Richard Weiner

Přidat do oblíbených Koupit knihy

česká, 1884 - 1937

Diskuze (2)

Přidat příspěvek
Bonda
09.02.2015
Bonda

Ale dokázat, že jsem už tehdy tušil a říkal, k Bohu že lze dospět jediné důsledným zoufalstvím, totiž zoufalstvím, jehož žádné chlácholení neobelstí a na jehož konci se tomu, kdo šel zatvrzele, otvírá propast světla, kam stačí pak už jen střemhlav se vrhnout, a pomstil jsem se všem, aniž jsem po pravdě byl na skutek tak nepěkný aťsi jen pomyslil. A já bych dokázat mohl. Ale nač smlouvat aťsi jen o tom? Je tolik, tolik lidí, kteří se svým zoufalstvím vychloubají; kéž jim slouží. Mně stačí milovat vše, totiž milovat se zavřenýma očima, před nimiž tančí duhy v kruzích stále širších a širších. Mně stačí ruka, již mi podává tvor jediný jeden, skloniv hlavu, abych neviděl, že slzí, zatímco v úsměvu, který chystá a jehož neuzřím jinak, než stav se nepojmenovatelným veškerem, Bůh hněte manu, které neokusí já.

Sharlay
16.08.2013
Sharlay

Mnohdy znepokojivé, ale především stále vynikající prozaické dílo, které Weiner zanechal, je dost možná nejvíce nedoceněné a opomenuté. Řazen k expresionismu, nicméně to považuji trochu za nedorozumění. Weinerovy texty jsou příliš moc individální a profilově vyhraněné, tedy skrz naskrz do žádné kategorie podle mě nespadají. Weiner byl možná trochu blázen a labilní člověk, jako spisovatel takovou náladu do svých knih celkem vnesl a možná i proto jsou tak pozoruhodné a dechberoucí. Rozhodně doporučuji jako četbu všem, kteří by si rádi přečetli něco, co se dosti vymyká (v dobrém slova smyslu) a co se jen tak z paměti nedostane. Strhující a fascinující čtení.
http://www.souvislosti.cz/297hrd.html