jarmik
diskuze u knih

Ve Wikipedii označují pana Machovce za feministu a humanistu. Očekával bych tedy, že z toho budou vyplývat spíše liberální politické názory někde v rámci dnešního obvyklého hlavního proudu. Avšak ve Smyslu lidské existence mě autor překvapil, že jeho konkrétní politické názory jsou občas neortodoxní: například co se týče trestu smrti nebo léčení "geneticky vadných lidí".


Není mi jasné, co myslíte. Vždy dávám sem jako stručný komentář hlavní myšlenku, kterou ke knize mám. Pokud někomu je styl sympatický, může číst dál; odkaz je navíc ke komentáři. Blog je jiný žánr než komentář zde, upovídanější.


Vydavatelství a kosmas.cz mají na webu překlep v názvu. Správně by měl být s malým "p". V knize je správně.


Pochybuji, že existuje budovatelský román, u něhož by člověk byl zcela bez pochyb ohledně literárních hodnot. Osobně jsem si však Pod parou přečetl s chutí a se zaujetím; ba na jednom místě jsem i uronil slzu.


Trochu mě zaráželo, proč bylo tolik chyb v nápisech na obchodech a v německých větách, které jsou v promluvách přimíšeny k navození věrohodnějšího německého kontextu. Ty chyby jsou tak ostentativní, že jsou nejspíš záměrné; není mi však jasný účel takového postupu, protože je v rozporu s celkovou snahou nijak neshazovat vážný tón knihy například humorem.


Cítím ostblokovou solidaritu s polským autorem fantastiky, jehož práce konečně vzbudila zájem na Západě; byť v tomto případě až zprostředkovaně přes videohru na motivy Zaklínače. Mám radost, když někdo z našeho regionu zaujme s tvůrčí činností v mezinárodnějším měřítku.


Vydařené naplnění žánru turistické fotografické publikace.
Pro mě pozoruhodné čtení o další významné české instituci a tradici, která však v plném rozkvětu trvala jen dosti krátce.


Tato kniha změnila můj pohled na české dějiny, osvětlila mi význam Marobuda. Celkově jde o skvělou knihu.
Jde o první díl historie českých Germánů: pokračování se nazývá Věk barbarů.


Prvních 82 kapitol je zajímavých: jak p. Masaryk přesvědčil v exilu západní vlády, aby mezi hlavní válečné cíle zařadily vytvoření Československa.
Druhá polovina jsou ideologické úvahy o první světové válce, které mi připadají z větší části nečitelné; i mezi nimi je tu a tam něco zábavnějšího, ale jen minimum.


Skvělá kniha.
Ve Vídni se tou dobou mohli potkat p. Džugašvili (sepisoval svou studii o národnostní otázce), p. Hitler (který na mužské ubytovně maloval vídeňské kostely) a kolem nich se proháněl autem automechanik a testovací jezdec Mercedesu p. Josip Broz (později Tito).


Dobrý postřeh: kňučení dětí je obdobou nespokojenosti rodičů v práci.


Se vzorovou kvalitou medailónků, v nichž p. Adamovič vysvětluje přínos jednotlivých spisovatelů pro žánr, kontrastují samotné povídky, které jsou slabé.
