Publius Ovidius Naso

Publius Ovidius Naso se narodil 20. března r.43 př.n.l. v Sulmonu, v krásném horském údolí v území Paelignů. Otec, příslušník zámožného stavu jezdeckého, jej poslal spolu se starším bratrem do Říma na studie, aby se připravili na dráhu advokátskou a ke státním službám. Ovidia netěšily tzv. kontroversie, fingované právní projevy soudní, podepřené přesvědčujícími důkazy logickými, a raději pronášel suasorie. Byla to rovněž řečnická cvičení, při nichž bylo nutno vcítit se do duševního stavu, nálad a citů osob určitého pohlaví, stavu, věku, vmýšlet se do předem určené situace a o všem pojednat z rozmanitých hledisek. Již v těchto cvičeních prozrazoval Ovidius neobyčejnou schopnost dušezpytného umění psychologického, svůj nevšední talent básnický. Proto také, když dokončil obvyklou cestu římského vzdělance do Řecka a Malé Asie, vrátil se do Říma a po krátkém působení v nižší hodnosti soudního úředníka se vzdal této dráhy a věnoval se jen poezii. Byl třikrát ženat a teprve poslední manželství bylo šťastné. Roku 8. po n.l. jej vypověděl Augustus z Říma do Tomica u Černého moře (Konstanca v Rumunsku, kde má básník pomník) a tam zemřel r. 18 po n.l.
" Onen den, jenž na tělo mé má toliko právo,
nechať si ukončí, až bude chtít, můj nejistý život :
lepší mé bytosti část se vysoko nad hvězdy vznese
na věčný čas, i bude mé jméno nezničitelné!
Po široširém světě, jenž moci je poslušen římské,
národ bude mě číst, a nejsou-li předtuchy pěvců
klamné, budu já žít svou pověstí po všechny věky."

Z doslovu knihy Listy Heroin.
Dvatisíce let a myšlenky stále působivé. Klasik - básník římského impéria.