Arthur Ransome

Neuvěřitelných 90 let uplynulo od prvního vydání autorovy knihy "Klub lysek".

Tuto dobrodružnou četbu mám moc ráda už od svého dětství. Tak ráda, že každý rok 4 knihy tohoto autora přidávám do doporučené četby. A vždy se najde pár dětí, které knihu přečtou a líbí se jim.

Dle nás jeden z pěti nejlepších autorů všech dob!!! Ransomovky provázely naše dětství a i teď, kdy je opět čteme, nic neztratili na svém neuvěřitelném kouzlu britského venkova kolem velkého jezera. Ach áno... Vlaštovky, Amazonky, Dick s Dorotkou a později i Klub Lysek. Pan Ransome byl pro to, co napsal přímo narozen. Nádherná dětská dobrodružství, chvílemi napínavá a pokaždé jiná....... Děkujeme mnohokrát, mistře!

Návrat do dětství, to bych mohla napsat o knížkách tohoto autora. Jako řada ostatních, kteří tu hodnotili jeho knihy i já jsem si se sestřenicí hrála na Amazonky. I dneska si pamatuji to nadšení a tu radost, když jsme se učily tajnou abecedu, tajně na půdě u babičky smolily zakódované zprávy a půl dne se plazily kolem kupek sena. Na to se prostě nezapomíná. A víte co? Nedávno se mi dostala do rukou kniha, kterou jsem nečetla ( Piktové a mučedníci) a já jsem zjistila, že to kouzlo, stále funguje. Zase jsem byla tou malou holkou a nedočkavě čekala na další kapitolu. Takže za mě DÍKY pane Ransome.

Amazonky,Vlaštovky a Dick s Dorotkou byli hrdinové mého dětství.Toužila jsem být jako Nancy a zažívat různá dobrodružství.

"ransomovky" jsem podědila po starších bratrancích; jejich obliba mi vydržela až do dospělosti, takže jsem pak po antikvariátech dokupovala ty, které v době mého dětství nebyly k mání; jejich čtení byl neskutečný zážitek - čtenář se úplně přirozeně stával členem té dětské party a úplně živě s ní prožíval všechna jejich dobrodružství; a pak - jako bonbonek - se mi podařilo navštívit kraje jejich příběhů: Lake District a východní Anglii; v Lake District jsem si pořídila knížku o Ransomovi a "skutečných dětech" z jeho nádherných příběhů, stejně jako na místním trhu ve výprodeji Holubí poštu a Boj o ostrov v místním anglickém vydání;
takže dnes vlastním kompletní sbírku - navíc v různých vydáních; a těžko rozhodovat, jestli se mi líbí víc prvorepublikové, kde Nancy je Vlasta atd., nebo novější s Lhotákovými ilustracemi; asi nejméně se mi líbí "střelkovská" edice. ale na příbězích to neubírá vůbec nic; a ještě dnes v nich občas alespoň letmo zalistuji, abych si tu krásnou atmosféru při jejich čtení připomněla;

Na jeho knížkách jsem vyrostla a milovala je. Hrozně jsem těm děckám záviděla všechna ta dobrodružství, která jsem alespoň v duchu prožívala s nimi.

Ransomovky mi četl tatínek od dětství a v dětství jsme si na vlaštovky a amazonky se sestrou hrávaly na každém rybníku, do kterého jsme vlezly. V roce 2013 se mě můj muž než jsme jeli do Anglie zeptal, co chci vidět a moje odpověď byla jednoznačná: Lake district. Splnilo se. Na březích obou jezer jsem přes slzy poznávala všechno. I když Amazonka vytéká z jezera, místo aby tekla do něj a řadu dalších věcí, jsem tam byla jak doma.
Letos jsem přečetla skvělou knížku: Christina Hardyment: Arthur Ransome and Captain Flint's Trunk. Doporučuju všem nadšencům.
Zbývá mi vyluštit poslední vzkaz Nancy Blacketové, jímž kniha končí. Chybí mi šifrovací tabulka na semafory, ale až mi moje nepořádná sestřička vrátí originál Misee Lee, tak to dám dohromady.

Před dvěma dny jsem se vrátil od jezera Coniston a Windermere, na tom prvním je v Cesmínovém háji farma a čajovna Vlaštovek a Amazonek. Splnil jsem si padesát let starý sen, že to jezero navštívím, předčilo to moje očekávání, doporučuji Lake Distrikt, je to tam ještě lepší, než to pan Ransome popsal. Když jsem odjížděl, měl jsem slzy v očích, protože to asi bylo poprvé a naposled, co jsem byl na místech, o kterých jsem v dětství snil.

Tak ja som čítal Ransomove knihy všetky a všetky ich aj mám. Boli krásnou súčasťou môjho detstva a mám ich rád podnes. Čítala ich už samozrejme aj moja dcéra a tej sa strašne páči, že väčšina hlavných postáv sú dievčatá. Dúfam, že sa budú páčiť aj mojim vnučkám, ale tie sú ešte maličké. Najradšej mám samozrejme sériu kníh od jazera a úplne najradšej Trosečníkov. Za tých som dal kedysi svojmu kamarátovi Evženovi album známok, aj s červenou a modrou gorilou Ruanda-Urundi. Ďalšie knižky pribúdali postupne a Velká severní, Piktové a mučedníci, Slečna Lee a Lysky na severu som si kúpil už ako dospelý chlap. Dodnes nič krajšie pre deti nepoznám. Ďakujem Ti, kapitán Flint, že si žil a že si napísal krásnu časť môjho života.

