Erasmus Rotterdamský

Zajímavý výpisek o Erasmovi (z výborné knihy o Paracelsovi od Philipa Balla, http://www.databazeknih.cz/knihy/dabluv-doktor-15006 ):

Erasmova Chvála bláznivosti (Encomion moriae, 1511) se (...) zaměřila na nešvary církve — i když s Erasmovým charakteristickým vtipem. Prohlásil, že duchovní jsou „satrapové, nestarající se o náboženství, jeho požehnání a obřady a považují pro biskupa za zbabělé a ostudné zemřít jinak než v bitvě. Duchovenstvo chrabře následuje jejich příkladu a bojuje o své desátky jako praví bojovníci."

Erasmus spojil břitký vtip s hlubokými znalostmi a i když to znamenalo, že jeho slova nezasáhla prostého člověka (který stejně nebyl schopen číst v latině), jeho žerty se bavili i papežové (minimálně do okamžiku, než dal reakcionářský Pavel IV. všechny Erasmovy spisy na index). V knize Iulius exclusis vede papež Julius II. spor se sv. Petrem o vstup perlovou branou. Je nucen přiznat se, že protežoval jednoho ze svých synů. „Cože?" vykřikne sv. Petr. „Papežové s ženami a dětmi?!" „Ne, ne, žádné ženy," na to Julius, „ale proč ne děti?" Erasmus a humanisté tudíž vytvořili ovzduší kritiky nedostatků křesťanské církve, které mohl Luther při svém vlastním ještě mocnějším útoku jenom využít. Někteří to komentovali tak, že „Erasmus snesl vejce a Luther je vyseděl". Erasmus to však vůbec tak neviděl. „Snesl jsem slepičí vejce," připustil, „ale Luther z něj vyseděl ptáka úplně jiného druhu.“