Harlan Ellison

Je až k neuvěření, že i přes mraky žánrové literatury, které se u nás každoročně vydá, od autorů klasik, autorů současných i neznámých, dokonce i nehodných pozornosti, se někdo tak plodný a živelný, jako byl Harlan Ellison, dočkal pouze publikace jedné sci-fi antologie "Dangerous Visions" (1967), která navíc ani nebyla čistě jeho prací, ale jako editor do ní přidal povídku a uspořádal ji. Držitel ocenění (6x Hugo a 5x Nebula Awards), který se nebál otevřeně komentovat jakékoliv téma. Vzhledem k tomu, jaký mraky nezáživnejch braků se u nás publikují mě fascinuje, že tady nic od něj nevyšlo. Asi za to chtěl Harlan peníze, he. Jeho nejznámější výtvor "I Have No Mouth, and I Must Scream" (jejíž šestistránkový koncept dokončil po zaplacení zálohy Frederikem Pohlem během jedné noci) je naprosto geniální šíleností (dokonce je to i oblíbená povídka Elona Muska a myslím si, že velkou měrou sdílí pochmurnou vizi a nebezpečí, do jakého se řítíme s AI). Definitivně autor, kterého bych v budoucnu rád probádal hlouběji, vzhledem k jeho přístupu k práci a psaní (jednoduše, po všech těch momentech, co jsem s ním viděl na internetu, jeho osobnost je neuvěřitelně výbušná a fascinující a věřím, že stejně taková je i jeho tvorba). Doporučuji i dokument: Dreams With Sharp Teeth (2008). Myslím si, že dům Harlana Ellisona je jedno z nejzajímavějších míst, jaké jsem viděl. Pravý spisovatel, myslitel, kreativní a nesmírně inteligentní osoba, jen tohle může stvořit. Mimochodem mě i zaujalo, za jak směšně malé peníze Harlan psal v počátcích, ale psal neustále... dokonce i když sloužil v armádě, po pochodu, kdy všichni padali držkama do posteli, Harlan byl malej, drsnej vlk, co si stáhl psací stroj s sebou na hajzl a pracoval potom na knize. A psacích strojů má opravdu požehnaně, bylo fajn v dokumentu zpětně vidět Robina Williamse ve svém živlu.