Edmond Rostand

V době, kdy Edmond Rostand psal svého Cyrana, už veršované hry pomalu přestávaly být v oblibě. Tím, že psal veršovanou hru a ještě ke všemu drama, se dostával na poměrně tenký led. Do společnosti ho uvedla jeho manželka a on měl jediný pokus na to, aby se sám proslavil. Jeho předchozí hry totiž velký úspěch nezaznamenaly.
Kdyby veršované drama nebyl jeho velký a dlouholetý sen, asi by si to taky rozmyslel, ale on své vizi natolik důvěřoval, že ji dotáhl do konce, za což mu můžeme být vděční.
Kromě života skutečného Cyrana, ve hře zvěčnil i kus sebe samého. (Rostand byl velký lidumil, rozdával, když měl co, a když cítil, že je to pro potřebné. A tutéž vlastnost dal i svému literárnímu Cyranovi.)
Dalo by se říct, že Cyrano de Bergerac je Rostandova životní hra. Myšlenku na velké, historické, veršované drama, nosil v hlavě už od puberty. A všechna jeho díla k Cyranovi směřovala. Nejvíce je to patrné ve hře Vzdálená princezna. Rostand byl Cyranem doslova posedlý. Od premiéry se prakticky nehnul z divadla. Při jedné zkoušce se nachladil, dostal zápal plic a na ten i zemřel.
"Trochu brzy." Poznamenal, když mu došlo, že už se z něj nevyléčí.