Karel Hynek Mácha

Hrad Bezděz slaví velké výročí a láká na symboly moci krále zakladatele.Oslavy velkého výročí vypuknou už v pátek v 17 hodin v podhradí. V divadelním amfiteátru se představí osobnosti, které se do historie Bezdězu nejvíce zapsaly. Přijede král zakladatel, objeví se také jeho syn Václav II., který byl po smrti otce na Bezdězu držen v zajetí. Přijede také Albrecht z Valdštejna, pozdější majitel hradu a autor nápadu zřídit na Bezdězu klášter. Na defilé osobností proto dorazí i mniši montserratští, kteří klášter obývali spolu s kopií slavné Černé Madony montserratské, za níž na Bezděz mířily davy poutníků. Ve svém Večeru na Bezdězu o ní napsal i Karel Hynek Mácha, však i on v pátek 9.8. 2024 dorazí.

Knihovna pro děti a mládež Krajské vědecké knihovny v Liberci vyhlašuje další ročník literární soutěže v poetické tvorbě Máj - měsíc poezie. Zúčastnit se mohou mladí tvůrci ve věku od 6 do 18. let. Uzávěrka soutěžních prací je ve středu 8. května.
Vítězové budou jako již tradičně vyhlášeni a oceněni v průběhu Festivalu dětského čtenářství v Liberci dne 6. června 2024

Článek Lukáše Kašpara o legendě jménem K. H. Mácha v časopise Téma, 46/2023, str. 48 - 55: "Mýtus Karla Hynka Máchy - Kacířský život rozervaného romantika."

Autor byl dobrý, ale moc dlouho nám tu nepobyl. Přesněji řečeno ani moc nevíme , jak vypadá. Četl jsem Máj a Cikány. Obě dobré.Ten Máj je podle skutečné události. Mácha za celý svůj život stihl toho hodně napsat!

Tam všecko jedno, žádný díl - vše bez konce - tam není chvíl, nemine noc, nevstane den, tam času neubývá.
Tam žádný - žádný - žádný cíl - bez konce dál - bez konce jen se na mne věčnost dívá.
Tam prázdno pouhé - nade mnou, a kolem mne i pode mnou pouhé tam prázdno zívá.
Bez konce ticho - žádný hlas - bez konce místo - noc - i čas - - - to smrtelný je mysle sen, toť, co se 'nic' nazývá.
.......
... to je poezie ...

Na hrobě K.H.Máchy

Máji krásný, s kadeří svých
květů setřes ozdobu,
Tvůj kde pěvec mladý dřímá
tvrdý sen, tu na rovu.

Mraků širou truchlorouškou
zastři luno jasný hled,
poros na mohyle temné
růže časné svadlé květ.

Zalkej slavíku, jak znělo
lyry jeho želání,
dalekou svou pouť již skonal,
splněnoť mu volání.

Srovnání geniality Karla Hynka Máchy s průměrností většiny obrozeneckých literátů nás přivádí k zjištění, že zatímco Máchův Máj byl přeložen nejen do němčiny, ale také do polštiny (již roku 1855!), z Tylových her nebyla s velkou pravděpodobností do jakéhokoli cizího jazyka přeložena ani JEDINÁ. Rovněž básničky Čelakovského, Chmelenského nebyly přeloženy. Srovnáme li Máchovu poezii s těmito vlasteneckými rýmovačkami, pochopíme, že cizí překladatele zajímal Mácha ne svým vlasteneckým založením, ale proto, že jeho tvorba se vřazovala do soudobé romantické literární vlny ( Puškin, Lermontov, Heine, Byron, Mickiewicz). Jak velmi správně podotýká uživatel marvan00, Mácha by se s velkou pravděpodobností prosadil i v německy psané literatuře. Mácha svým čilým stykem se zahraniční literaturou poznal ještě jiné myšlenkové světy, než domácí vlastenci. Cizí překladatele potom Mácha zajímal jako představitel české romantické básnické školy, souměřitelné se soudobým evropským vývojem. Zatímco pokud nějaký překladatel nahlédl do Tylovy hry, zjevila se mu postava dudáka, vlastenecké promluvy o krásné české zemi atd. a jelikož tam chyběly hodnoty, které najdeme v soudobé zahraniční literatuře, jako je romantická láska, souboje hrdinů a romantické opěvování přírody, cítil se nenasycen do té míry, že by mu překlad takové hry, nesouměřitené s básnickou školou německou či francouzskou připadal jako mrhání časem. Tyl, to je nutno zdůraznit, je významný autor NA LOKÁLNÍ ÚROVNI. Při četbě jeho her se nám vůbec nezdá že by byly špatné, naopak, tyto hry dokonale splňují předpoklad národní vlastenecké hry, ale nedostatek romantického citu a spontánnějšího vyjádření mimo škrobené vlastenecké fráze. Ostatně není bez významu fakt, že Máj ve své době pochopil Karel Sabina, který později (1866) napsal text k českému hitu ve světě, Smetanově Prodané nevěstě. Můžeme si povšimnout, že v textu Prodané nevěsty není ani slova o nějaké českosti, ale dialogy mají takovou živost a úroveň souměřitelnou s texty jiných světových komických oper, například Mozarta, či Rossiniho , že strhly k překladu do mnoha jazyků. Z tohoto pohledu stavím proti trojici Tyl-Čelakovský-Chmelenský trojici Mácha-Sabina-Smetana, jako příklad vlastenčící fráze, byť nepochybně upřímné proti horoucímu vlastenectví, které je tak vnitřně opravdové, že nepotřebuje užívat adjektiva český a přece ráz země svého původu připomíná všude na světě.

