Viki9 diskuze

První světová válka zbavená jakékoliv iluze - vši, hnis, puch a všudypřítomná smrt.
(bohužel poučení si z toho svět neodnesl a dopustil i války další)
https://www.databazeknih.cz/dalsi-vydani/vojakem-prazskeho-sboru-259623
Skoro neznámé dílo (osobní denník) Egona Erwina Kische.

Drazí účastníci přestřelek v tomto vláknu, dovolte, abych vám poslal dárek, který potěší všechny zúčastněné. ;-)
Pan Bubka jistě ocení myšlenku této písně a případně si i zatancuje či pohoupe drže se kol ramen svých soukmenovců.
Ostatní by zas mohli ocenit zejména text, který se objeví v čase 1:45 a pak následnou větu s třemi významnými tečkami (nebude těžké si dosadit).
Přeji krásný kulturní zážitek:
https://www.youtube.com/watch?v=lmkD-kzglPw

Vrhal jsi na nás jen stín za měsíčních nocí a i ten nás uváděl v úžas - závidím všem, co Tě znali osobně a mohli plachtit po tvém boku.

Pro Richie1 ... smekám před tvou sebereflexí ... budu rád, když nalezneš v budoucnu (či nyní) nějaký podobný rozpor u mě a upozorníš mě na něj ... snad se mi povede zareagovat stejně statečně ...

Pro Woodwarda ... omlouvám se, ale nepochopil jsem, v čem byl tvůj poslední příspěvek odpovědí na mojí otázku "Co ti přijde na takovém požadavku nelogické nebo scestné?"
Těžko pak mohu reagovat ... pokud příspěvek přeformuluješ, rád zareaguji ...

Pro Richie1 ... S tvým "posledním" příspěvkem nejsem nikterak v rozporu. V tom co říkáš máš naprostou pravdu. Jen vnímám trochu rozpor v tom, že píšeš (cituji) ... "Byl jsem zastáncem toho, že by zde mohlo být obojí - volné diskuze o všem možném a moderované diskuze o konkrétním problému. V tomto názoru jsem ale neměl velkou podporu". ... a pak vstoupíš do vlákna které má zjevně snahu býti moderováno a nerespektuješ to.
Je to rozpor, nebo to jen špatně vnímám?

Zkusme si to vysvětlit - pokud si otevřu kuchařku na stránce s nadpisem Švestkové knedlíky a rozhodnu se je uvařit, asi mě velice nemile překvapí, když se tam dočtu o koprové omáčce a ještě více, když se tam dočtu o vyklešťování kanců. O obdobně pokud si na databázi rozkliknu heslo například Knihy o druhé světové válce, budu logicky předpokládat, že tam najdu pouze knihy o druhé světové válce a ne doporučení na hledání partnerů, povzdechy nad současným počasím či stav elektrozařízení některého z uživatelů.
Co ti přijde na takovém požadavku nelogické nebo scestné?

Vážení diskutující, obávám se, že budu asi osočen, že jsem vás buď podplatil, nebo se s vámi předem dohodl. Není krásnějšího příkladu, proč zde poslední dobou nejen diskuse ale i většina ostatních vláken nefunguje, jako tato ukázka.
Bylo předloženo zadání a během 11 hodin tu naskočilo 20 příspěvků (nikoliv však od 20 uživatelů). A teď si zpětně ty příspěvky pročtěte.
Kolik z nich se drželo zadání "jeden český autor a jeho dílo"?
Kolik z nich se nedrželo původního tématu vůbec?
Kolik z nich se drželo pravidla 2 - Nevnášej pocity?
A mohl bych pokračovat.
Neříkám, že by cokoliv na názorech zde vyřčených bylo špatně. Všechny mají svojí váhu. Špatně není obsah, ale forma. Během jediného dne byly popřeny všechna přání a vymezení zakladatele vlákna. Během pouhých dvaceti příspěvků není na konci vlákna naprosto jasno, co bylo zadáno, o čem vlastně vlákno je. Diskuse se v lepším případě přeměnila na dialog dvou lidí o čemkoliv, v horším případě na napodobeninu chatu s heslovitými vzkazy mezi uživateli.
Máte pocit, že je to takhle správně?

