Jan Neruda

Pod titulem Jan Neruda – výběr z díla slavného básníka, prozaika, kritika a novináře vydal Supraphon CD, jímž připomíná odkaz osobnosti, od jejíhož narození uplynulo 9. července sto devadesát let. Na více než sedmihodinové ploše představuje Nerudu v téměř celé podobě.

Český rozhlas Vltava, 4. 2. 2022, Literatura:
Flâneur a ouvrier nebo Bakšiš. Půvabné fejetony Jana Nerudy:
https://vltava.rozhlas.cz/flaneur-a-ouvrier-nebo-baksis-poslechnete-si-puvabne-fejetony-jana-nerudy-8669439

Jan Neruda: Pro strach židovský - citace z politické studie z roku 1869,
strana 246 - 266, kniha Studie krátké a kratší II., rok 1927:

"Evropskou společností lidskou zašplouchala nyní nová vlna myšlenková, ... Míníme starou otázku židovskou, jež nyní nově povznesl velký skladatel a ještě větší Němec a liberalista Richard Wagner. ... Wagnerův spis Das Judentum in der Musik
(Židovský nádor v muzice) mluví na jednom místě o "neuvědomělém pocitu, jaký se v lidu jeví co nejvnitřnější nechuť k židovské bytosti", a na druhém místě praví:
"Výjimečné postavení Židů volalo k spravedlnosti naší, jakmile v nás samých vzbudil se pud po vlastní společenské svobodě. Když jsme bojovali pro emancipaci Židů, byli jsme vlastně spíš bojovníky pro princip, než pro daný případ" ... " při všem mluvení a rozepisování se pro emancipaci Židů cítili jsme přece vždy, jakmile jsme opravdu a činně se se Židy setkali, jenom odpuzování". ...

Co se mé osobnosti týče, k nenávisti k Židům nemohu se právě tak přiznat, jako se musím přiznat k politickému i národnímu, ale nuznému nepřátelství k nim. Docela přesně dovedu udat, kdy nepřátelství to počalo, bylo to, když jsem umně poznal nesmiřitelně jízlivý, hluboký jich a činný antagonismus proti naší národnosti české a veškerým našim snahám národním a politickým.
Jakmile jsem poznání tohoto došel, stal jsem se, přiznávám se, nesmírně chud ve
vnitřku svém, byl jsem oloupen o celý svět ideálů. Odkázav víru nejen v součinnost a vzájemnou lásku trpících, nýbrž i víru v nepodmíněnou všeobecnou humanitu a svobodomyslnost v říši poezie, ucítil jsem ledový chlad nepřátelského rozpočtu.
Snad, ba nejspíš, odpoví mne některý Žid úšklebkem svým pověstným; kvůli tomu, co ještě později říci chci, přec musím upřímně vyslovit své politování, že jsem ztratil ideálního toho svého názoru o židovstvu. ...

Dvě jsou věci, na které při otázce židovské vždy zase připadnouti musíme: za prvé, že jsou Židé zcela svým, určitě vyvoleným národem, za druhé, že jsou nám Čechům národem zcela cizím. ...
Židé žijí všude co národ cizí, u nás co nejcizejší. Vědomí cizosti té není jen u nás, kde má ráz již hotového národního nepřátelství, nýbrž všude. Výtečný jeden pozrovatel německý praví:
"Němec může se státi spíše Židem než Žid Němcem. Jsou a zůstanou bodákem vraženým do našeho masa. Nemůžeme obžalovat bodák ten; avšak nikdo se nemůže divit, vzkřikneme-li při bolesti, kterou nám způsobuje, a pozorujeme-li
se strachem, jak po každém léčitelském pokusu hnisání dále se šíří."



------------------------------------------------------------------ Bez komentáře..

Osobně mám autora velmi rád, ačkoliv celé jeho sebrané spisy jsem rozhodně nepřečetl. Nejvíce se mi líbí Studie krátké a kratší a Praha. S jeho lehce archaickou češtinou občas trochu zápolím, nicméně, jsou, v tomto ohledu i "horší " autoři :-).
Pro WEILA - zkuste si po sobě přečíst, jakou hloupost jste napsal.
Při vší úctě k Janu Nerudovi se i bez něho dá v životě objevit ohromná spousta
krásných a zajímavých věcí.

Neměl byste někdo tip na knihu o Janu Nerudovi, která by byla vhodná pro děti a mládež? Něco, co by obsahovalo relevantní informace, ale zároveň by je to neunudilo k smrti? Díky moc.

autora řadím mezi poklady české literatury.

Úžasný básník a spisovatel. V Knihovně klasiků vyšlo jeho dílo ve 39 svazcích (taky vás napadá, že ten počet mohli zaokrouhlit?), z nichž jsem jako první četl Skromné myšlénky, v posledním svazku. Musel bych je sem přepsat skoro celé. Možná je autor viděl jako skromné, ale to jeho (a jejich) velikost jen umocňuje.

Pár důkazů jeho vtipu:

Již vyznám se ze všech hříchů svých,
rád dívky že za pas beru,
a miluju-li já k smrti rád,
že ještě se raděj peru.

(Písně kosmické, 32)


a z dob, kdy působil v Lumíru a odpovídal na jeho stránkách přispěvatelům, jejichž zásilky zamítl:

F. J. S.: Pravíte, že chcete jen úsudek, že nedbáte toho, aby Vaše verše byly tištěny. Máte dobře, že nedbáte.

L. K. v P.: Romance o Demblinském se Vám výborně povedla, ale upozorňujeme Vás, že v podpisu jste se zmýlil a že má pod romancí stát jméno A. F. von Schack.

Č. J.: Nebuďte tak neopatrný! Zasíláte, jak sdělujete, verše své po redakcích – někde by Vám mohli náhodou něco otisknout a máte malér.

A. C. v P.: Vaše písmo dokazuje, že máte výborného učitele krasopisu. Pozdravujte ho od nás!

L. U.: Přečetli jsme, co jste napsal Na našeho kanára. Prosím Vás, jakým právem píšete VY verše na NAŠEHO kanára?

V. M.: Napsal jste: „Hoďte to do koše, když se vám to nebude líbit." Vyhověli jsme Vašemu přání.