být zavádějící: Turkobijcem není myšlen (pouze) Báthory, ale jistá věc, která se pak v Gregorově rodině dědila a jež je zmíněna minimálně ve Strážcích Varadínu.