Nabídnu tentokrát poněkud lehčí téma k prodiskutování a bližší širší čtenářské obci:
Týká se povinné četby. Ponechme stranou, zda povinná četba ano, nebo ne. Rovněž se nezabývejme tím, kolik knih je adekvátní počet. Otázka zní, který český autor a jeho konkrétní dílo by v povinné četbě rozhodně chybět neměl? Nutno však zdůvodnit.

Za mě Alois Jirásek a jeho F.L.Věk (stačí 1.díl). K tomu mě ani tak nevede literární hodnota díla či jeho historická věrnost, ale jednoznačně vykreslení atmosféry a ducha doby národního obrození. Epochy pro naši řeč a tím i literaturu zásadního významu. Jedno z nemnoha období národního vzedmutí jdoucím tím správným směrem. Období, v němž se opět ukázalo, že Češi jsou sami sobě blanickými rytíři – dlouho spí, ale když se pozvednou, stojí to za to. :-)

máteli někdo další texty o údělu básnickém, sem s nimi ...
já přidám jeden od Rainera Maria Rilkeho:

Jen básník sjednotil svět, který v žízni
se v každém rozpadá a zanese.
(Přeložil Vladimír Holan)

Opadaný vínek

A já jej zanesu, svůj vínek opadaný,
v sad Otce rodného, jenž křísí lilii;
jen On zná tajemství, jak zahojit mé rány:
svou duši pokleklou tam celou vyliji.
(Marceline Desbordes-Valmorová, přeložila Zdeňka Pavlousková)

... tak k tomu už nemám co namítnout :-) ... naprosto vyčerpávající odpověď ... (ale pokud by k tomu někdo něco ještě měl, směle může přihodit)

Pro HTO: Za tip s Kantem děkuji, budu se jim řídit. Ale číst souhrnné dějiny filosofie jako předstupeň k určitému filosofovi nese sebou určitá úskalí - dle mého Störig (četl jsem) vzhledem k rozsahu (jeden svazek) je logicky trochu až příliš zjednodušující, naproti tomu Copleston (právě čtu) je se svým mnohasvazkovým dílem až příliš dlouhou cestou právě třeba ke Kantovi. Bylo by řešením zaměřit se jen na určité dějinné období? Je to dostačující?

Pro Woodwarda: Souhlasím, ale tou elementární znalostí mám na mysli právě například orientaci v terminologii.

Předkládám k prodiskutování. Chci-li se seznámit s filosofií určitého filosofa (za předpokladu, že už mám elementární znalosti v tomto oboru) je lepší:
a) začít číst přímo jeho dílo
b) začíst číst nejdříve někoho, kdo jeho filosofii zjednodušeně a souhrnně vysvětlí
c) seznámit se nejdříve s filosofy, na které navazuje a ze kterých vzešel
či na to jít úplně jinak?
Vyvstává i otázka, zda je vůbec možné začít číst jednoho filosofa a následně dalšího, a nebo je nutné, postupovat přísně chronologicky a začít komplexně dějinami filosofie a věnovat se cíleně jednotlivým filosofům tak jak šli za sebou?

Je cosi shnilého ve státě Dánském.
Zatím co se prokázalo v průběhu věků, že diskuse je velmi mocný a schopný nástroj k osvětlování nastolených sporných témat, zde na databázi začíná mít slovo diskuse skoro pejorativní nádech. Čím méně diskusí, tím více klidu – raději do žádné nevstupovat. Neboť byly to právě vyostřené diskuse, které ze zdejší komunity milovníků knihy vyhnaly nejednoho sečtělého čtenáře a slušného člověka. A tak zatímco někteří v milném domnění, že v rámci svobody slova je v diskusi dovoleno „vše“, vrhají se bezhlavě po každém názoru, by ho (a hlavně jeho nositele) rozcupovali na kousky, mnozí po pár obraných větách raději diskusi znechuceně opouštějí. Nastolená problematika zůstává nedořešena a v srdcích těch co odešli, zůstává zaseto símě hněvu či hořkosti, to dle naturelu dané osoby.
A však jest na vině diskuse jako taková? Diskuse jako forma?
Podle definice je diskuse (od dis-quatere, přetřásat, zkoumat) jen věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, jehož cílem není rozhodovat, nýbrž věc pečlivě rozebrat z různých stránek.
Proto jsem si založil toto vlákno a nemilosrdně budu usměrňovat každého, kdo poruší tato pravidla:
1. Přinášej jen názor. Názor jako jednu z možných alternativ, ne absolutní pravdu.
2. Nevnášej pocity. Na pocity má nárok každý z nás, ale pro diskusi nejsou relevantní.
3. Komentuj pouze vyřčený názor. Nikdy nekomentuj osobu, jež názor vynesla.
4. Komentuj jen to, co je psáno. Nekomentuj, co si myslíš, že si myslí druzí.
5. Neoháněj se svobodou slova ani demokracií, pokud porušíš pravidlo 1 až 4.
Tož diskutujme přátelé. :-)

