veronika4001
diskuze
Ano, a někdy nejen k novým. Někdy přičichnu ke starým knihám, které mají zažloutlé stránky. Jednak k těm, které zavání starobou a jednak které jsou silnější a začínají se v rozích drolit, a někdy naopak k těm, které mají stránky tenké až průhledné, že mám až strach, že je potrhám. Vůně stránek u nových knih jsou fajn, ať jsou stránky jakékoliv, třeba voskované, nebo ty u pevných vazeb či brožovaných výtisků. Je mi to jedno; je to nové, nemělo to přede mnou žádného čtenáře, tak si to užiju. :-)
Knihy s přebalem čtu, tato skutečnost přece knihu neznehodnocuje, možná jí přidává hodnotu, protože je to stále přidaný materiál, který se autor rozhodl knize dát. I když mě přebal kolikrát štve, protože mi v rukách zavazí, stále ho na knize mám a nesundávám ho z ní. Někdy má kniha přebal proto, že pod ním je první stránka knihy prázdná. Většinou ale je to tak, že to, co je na první straně knihy, to je i na přebalu. V tomto případě se mi jeví přebal jako zbytečný, ale, a to zdůrazňuji, nikdy nesoudím knihu podle toho, jak fyzicky vypadá. Někdy první stránka mate pohledem a pod nepříliš hezkou vizualizací se skrývá nádherný příběh. Přebal na knize tedy nechávám, i když je potrhaný a různě poškozený, protože knihu jsem s přebalem koupila a přebal k ní patří.
Při čtení hudbu neposlouchám. Musím buď jedno, nebo druhé, obojí naráz u mě nejde. Nemohu se soustředit na knihu, když je hudba puštěná a zvláště, když je puštěná hodně nahlas a ještě k tomu je dynamická, temperamentní, rychlá. To pak musím tančit a různě se pohybovat. Ráda čtu v klidu, kde není žádný hluk (za zavřenými nebo zamčenými dveřmi nevadí), a hlavně, bez hudby, protože pak nezbývá nic, než "jen" kniha a v klidu se můžete do ní uzavřít. A to je příznivé klima pro jakoukoliv četbu. Ani relaxační hudba není pro četbu příznivá, opět mě nutí poslouchat a k tomu má uspávací účinky. Někdy, zvláště u pomalých písniček, mě moje mysl nutí vzpomínat na mé dětství a mládí a na prožité krásné chvilky, které se už nevrátí.
Něco jiného je, když je v knize zmíněna nějaká písnička, zpěvák, skladatel a kniha se veze po této linii, například, když si hlavní hrdina pustí konkrétní píseň (název), tak se ji pak pokouším vyhledat a pustit si ji, abych poznala, na čem hlavní postava ujíždí a co je podstatnější, jaký má charakter, resp. jaké povahové rysy jí přičíst. Fantazie je u knihy nezbytná věc a různé úlomky příběhu mohou dopomoci k tomu hlavního hrdinu poznat tak, jak jej chtěl sám autor. Muž může být citlivá duše, stejně jako žena drsňačka. Ne všechno ale z knihy pocítíte. Proto tyhle střepiny v příběhu mohou pomoci, a proto hudba, název knihy, časopisu apod., i když je neznám, dopomohou k poznání hrdiny, možná samotného příběhu, někdy i autora. Ale při čtení si hudbu rozhodně nepouštím. Musím koncentrovat buď na jedno nebo na druhé, abych z nich měla úplný a tedy nenarušený prožitek/požitek.
Mám oblíbené spisovatele, méně oblíbené, ty, jejichž tvorbu z nějakého důvodu nikdy číst nebudu a dále ty, o nichž nevím a něco ráda bych si od nich přečetla. Nejoblíbenější spisovatele nemám. Je opravdu velice těžké mezi nimi rozlišovat. Ale vím, že českou tvorbu moc nečtu.
