Hun diskuze u knih

Mám dojem, že originální, novátorské knihy, jako je tato, to nemají lehké: Zkušení čtenáři je pravda ocení, ale většinová masa čtenářstva, zvyklá na jednoduchou, spotřební literaturu, je často neprávem kritizuje.

Trpí tím i tato kniha, klenot původnosti v moři stále stejných fantasy. Hrdina není udatný rek kosící nepřátele po desítkách, příběh se obejde bez elfů či trpaslíků, vlastně se nedočkáme happy endu, u čtení se musí přemýšlet (jaká hrůza!)... Skoro to ani nezapadá do škatulky fantasy. Paradoxně právě tohle spoustě lidí vadí. Jestli chcete spotřební fantasy, čtěte Martina, Salvatoreho, Rowlingovou, Feista... Je jich dost a dost.

A přesto se to tu hemží hodnocením s dvěma hvězdičkami. Všimli jste si, milí kritikové, jak realisticky autor vystihl skutečné pojetí mýtů dávných civilizací (numerologie, falické symboly, role přírodních živlů...)? Pochopili jste okruh, který se uzavřel mezi první dvěma a posledními dvěma stranami knížky? Všimli jste si, jak se ústřední mýtus pozvolna mění v jednotlivých svých verzích a co to symbolizuje? Zaregistrovali jste, jak plíživě se oba bratři nejprve s mýtem setkali, začali ho přetvářet, až se nakonec stali jeho protagonisty? Chápete, že sympatičnost hlavního hrdiny nemá co do činění s kvalitou knihy? Rozumíte tomu, že napínavost příběhu je u kvalitní literatury zcela irelevantní, protože dějová linie je vedlejší?

Myslím, že kvalitě komentářů tady na DK by ohromně prospělo, kdyby si lidé především dokázali správně vybrat, co budou číst.