Karel Klostermann

https://vltava.rozhlas.cz/na-co-myslime-kdyz-cteme-klostermanna-co-hledame-v-dile-sumavskeho-barda-sto-let-9029358?_gl=1*fknb6z*_up*MQ..*_ga*MTExMjI3NDQ3OS4xNjkyNTY1NDQw*_ga_NHXTP7RWNV*MTY5MjU2NTQzOS4xLjAuMTY5MjU2NTQzOS4wLjAuMA..#player=on

Tohoto autora jsem objevil hooooodně pozdě a už jsem si jej dal do oblíbených. Věděl jsem o něm, ale říkal jsem si, co asi tak v těch knihách může být zajímavého...
JE! A hodně! Jeho knihy, a to jsem jich nečetl (zatím) tak moc, jsou pro mě opravdu překvapením. I přes dobový jazyk, který byl ze začátku (jen pár stránek) trochu obtížný, je teď pro mě balzám, a těším se na každou "novou" knihu. Popis přírody (kéž by ještě taková byla), ročních období (takové už nezažijeme), chování lidí (takové zažíváme) jsou a tvoří skvělá témata jeho knih.
Co by a jak by asi psal, kdyby žil dnes?

Klostermann popisuje přesně tu nejšumavější Šumavu, kterou bych si chtěla projít a prožít, drsnou a krásnou. Ale to s nestane. Jeho popisy jsou naprosto pohlcující. Vždy z nich mám pocit, že se po Šumavě procházím s ním, i když sedím doma na zadku v Praze. Stačí jen zavřít oči a nechat se unést. Šumava je kolébka i mé rodiny. Od malička se tam každý rok vracím. Pořád je tam co objevovat a čím se potěšit, i když turistů příbývá. Šumava je moje láska navždy.

Karla Klostermanna mám ráda, jeho prózy mi velmi připomínají Marii Ebner Eschenbach nebo Jakoba Juliuse Davida. Jedná se o témata venkovská, zajímavě uchopená a čtivostí přístupná i dnešnímu čtenáři.

Karel Klostermann, mnou tolik opomíjený autor a přitom Šumavu miluju. Ale jen jsem si dodala odvahy a zkusila jeho knihu, naprosto jsem mu propadla. Výborný popis drsné a krásné Šumavy a života v ní. Doporučuji.

Taky jsem si myslela, že jeho čtení je tak akorát pro prababičky, ale opak je pravdou, v jeho knihách si dovedou lidé nadat ještě lépe než v dnešní době a přitom ne moc vulgárně, a jsou se sebou raz dva hotovy, považme ale že jsou to Němci. Jeho názor na advokáty v knize Světák z podlesí, která mě moc neuchvátila a tudíž jsem ji nedočetla, platí stejně jako v současnosti. Už se těším, až si udělám čas na všechny jeho knihy.

Naprosto dokonalá kniha o Šumavě, tvrdém životě tehdejší doby a životních hodnotách lidí. O tom jak je život těžký, krutý a krásný zároveň.

Šumava - kolébka mé rodiny, láska na celý život.
Když mi babička vyprávěla o Klostermannovi, trošku jsem se šklíbila, já zrovna četla Vinetoua. Šumava měla do exotiky daleko. Čím jsem starší, tím víc se vracím ke kořenům a žasnu, jak skvělé knihy napsal. Drsné prostředí, krásná příroda a čistá hrdá čeština.

Přečíst si něco od Klostermanna a pak chodit po Šumavě, ač důvěrně známé, znamená objevit Šumavu úplně novýma očima.
Pro mnohé je to možná staromódní autor, ale jeho krásné popisy staré Šumavy a jejích původních obyvatel jsou pro mě jedinečné. Není nad to oživovat si pak přímo na místě staré místní názvy a hledat původní usedlosti, i proto se k jeho knihám i povídkám často vracím. Z románů doporučuji klasiku - Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a podle mě neprávem trochu opomíjenou knihu Kam spějí děti. Z povídek je výborná třeba Zmizelá osada. Za přečtení podle mě stojí i autorova biografie Červánky mého mládí.

Psal určitě nad rámec regionálního povídkáře.

Ze světa lesních samot - naprosto úžasné! Jeho knížky se krásně čtou, dokáže člověka vtáhnout do děje i přímo na místo, kde se příběh odehrává, takže Vám chvíli připadá jako byste opravdu byli v šumavských lesích.