Jak nejlépe popsat romantickou rozervanost? "Na tváři lehký smích. Hluboký v srdci žal." Cítíte také tu sílu? Karel Hynek Mácha je pro mě naprosto neohrozitelnou ikonou romantismu i mého vlastního života. Nejen v českém, ale i ve světovém měřítku představuje to stylově nejlepší a pocitově nejsilnější z tehdejší poezie. Jak daleko za ním jsou velikáni angličtí i němečtí. Jeho postupně se rozvíjející talent, který byl bohužel přerušen v největším rozkvětu, se koncentruje v básni Máj, která je pro mě nedotknutelným pokladem lidské tvorby. Sám sebe totiž považuji za rozervaného romantika, což mi přináší radost a netušené kouzlo světa a života smíchané tím prazvláštním romantickým způsobem se zaujetím pro smutek, zkázu a marnost lidského konání. Vidím v tom krásu života a světa, ale zároveň své největší neštěstí. Karel Hynek Mácha by jistě rozuměl. Já zase plně rozumím jeho pocitům vyjádřeným tak krásnými verši...

"Vidíš-li poutníka, an dlouhou lučinou
spěchá ku cíli, než červánky pohynou?
Tohoto poutníka již zrak neuzří tvůj,
jak zajde za onou v obzoru skalinou,
nikdy - ach, nikdy! To budoucí život můj.
Kdo srdci takému utěchy jaké dá?
Bez konce láska je! - Zklamánať láska má!"

Z národněbuditelského kýče ční Mácha jako intelektuální monument a svým způsobem předznamenává osud českého národa, současnost nevyjímaje. Na rozdíl od soudobých patetických buditelů byl Mácha vzdělaný i talentovaný a velmi sebevědomý, hodnotově orientovaný na tehdejší okcidentální (západní) kulturu. V tom se právě rozcházel s národněbuditelskými trpaslíky, kteří naivně blouznili o kozáckém koni pijícím z Vltavy. Vnucuje se tak úvaha, nakolik to nepřijetí Máchy ve své době souviselo s jeho nepochopením a nakolik v tom byla přirozená nevraživost neschopných vůči talentovanému. S trochou jedovatosti lze podotknout, že drtivá část národních obrozenců mohla něco znamenat pouze na malém českém písečku, zatímco Mácha by se jako umělec nejspíš prosadil i v německy psané literatuře. Mácha se ale na začátku kariéry rozhodl pro češtinu, přestože němčinu rovněž zvažoval. Není právě tohle projev pravého vlastenectví? No, odměny se mu dostalo vpravdě po česku, holt našinec to neumí jinak. Mácha je opravdu nadčasový, v mnoha ohledech.

Náš přední autor nezapomenutelné básnické sbírky.
Moc se mi líbí i sbírka o Lotě.

Pan Mácha je pan autor. Je neskutečná osobnost, která mi šíleně imponuje. Není jiného autora, aspoň z jeho dob a žánru, kterého bych tak obdivovala a o kterého bych se tak zajímala. Kdyby to šlo, požadovala bych jeho oživení, nebo se s nim moct aspoň na pár minut setkat. Nejoblíbenější básník jednoznačně a navždy. Vždy pro něj budu mít slabost.

Na tváři lehký smích, hluboký v srdci žal.
Bez konce láska je! - Zklamánať láska má!