Michal Horáček

Nemá rád kompromisy a slovo "vegetit". Vždycky se prý snažil žít složitě a odvážně. "Když nic neriskujete, pak se ani nic pořádného nemůže stát," říká Michal Horáček (72), novinář, spisovatel, textař, prostě mistr slova. A taky trojnásobný otec, někdejší kandidát na prezidenta a zavilý student. Na prahu šedesátky vystudoval antropologii a po sedmdesátce dokončil dějiny umění. Za totality ho vyhodili ze žurnalistiky, a dva měsíce dokonce strávil ve vazební věznici. Živil se jako plavčík, umývač černého nádobí, skladník. Současně se věnoval hazardním hrám a sázkám na dostizích. Díky této zkušenosti po revoluci spoluzaložil sázkovou kancelář Fortuna, kterou v roce 2004 prodal. Jaké jsou jeho životní výhry a prohry? O tom všem vypráví v rozhovoru pro časopis Téma (44/24, "Celý život pasu po slovech").

Málokdo je pro mne tak nepochopitelná osobnost, jako Horáček.
Jeho eseje jsem hltala už za bolšána, jmenovaly se, myslím, Dopisy z lásky a nenávisti.
Jako textaře jsem ho objevila ať potom, všechny texty, bez výjimky, považuji za malé klenoty.
Knížka Jak pukaly ledy celkem ušla, ale už to nebyl TEN Horáček. Celkem logicky, v politice platí jiná pravidla, než v umění.
No a když jsem ho potom viděla po boku horlivé eurohujerky Vašáriové kandidovat na prezidenta, tak to už jsem z něj byla smutná.
Ještě štěstí, že jí tam měl, bývala bych byla v pokušení mu to hodit. .
Přesto pŕezevšechno, no zkrátka je to borec, neuvěřitelně pracovitý a patrně i poctivý člověk.

především vynikající textař, známé písně od Hapky ,Štěstí je krásná věc, V penziónu svět, Citová investice . . .