Jiří Hájíček

První kniha, od tohoto už/až teď oblíbeného autora, byla Rybí krev. Po přečtení Draka na polní cestě, už jsem neváhal jej uložit navždy mezi své top autory. Nečetl jsem úplně všechny jeho knihy, ale aspoň mám co dohánět, a těšit se na krásné chvíle s tímto autorem.

ČRo Vltava, 22.11.2022
Muž na pokraji vzplanutí pod černým deštníkem. Jiří Hájíček pokračuje se svými trojveršími ve stylu haiku (8 minut)
https://vltava.rozhlas.cz/muz-na-pokraji-vzplanuti-pod-cernym-destnikem-jiri-hajicek-pokracuje-se-svymi-8874426

Po třetí knize tohoto autora dávám do oblíbených. Už se těším až přečtu další jeho knihy. Dobu po válce, 50 léta a znárodnění a jiné aspekty nelehké doby po válce má krásně zmáknuté. Alespoň se tedy domnívám, protože jsem v této době nežila. Něco vím z vyprávění něco právě ze skvělých knih skvělých spisovatelů a spisovatelek. A jeho knihy mají punc uvěřitelnosti a pravdivosti.

ČRo Dvojka - Noční mikrofórum, 3.12.2020
Host: Jiří Hájíček, spisovatel (58 minut)
Proč od poezie utekl k próze? Kde nachází témata svých příběhů? Čím mu učaroval kraj jižních Čech, o kterém tak rád vypráví? A co je na profesi spisovatele tím vůbec nejtěžším? Moderuje Jaroslav Sedláček.
https://dvojka.rozhlas.cz/host-jiri-hajicek-spisovatel-8376026

iTvar.cz, z čísla 19/2020
Nechci mít ze psaní živnost (Ptá se Simona Martínková-Racková)
https://itvar.cz/nechci-mit-ze-psani-zivnost

Knihy Jiřího Hájíčka jsou pro mě srdcová záležitost.. Vždy se těším na novou, když vyjde, je to malý svátek. Nějak mi zarezonovala ta jistá tesknota krajiny, určitá sympatická rozpolcenost hlavních hrdinů, každopádně ale lidskost a charakter hlavních hrdinů. Prostě radost číst a prožívat ty přiběhy.

ČRo Vltava, 21.11.2019
Jiří Hájíček: V románech se snažím být úspornější. Učí mě tomu haiku. (60 minut)
https://vltava.rozhlas.cz/jiri-hajicek-v-romanech-se-snazim-byt-uspornejsi-uci-me-tomu-haiku-8112953

Četla jsem asi polovinu jeho knih. Život, který popisuje jsem vlastně žila, píše o době mého dětství, mládí a dál. Proto se mi dobře čtou, tak se žilo . Těžko bych vybírala nejlepší, zvláštním stylem mě zaujala Dešťová hůl a obsahem Zloději zelených koní. K autorovi mě přivedl synovec dárkem k vánocům.

18.4.2019 má premiéru divadelní hra Rybí krev, kterou nastudovalo Jihočeské divadlo v Českých Budějovicích.

Jak vznikala sbírka Muž na pokraji vzplanutí? Do zákulisí můžete nahlédnout zde: http://kavarna.hostbrno.cz/clanky/jak-se-dela-haiku

Jirko, díky za všechny Tvé knihy. Celý náš pracovní kolektiv jsme Tvé fanynky.

Poprvé jsem četl knížku od Jiřího Hájíčka někdy kolem roku 2009. Na doporučení jsem si půjčil Selský baroko. Příběh mě nenadchl, styl mi přišel místy povrchní.
Po letech (r. 2014) jsem si půjčil Rybí krev. A byl jsem naprosto nadšený, jak autor dokázal zachytit dobu. Blízké mi bylo i to, že jsem na sklonku 80. let taky studoval v Českých Budějovicích.
O rok později jsem přečetl Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku. A užíval jsem si další mozaiku Hájíčkových příběhů.
Letos jsem nejdřív přečetl Zloděje zelených koní. Kdybych je četl před 15 lety, možná bych nebyl tak nadšený, ale vzhledem k tomu, že jsem se s Hájíčkovým stylem spřátelil, tak jsem si vyhledával kouzelné pasáže uprostřed zmaru hlavní postavy.
Dešťovou hůl jsem přečetl na jeden zátah. Podobně jako Rybí krev je to příběh, který je sice všední, ale zasáhne.
Všechny knihy Jiřího Hájíčka vybízejí k vlastnímu bilancování.
Chci se znovu vrátit k Selskýmu baroku a jsem zvědavý, jak ho budu vnímat s odstupem času.

Autor zraje jak víno, je lepší a lepší. Neopomeňte prosím ani novelku Fotbalové deníky. Vhodné i pro naprosté fotbalové laiky.

Přečetla jsem od J. Hájíčka Rybí krev, Dobrodruzi hlavního proudu,Selský baroko, Dešťová hůl, Zloději zelených koní a povídkovou knihu Dřevěný nůž. Píše o době minulé, ale to je i doba mého dětství, na kterou ráda a často vzpomínám. Jeho sugestivní vyprávění mi umožňuje takové návraty do mých dětských let a jsem za to ráda. Seznámila jsem se s ním až díky DK. Těším se na jeho další knihy.

Rozhovor s autorem nejen o nové povídkové knize Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku (2014): http://pisecky.denik.cz/kultura_region/jiri-hajicek-i-nespolehlivy-vypravec-ma-sve-kouzlo-20141016-ji9h.html

Když jsem četla Rybí krev, příběh, který je vyprávěný v ženském rodě, musela jsem se přesvědčit, že jej opravdu napsal muž. Řekla bych, že pan Hájíček bude velice dobře znát chování a pocity silné ženské duše, kterou v postavě Hanky zvolil jako hlavní hrdinku své poutavé knihy.
Těším se na další knihy tohoto skvělého autora :-)