Tak jsem si v duchu znova všechny ty (mnou přečtené) Ransomeovy knihy prošel a nějaký "žebříček" bych ani sestavit nedokázal. Nečetl jsem a ani číst nebudu Slečnu Lee a Lysky na severu. Petra Kachnu beru trochu s rezervou. A těch zbylých deset bych mohl rozdělit na dvě skupiny: na ty moc dobré, a, řečeno slovy Forresta Gumpa, na ty "úplně nejvíc nejlepší" :-).
Do té ÚNN skupiny bych zařadil Zamrzlou loď kapitána Flinta(má první autorova kniha, poprvé přečtená před dvaapadesáti lety:-) ), Boj o ostrov, Trosečníci z Vlaštovky, Holubí poštu, Pikty a mučedníky a také Nechtěli jsme na moře(tohle je opravdu pořádné dobrodružství). Zbylé čtyři tituly jsou v oné druhé skupině. V mládí jsem mezi jednotlivými tituly příliš nerozlišoval, dcerám, se kterými jsme všechny Ransomeovky nejednou četli, se líbily všechny, a já jsem, na stará kolena, nejvíc přilnul k těm šesti výše uvedeným... :-). Po desítkách let pro mnez těch knih to okouzlení vůbec nevyprchalo :-).

qwill: já jsem je seřadil podle pořadí, jak jdou ty příběhy za sebou, ne podle toho, které mám nejradši. Pro mě jsou jednoznačně nejoblíbenější Trosečníci z Vlaštovky - i když to znamená jistej posun. jako kluk jsem měl nejradši Boj o ostrov.

woodward: já mám pořadí prvních pěti stejné, i když za nejlepší považuju Holubí poštu - asi proto, že byla má první (před více než čtyřiceti lety) ze školní knihovny. A je tam celá osmička, včetně pásovce. Docela se mi líbí i Velká severní.
Petra Kachnu psal Ransome jako parodii a docela se mu to jako morzakor povedlo. Slečna Lee je parodie na parodii, také ji mám z nostalgie, když už mám Ransoma zkompletovaného.
Co se plachtaření týče, tak Klub Lysek také není špatný. Musel jsem na to cestování hledět do map.
Těším se na vnuky, že jim z ransomovek budu číst..... (dětem to šlo, neměli jsme televizi a počítače teprve začínaly)

Přečetl jsem skoro všechno - ale ne úplně všechno. Nikdy mě moc neoslovil Petr Kachna, to je podle mě úlet, který jako by do té řady skoro nepatřil. Taky Klub Lysek a Velká šestka jsou pro mě jen odbočka, kterou jsem přelouskal jen proto, že je to Ransome a už jsem se k nim nevracel (i když Klub lysek mám pořád v knihovně). A pozdější příběhy - Nechtěli jsme na moře, Záhadné vody, Velká severní... nemůžu si pomoct, ale mně tam prostě chybí to jezero a všechno kolem. Protože jenom tam jsou to ti praví cestovatelé a piráti. Na opravdovém moři jsou z nich jenom učedníci. Nic proti tomu, přečetl jsem a líbilo se mi to - ale to největší okouzlení je pro mne navždy spojené s pěti "jezerními" příběhy. Boj o ostrov, Trosečníci z Vlaštovky, Zamrzlá loď kapitána Flinta, Holubí pošta a Sekta Piktů. Slečnu Lee jsem nečetl a asi ani číst nebudu.

Vlastním Zpravodaje Klubu Čtenářů Arthura Ransoma 1997 - 2001, často si v nich listuju a pořád nacházím něco nového.

S Ransomovkami jsem se v dětství nějak minula a do mých čtenářských vášní se dostaly až ve věku dospělém. A jsem jimi okouzlena stejně tak, jako kdybych je četla jako dítko.

více o autorovi na
http://www.databazeknih.cz/blog/z-qwillova-pera-vlastovky-a-amazonky-5215
http://www.databazeknih.cz/recenze-knihy/sbohem-vlastovky-a-amazonky-5315

Bude mi padesát a splnil jsem si dětský sen. Podařilo se mi sehnat všechny ransomovky. Jako dítě jsem trávil každé prázdniny na Lipně a hádejte, na co jsme si hráli. Nikdy jsem se nenaučil plachtit, ale jako velký rybář vím, že i pramička je fajn loď. Tyhle příběhy jsou tak skvělé, protože u nich věřím každěmu slovu, že to pan Ransome opravdu zažil. Mé děti to bohužel neznají - měli Harryho Pottera a Pána prstenů. Četl jsem to a taky se mi to líbí, ale moje srdíčko, to jsou A. Ransome, E.T. Setton, J. Foglar a K, May přesně v tomhle pořadí. Jestli se někdy dočkám vnoučat, snad z nich budou taky Vlaštovky a Amazonky. Asi tak jednou za pět let si tyhle knížky znovu přečtu a vrátím se do dětství. Jediná věc mě mrzí, že nemůžu panu Ransomovi poděkovat osobně, Takže aspoň takhle: VELIKÉ DÍKY PANE RANSOME!!!!!!

Nemám co dodat. PROSTĚ FANTASTICKÝ SPISOVATEL.;-) Jedna kniha o VLAŠTOVKÁCH a AMAZONKÁCH lepší než druhá...
VŘELE DOPORUČUJI!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!