Bohuslav Reynek

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1892 - 1971

Diskuze (7)

Přidat příspěvek
Friedulka
17.09.2023
Friedulka

Potkala jsem krásu. Vytryskla z těch nejobyčejnějších věcí.
Tichá krása, něžná, jak tlapky koček ve sněhu.

Ithaka
01.11.2022
Ithaka

Půjdete-li krajinou mlhavou, můžete dojít až do mosteckého muzea a zde se nechat unášet tichem:
https://www.kr-ustecky.cz/vystava-reynkovi-kresby-grafiky-fotografie-basne/a-3199

elfos
11.10.2019
elfos

Bohuslav Reynek
VĚTŘÍK

Pod stromy zbylé listoví šumí:
ovečky zlaté.
Stádo mé poslední, na jaké chlumy
pospícháte?

Ovečky zlaté, beránci v krvi,
k čí jdeme oběti?
Z kamene smrti kdo z nás prvý
do mlhy odletí?

Se stádem pastýř těžko se loučí,
a stádo s pánem svým.
Kdo komu zmizí, po zhaslé louči
do mlhy zavátý dým?

*
(ze sbírky Podzimní motýli, vydané r. 1946)

SugarDolly
14.02.2019
SugarDolly

"Bože, kol tvých dávných zdí má duše chodí sirá, patří toužebně a nikdo, nikdo neotvírá ..."
Jojo, Reynek, to je opravdová poezie. Ryzí, hluboká, ukutá v samém nitru bolestné existence ...

HenryOsmý
06.02.2019
HenryOsmý

Petrkovský samorost je největším českým básníkem všech dob. Aspoň pro mě. On, tak jako nikdo jiný, dokázal propojit originální poetiku s opravdovostí života, prolomeného do tiché, okázale intimní transcendence.

nightlybird
22.11.2011
nightlybird

http://life.ihned.cz/umeni-a-design/c1-53765470-tichy-a-pokorny-bohuslav-reynek-dosud-nemel-tak-podrobnou-vystavu-podivejte-se
Pokud budete mít cestu do Prahy, nenechte si ji ujít.

A hlavně, nenechte si ujít slova tohoto prostého a ve své osamělosti moudrého člověka - výstavy bývají ukončeny, dílo básníkovo zůstává.

elfos
30.11.-0001
elfos

Bohuslav Reynek
ÚTĚCHA NEMOCNÉMU


Jsi-li sám a chor, netrap se příliš touhou. A když nemáš tolik obraznosti,
abys se octl v zahradách nebo v lesích toliko zamhouřiv oči a v kterékoli
roční době ti libo, zůstaň v jizbě i myslí. Vím, je málokdo tak šťasten, aby
mu posadili kotě nebo krotkou hrdličku na peřinu, a ne každému donesou
květin. Ale máš jistě alespoň na nočním stolku nebo na židli u postele krabičku
sirek: vezmi ji do rukou a rci si, že je to velmi spanilý, pestrý, záhadný ptáček;
že sice nezpívá, ale též neuletí; a chová ve vnitřnostech útěchy jistě alespoň tolik
jako vlaštovka nebo chocholouš na smutné silnici. Jen se rozpomeň na studená,
bolestná jitra, kdy jsi rozsvěcel nebo podpaloval v kamnech, jsa ještě „zdráv".
Kterak ti někdy bývalo blaze a teplo pouhým pohledem v rodící se oheň!
A vyjmi si sirku třeba hned, ač je bílý den, škrtni a přidrž si ji k očím: viděl jsi
někdy květ krásnější a tajemnější na chudobném stonku? Neviděl. A byťsi neměl vůni lilií,
čpí mocně Sodomou a jedlovou rakví.


(1922)