Scarlett Wilková

Díky příběhům pamětníků si uvědomuju, jak dobře se mám, přiznává spisovatelka Wilková
Začínala jako fotografka a reportérka v ostravských podnikových a regionálních novinách. Nyní se zaměřuje na rozhovory se zajímavými osobnostmi a společenská témata v magazínu MF DNES. Především je to ale velmi oblíbená spisovatelka, které teď vychází román z beskydského pomezí Když přišli psi. Kde bere Scarlett Wilková inspiraci pro své románové postavy? Čím ji fascinuje Řecko? A využila někdy seznamování na internetu?
Poslední kniha Scarlett Wilkové se odehrává na Valašsku, v regionu, kde sama žije. „Mám ten kraj moc ráda. V době, kdy jsem ještě vyhledávala pro Paměť národa vzpomínky pamětníků, potkala jsem právě tady spoustu starých lidí, kteří mi vyprávěli, jaké hrůzy se tu odehrávaly v roce 1944, když sem přišli nacisti hledat partyzány. Celé Beskydy se tehdy otřásaly štěkotem jejich psů. Přišlo mi přirozené v tuto chvíli napsat něco z tohoto prostředí,“ vypráví spisovatelka.
Vyslechnuté živé kulturní dědictví se ale stalo základem i její románové prvotiny, která se stala naprostým čtenářským hitem. Kniha Až uvidíš moře vypráví o řecké komunitě, která v 50. letech emigrovala do Československa na severní Moravu. „Úspěch knížky mě dodnes šokuje. Říkala jsem si, koho budou zajímat řečtí emigranti? Jejich příběhy ale byly tak zajímavé a bylo jich tolik, že jsem to zkrátka musela přetavit v knihu.“
Díky příběhům pamětnic a pamětníků se Scarlett Wilková stala úspěšnou spisovatelkou, svědectví konkrétních lidí jí ale změnila život ještě jinak. „Často šlo o zdánlivě obyčejné příběhy obyčejných lidí. Pak ale v jejich vyprávění zazněl motiv, který mě přiměl si uvědomit, jak odlišné životy tito lidé vedli, že uvažovali jinak než my a měli úplně jiné starosti. Když mám nějaké problémy, pomáhá mi to uvědomit si, že se vlastně pořád mám ještě hodně dobře...“
Blízká setkání, ČR Dvojka, 6. září 2024

O této autorce jsem hodně četla, a poněvadž ji čtenáři i kritici hodně chválili, tak jsem neodolala a její knihu "Až uvidíš moře" si pořídila. Už jsem když jsem ji kupovala, byla jsem rozhodnutá, že pokud někde proběhne její autorské čtení, ráda se té akce zúčastním a požádám o autogram :-) Mé přání se splnilo před pár dny, kdy se s ní konala beseda v Městské knihovně v Praze, a já se tam tedy s nadšením vypravila. Rozhodně nelituji :-)
Líbilo se mi, jak sofistikovaně mluví o řecké menšině u nás, o důvodech, proč se zde ocitli, o jejich složité situaci v naší společnosti, přičemž o nich vypráví s nebývalým nadhledem a pochopením, což nesmírně oceňuji. Povídala moc hezky a dostala se i k tomu, kde získala své netradiční jméno :-) Hodina a půl uběhly jako nic, skoro mi bylo líto, že už je přiblížil konec, a vzrostla ve mě chuť nejen dozvědět se něco víc o Řecku, ale podívat se i na portál postbellum.cz a poslechnout si další osudy Řeků, kteří měli tu smůlu/štěstí, že se dostali zrovna do naší země. Autorce moc děkuji - jak za autogram, tak hlavně za její slova a náhled do problematiky - a těším se, až se do její knihy začtu. Myslím, že se nám v české literatuře objevila další silná autorka, a přeji ji do příštích let hodně tvůrčích úspěchů a spokojených čtenářů :-)

Až uvidíš moře a Ty chladné oči jsou mezi mými TOP knihami z poslední doby. Její styl psaní, témata v knize, kniha jako celek je literární skvost. Moc děkuji za čtenářský zážitek a všem moc doporučuji. A doufáme, že brzy vyjde další krásná kniha.

Autorka mi vyrazila dech, pokud by už nikdy nenapsala nic jiného, než knihu Až uvidíš moře, stejně je její literární stopa nesmazatelná. Pevně věřím, že napíše ještě hodně podobných knih. A koukám, že další příběh je na světě. To je moc dobře. Podobné knihy, které dokáží jednou pro vždy změnit pohled na nějaký téměř neznámý úsek dějin opravdu potřebujeme.