Omlouvám se, pokud to sem už bylo dříve vloženo :-)
(nez)kreslená věda I. https://www.youtube.com/watch?v=6SzXdSdiiog&list=PLqmy0o96fQtAbiTgAJjUDNQNw056PeaEI
(nez)kreslená věda II. https://www.youtube.com/watch?v=zxhgNmaCVAM&list=PLqmy0o96fQtB0jpks7qSSuDwJl1xNVD12

Na pustou cestu
Napadal sníh,
Zavál už stopy po kročejích:
Já jsem ta cesta, smutek je sníh,
Kdo půjde kdy v mých šlépějích?
(Óšikoči no Micune: Sníh)

... mám tu jeden úryvek ... už nevím kde jsem k němu přišel, ale něco mi říká, že v pozadí byl náš Bard HTO ... buď mi ho přímo doporučil, nebo mi doporučil něco, co mě k němu přivedlo ... a tak vkládám:
„Narazil jsem na slovo vyčerpání. Vyčerpání básníkovo nelze označit duševním vybitím nebo únavou z přemýšlení, ale naopak. Během psaní člověk schytá, naloká, nasákne tolika ději, obrazy, převraty, že prostě mozek nestačí, že srdce je mělké a to, co se vejde či dá vtěsnat do slov, je tak nepatrná část proti tomu, co přišlo, co se zjevilo, co se narodilo, co vyrostlo, že tíhu nemůže unést. Vyčerpává pouze nadbytek tíhy, přemíra bolesti, lásky, kterou nelze utišit olejem ticha, vodou práce nebo kamením paměti. Zde je třeba pouze přestat, vypustit srdce, vypustit vzduch duše. Toto je, myslím, jeden z největších důvodů předčasného konce sil některých umělců. Totiž ti, kdož žijí umění, nedovedou z tohoto stavu uniknout, nedovedou anebo nechtějí, ale nejčastěji nemohou. Jejich zdraví aby bylo božské, ne smrtelné."
(Roky v dnech, Jiří Kolář)

Každý kdo zasadil strom ví, jak je to krásný pocit vidět ho růst ... a každý, kdo k tomu stromu přišel po čase ví, jak je překvapující, o kolik zas povyrostl ... aj já mám teď ten pocit ... zasel jsem vlákno "Pod květy skořicovníku" a chvíli se staral o semenáček ... a teď jsem se vrátil a nestačím se divit ... krásně jste to přátelé rozkošatěli ... děkuji všem a nejvíce Ojíněné Pavlindě - je to teď Váš strom :-)
P. s. Jenom připomínám - básně "Pod" a s uvedením autora (vlastní tvorba má jiné vlákno ;-)) a veškeré komentáře sem "Nad".

Otázka je, co je příčinou tvé čtecí krize. Zda je to všeobjímající chandra týkající se všeho, nebo opravdu jen zatuhnutí ve čtení. S chandrou nepomohu, na zadrhnutí bych pár rad měl:
- vybočit z žánru (šáhni po něčem úplně mimo témata co čítáváš)
- odlehčit (super jsou dětské knížky)
- změnit dobu a místo čtení (knihu před spaním vyměnit například za čtení v metru)
- prostě chvíli nečíst a dát si klidně dva měsíce voraz ;-)