Cormac McCarthy

Až po knize Pasažér jsem si Vás pane spisovateli uložil do oblíbených. Po devíti knihách. Ale zasloužil jste si to už po druhé třetí knize.
Tímto se Vám omlouvám a mrzí mě, že knih které jsou přede mnou ubývá...
Nevadí, začnu je číst znovu!

Něco o McCarthym: https://www.youtube.com/watch?v=7m7pBVeECbY&t=120s

Při čtení Stella Maris a Passenger jsem tak nějak tušil, že jsou to poslední McCarthyho knížky, filozofování o životě a smrti tam bylo až až.
No nic, čas si konečne přečíst Suttree. Odpočívej v pokoji, Cormacu.

Žili sme v dobe Cormaca McCarthyho, odišiel pán spisovateľ
jeho dielo ma do určitej miery formovalo, najmä Hraničiarska trilógia a román Suttree.
Teším sa, že ešte bude možnosť čítať jeho knihy po prvý raz.

Argo.cz, 15.6.2023
Cormac McCarthy očima svých překladatelů
https://argo.cz/cormac-mccarthy-ocima-svych-prekladatelu/

Nech je mu zem ľahká :-(
Správa o jeho smrti ma dnes poriadne šokovala...

Novinky.cz, 13.6.2023
Zemřel spisovatel Cormac McCarthy
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-zemrel-spisovatel-cormac-mccarthy-40434611

Aktualne.cz, 14.3.2023
Zemřel spisovatel Cormac McCarthy, autor románu Tahle země není pro starý
https://magazin.aktualne.cz/kultura/literatura/zemrel-cormac-mccarthy/r~0a3b5bb60a4011eea9eeac1f6b220ee8/

H7O, 14.6.2023
Cesty půlnoci
Mytická pouť Cormaca McCarthyho skončila 13. června 2023. Jeden z nejvýznamnějších spisovatelů současnosti zemřel měsíc před svými devadesátinami. Odemykáme při té příležitosti portrét autora z tématu, které jsme mu věnovali v časopise Host.
http://www.h7o.cz/cesty-pulnoci/

Na počátku byla CESTA.
Po deseti letech,jsem si našel cestu i k dalším.Ojoj to,to trvalo.
Tahle země není pro starý,Suttree...
Letošní tak trochu znovuobjevení a o to radostnější.
Rukopis typický jak se sluší a patří.Vypravění leckdy strohé.Krajinopopis.Zaděláno na atmošku.Nepřeberné množství týpků a něžných pohlaví.Lidé živý a z masa a kostí.
Tolik sdělení a více vrstev,leckdy ne na první pohled (čtení) patrné.
Co chtít víc ?
Jen si tak trochu číst ...

Vladimir Nabokov, Thomas Pynchon a Cormac McCarthy jsou tři opravdoví tvůrci "velkého amerického románu" druhé poloviny 20. století. Může se nám to nelíbit, můžeme o tom pochybovat, můžeme s tím názorem nesouhlasit, ale to jak tak všechno (řečeno s Cimrmanem), co s tím můžeme dělat.

Začal jsem jej číst chronologicky. Strážce sadu jsem v podstatě protrpěl a těšil jsem se na konec. Při čtení mě držel jen zajímavý jazyk a popisy krajiny. Jenže když jsem ten podivný příběh dočetl, začal mi chybět. Tak jsem sáhl po dalším díle a už se nešlo z McCarthyho světa vymanit. Můj oblíbený autor.

jeho novú knihu Pasažér má v pláne vydať Argo, dúfam že bude čoskoro...

Cormac McCarthy po 16 letech vydá rovnou dvě nové knížky. The Passenger, která by měla vyjít 25.10.2022 a Stella Maris s datem vydání 22.11.2022. Knihy by spolu měly být propojené skrz hlavní protagonisty, sourozence Bobbyho a Alicy Westernovi. Více info o tématu zde:https://www.theguardian.com/culture/2022/mar/09/cormac-mccarthy-two-new-novels-coming-in-2022-16-years-after-the-road

někdo to bude brát jako pokus o flame, ale mě tenhle autor přijde neskutečně přeceňovaný...úplně stejnej pytel se roztrhl se Skandinávskou tvorbou.

Přečetl jsem od autora tři knihy Všichni krásní koně byla nejlepší, ale stejně mi to neláká pustit se do další.Nevím jestli je to překlady nebo autorem?Jeho popisy krajiny mi moc nezaujaly, měl jsem chuť je přeskočit, ale vzhledem k poznání autora jsem to neudělal.

Po přečtení "Dítě boží" jsem moc nevěděla co si myslet, ale nakonec mi došlo, že tenhle autor, to je něco pro mě!

"Zapomeneš, co si chceš pamatovat, a pamatuješ si, co chceš zapomenout" ...Pan Spisovatel!

Co napsat? McCarthy je frajer.

Syrovost a odstup.
Detaily.
Násilí.
Neodvratitelnost konce.

Cormac McCarthy moc dobře ví, jak psát, jaká slova použít a jak sám říká, radši si povídá s odborníky a vědci, než aby zabíjel čas s ostatními spisovateli nad nějakým filozofováním u čaje. Minimalismus jeho dílům vskutku sluší, ale i přesto nemůžu říct, že by psal něco jednoduchého, už od pohledu musí být všem hned jasné, že jde o díla neuvěřitelně komplexní a že Cormac je možná jeden z mála spisovatelů, který přesně ví o čem píše a taky proč, možná proto, že se ke knize staví jinak, než většina spisovatelů a to sice jako k určité formě vědeckého projektu. Navíc vychází i velmi často ze skutečných událostí (chystaný Suttree, Krvavý poledník, Dítě boží - právě tyhle díla mi od něj sedí nejvíc). Vidím ho, jak dělá měsíce výzkum na danou látku, navštěvuje místa, snaží se sehnat informace, ne přes internet, ale postaru, zkoumá a pátrá. Pak sedne, den, co den a píše, píše a píše, přepisuje, přepisuje, přepisuje, dokud to nedopiluje do formy, která se mu přesně líbí. A to je podle mě taky důležité, jako tvořící člověk můžete po mém stylu buďto dlouho čekat... a pak, až "TO" přijde, hodně naráz dřít, dokud "TO" máte (nedoporučuju) a nebo, jako můj kamarád kytarista, prostě hrát, hrát, hrát, dokud nezjistíte, že tohle je to ono, co hledáte. Nejvíc se mi líbí, jak i přes neúspěch u čtenářů pokračoval v McCarthy ve psaní a vlastně ho to vůbec nebrzdilo, takhle se alespoň stojí za vlastní prací a navíc ten poměr knih, pokud počítáme čistě spisovatelskou dráhu, tak "jen" deset (ale neberte mě špatně, já jsem naopak právě ten kdo je rád za každýho spisovatele, co moc nepíše), jde vidět, jak zvítězila kvalita nad kvantitou, což se naprosté většině dnešních spisovatelů povedlo maximálně obráceně. A nebudu je jmenovat.

McCarthy je ztělesněním toho, co v literatuře hledám, tvůrce mnohovrstevnatých děl s podtextem, zasazeným a vycházejícím z reálných historických událostí, tvůrce, který na sobě pracuje a tvoří příběhy, které jsou hodny zapamatování. Snad jen škoda, že se do předních příček čtenářů dostávají jeho poněkud průhlednější a mdlejší, přesto stále neoddiskutovatelně kvalitní, věci.