Diskuze (10)
Přidat příspěvek
Pana Mareše je obrovská škoda. Těšil jsem se na setkání s ním, ale bohužel k tomu už nedošlo. Podle mě je to jeden z těch autorů, které nelze nahradit. Pokud tam nahoře ale něco je, tak na rozdíl od nás už zná odpověď na všechny otázky, kterým se v jeho knihách věnoval.
Jaroslav Mareš byl jedním z nejinspirativnějších lidí, které jsem kdy potkal. Čest jeho památce.
Můj knižní guru. Začal jsem jako malý knihou Legendární příšery a skutečná zvířata a paralelně knihou Záhada dinosaurů a v té době jsem ani netušil, že to je stejný autor. Naprosto mě pohltil. Od té doby jsem četl jeho kompletní dílo a většinu jeho publikací mam pro jistotu 2x. A zrovna minulý týden se mi podařilo neskutečné - koupil jsem si v antikvariátu Po záhadných stopách (abych měl náhradní) a doma jsem zjistil, že je s autogramem. Rozhodně doporučuju, maximální hodnocení.
Bohužel jsem od něj zatím četla jen knihu V tropech tří světadílů, ale zato se k ní vracím často a to už 20 let. Nikdy bych nevěřila, že se cestopis dá napsat tak poutavě, i když je plný latinských názvů. Osobně si myslím, že vědec jeho vzdělání a očividného vypravěčského talentu se může bez debat počítat jako součást našeho kulturního pokladu.
Ekonomů se specializací na zahraniční obchod je u nás jak naseto. Jsem rád, že Jaroslav Mareš nerozmnožil jejich řady a věnuje se zajímavějšímu oboru - kryptozoologii. Zde patří mezi naši špičku a umí!!! Jeho knihy jsou skvělé i proto, že nedělá vědu od stolu a za zvířaty cestuje po celém světě. A navíc o tom umí poutavě napsat. Moc mu fandím a držím palce!
Pro mě nejlepší český autor knih o přírodě. Svojí lásku ke zvířatům a lidem dává najevo na každé stránce svých knih stejně jako bezmeznou úctu k přírodě. Jeho knížky se čtou jedním dechem a po každé přečtené nové knížce se těším na další. Snad jich bude ještě hodně. Hlavně knížka Kurupira - Zlověstné tajemství je snad to nejlepší, co jsem kdy četl. Klobouk dolů a jen tak dál...
Pan Mareš je skvělým autorem, o tom žádná. Píše čtivě a veškeré příběhy, které posbíral po světě, převyprávěl tak živě, že máte pocit, že jste přímo v té situaci. Dokáže vám i nahnat husí kůži, když popisuje svědectví domorodců z mrazivých Himalájí, kteří spatřili zlomyslného sněžného muže.
Líbí se mi na něm, že nepíše klasické cestopisy ve stylu: "ten a ten den jsme dorazili tam a tam, viděli jsme to a to, na druhý den jsme přejeli tam a tam, kde se nacházelo to a to", což mi na cestopisech někdy vadí, protože je po třech stránkách odložíte. Pan Mareš spíše mapuje kulturu, prostředí a vše, co tam patří. Své zážitky umí skvěle popsat, prodat, vždy do nich přidat nějakou perličku. Jde vidět, že ho to baví a dává do nich vše. Ty knížky se vám nejspíš nikdy neomrzí. Velcí milovníci přírody ocení, že ke všem názvům zvířat, o kterých píše, přidává i latinský název.
Doporučuji jeho knížky, protože pohled tak váženého, skvělého a velice zajímavého člověka, kterým pan Mareš skutečně je, vám dodá na optimismu, nabije vás a skutečně obohatí. To ho i jeho knížky dělá jedinečnými.
Marešovy knihy se skvěle čtou, spousta zajímavých informací je poutavě napsána, nejedná se o žádné čistě odborné suché vědecké řeči. Píše jak o známých záhadách (Loch Ness, yetti atd.), tak i o zapomínaných "případech" a legendách z dalších koutů světa.
Jaroslav Mareš knihy
1999 | Magazín záhad 1/2000 |
2005 | Kurupira: Zlověstné tajemství |
2001 | Hrůza zvaná Kurupira |
1997 | Svět tajemných zvířat |
2008 | Smrt ve sloní trávě |
1993 | Legendární příšery a skutečná zvířata |
1993 | Záhada dinosaurů |
1994 | Po záhadných stopách |
1991 | Yetti |
1992 | Hledání Ztraceného světa |
Štítky z knih
kryptozoologie Afrika yetti zvířata, fauna Írán záhady angličtina žraloci dinosauři Asie
Mareš je 62x v oblíbených.
Člověk, který u mne zažehl zájem o kryptozoologii. V roce 1987 jsem náhodou narazil u babičky v Květech na jeho seriál 10x o záhadných zvířatech, který jsem coby pubertyboy zhltal snad desetkrát a tak nějak mimochodem ho z časopisů vyškubal a tajně si jej přivlastnil. Dodnes je to relikvie, kterou ač léty notně rozdrbanou občas vytáhnu z kufru vzpomínek.