paulinschildie diskuze u knih
Celou dobu jsem si říkala, že ten soukromý detektiv musel být pěkný mamlas, protože ve svém deníku popisoval hlavně to, na co nepřišel, než na co přišel, takže dvě třetiny knihy mě moc nebavily. Teprv když Marc zjistil, že Credule je ve skutečnosti vrah a podvodník, ulevilo se mi, že jsem ty bláboly nečetla zbytečně a že toto "mlžení" byl záměr autora. Děj pro mě začal být zajímavý až ke konci, kdy se Marc a Malvina spolu vydali na cestu do Švýcarska, to jsem se opravdu bála a někdy i bavila. Naštval mě závěr, protože jsem se nedozvěděla, co se stalo s Malvinou, která sice zastřelila hajzla Credula, ale nikdo jí za vraždu nepotrestal. Nebo snad Marcovi a Lylii posílala plyšáka z vězení? Knize dávám 70%.
Celou dobu jsem si říkala, že ten soukromý detektiv musel být pěkný mamlas, protože ve svém deníku popisoval hlavně to, na co nepřišel, než na co přišel, takže dvě třetiny knihy mě moc nebavily. Teprv když Marc zjistil, že Credule je ve skutečnosti vrah a podvodník, ulevilo se mi, že jsem ty bláboly nečetla zbytečně a že toto "mlžení" byl záměr autora. Děj pro mě začal být zajímavý až ke konci, kdy se Marc a Malvina spolu vydali na cestu do Švýcarska, to jsem se opravdu bála a někdy i bavila. Naštval mě závěr, protože jsem se nedozvěděla, co se stalo s Malvinou, která sice zastřelila hajzla Credula, ale nikdo jí za vraždu nepotrestal. Nebo snad Marcovi a Lylii posílala plyšáka z vězení? A Lylie, ta mi nebyla moc sympatická, lezla mi na nervy hlavně tím, jak byla výjimečná a nadpozemský krásná, až Marcovi stál jak kůl v plotě. Knize dávám 70%.
Leonora a Klementina je zatím jediná věc od Markýze de Sadea, která mě opravdu zaujala. Vnímám ho zde skutečně jako filosofa, a ne jako autora prasečinek. Jeho filosofie se mi sice děsně protiví, protože Sade zastává názor, že konání zla je v podstatě v pořádku, neboť zlo vychází ze zákonů přírody, zatímco ctnost je věc naprosto nepřirozená, ale přesto mě to vedlo k zamyšlení. Svůj postoj Sade ukazuje téměř na všech postavách, včetně na těch z prostředí církve, kteří - i přes svoji roli mravokárců - se poddávají právě zlu, a ne ctnostem, takže existence církve nemá žádný význam, když se sama podřizuje zvrhlým zákonům přírody. Je možné, že Sadeovi prostě jen nerozumím, ale mám pocit, že v některých věcech si trochu protiřečí. Velebí zde zlo, ale hlavní hrdinka Leonora svým chování v zásadě ctnost a ostatní křesťanské hodnoty nepopírá - jediný problém je v tom, že ctnost jí způsobuje mnoho těžkostí. Spíš mi připadá, že Sade klade důraz na individualitu člověka, kdy ctnost není vlastnost daná přírodou, ale životní postoj, který však není v souladu s lidskou přirozeností. Ctnostný by měl být člověk jen do určité míry, protože její veliké množství způsobuje lidské bytosti neskutečné utrpení. Asi si to musím přečíst ještě jednou. Co si myslíte o Sadeovi jako filosofovi vy?