John Irving

První byl, myslím, Garp. Potom přišla Pravidla a pak asi dalších pět knih od Irvinga. Nejdříve jsem jej považovala za téměř geniálního autora, nicméně s narůstajícím počtem knih se mi líbil čím dál tím méně - jeho knihy, i když to tak na první pohled nemusí vypadat, jsou si totiž hodně podobné, napsané podle jedné šablony. Potom mi někdo doporučil modlitbu za Owena Meanyho s tím, že je to nejlepší Irvingova kniha - přečetla jsem ji a musím souhlasit. A tím s Irvingem končím - nechci si zkazit dojem...

Přeceněný schematik.

První Irvingovo dílo, co jsem přečetla. Místy těžké na čtení, ale zajímavé téma, přečteno jedním dechem. Výborná kniha.

Tento autor si mě získal v posledním ročníku gymnázia, kdy jsem před maturou louskala "Svět podle Garpa". Zamilovala jsem si jeho lehký a zajímavý styl psaní, díky kterému mi nedělalo sebemenší problém se do knihy pořádně vnořit a užít si jí. Mám pár jeho děl v knihovně a momentálně jsem velmi zvědavá na "V jedné osobě".

Garpha som ešte neprečítal, ale najviac sa mi pozdáva rok vdovou :-) potom Pravidlá muštárne a MMO

Souhlasím s Mish-ka. Nejlepší je kniha Modlitba za Owena Meanyho

Jediný spisovatel, kterému "odpouštím" špatné konce.

John Irving mě nikdy nezklamal. Ač to bude znít jako klišé, jeho příběhy mě vždycky vtáhnou a nepustí ani dlouho po přečtení.
A slovy Bernarda Blacka z Black Books ..." it will make you laugh, it will make you cry, it will change your life:-)" - a bez té ironie, ale, prosím :-) Takhle nějak to mám s Irvingem a jeho geniální prací!

Zápasení, medvědi, Vídeň, podivný sexuální náhled na svět a nečekané zvraty - to je Irving.

**ani Garp nedokáže překonat Owena! :)

jeho Svět podle Garpa je nejlepší knihou co jsem kdy četla.

První byl Garp a byla to pecka.Potom jsem přečetl všechno,co Irving napsal a bylo to fajn.A to stačí.

To je super chlapík !

Můj jasný favorit mezi spisovateli, který v mých očích nemá konkurenta. Jeho díla, zdánlivě tak odlišná dobou, společností a místy, ve kterých se odehrávají, přesto jasně spojená autorovým nezaměnitelným rukopisem, mistrně vystavěným příběhem a určitou dávkou absurdity, jejímž prostřednictvím posouvá pomyslné hranice společenských norem kolikrát až na samotný práh únosnosti, pro mne představují ten nejlepší způsob úniku od reality všedních dnů.

Od Irvinga jsem četla všechno. Zpočátku jsem měla pokušení o něm prohlašovat, že je mým nejoblíbenějším autorem. Ale v tom ohromném zástupu medvědů, kurev, znetvořených lidí a Vídně, tyto jmenované najdete v každé knize, se jeho mistrovství vytrácí. Není mi to vyloženě protivné, je to trochu jako procházet se po dobře znýmých místech, ale po mnoha procházkách se může stát, že se mírná nostalgie promění v nudu.

Přečetla jsem od Irvinga kromě románů Pitná kúra a Svobodu medvědům všechny. Některé byly (dle mého názoru) slabší, jiné byly geniální, ale každopádně ho považuju za fenomenálního autora, který má jasnou představu o výstavbě celého příběhu, ani jedna epizoda či slovo není navíc nebo bez záměru a já jsem jeho tvrobou fascinovaná. Moc se těším na další román. Začátečníkům či pochybovačům doporučuji především dva jeho romány: Pravidla moštárny (a pokud možno - nedívat se před četbou na jeho filmovou podobu) a Modlitbu za Owena Meanyho.

Knih od Irvinga jsem už přečetla celou řadu, ale postupně jsem se jimi přesytila. Knihy, které jsem četla naposled mi přišly stále horší a horší. Takže teď si potřebuji dát od Irvinga chvilku pauzu, pak mu dám možná další šanci... až mu vyjde zase nějaká krásně tlustá bichle. Nicméně Rok vdovou a Modlitba za Owena Meanyho jsou geniální... a možná jich je i víc...

Já četla Svět podle Garpa a Hotel New Hampshire - fenomenální. Zkoušela jsem Dokud tě nenajdu, ale bylo to příliš dlouhé. Nicméně doufám, že se k Dokud tě nenajdu někdy zase dostanu.