Stephen King

Fascinuje mě, jak Kingovi nedocházejí inspirace na stále nové hororové příběhy, kterým na kvalitě vůbec neubývá. Všechny jsou pořád stejně napínavé a jejich filmová zpracování taktéž.
Gustavo Woltmann

Nějak nám King zpomalil a po If It Bleeds (což je navíc jen sbírka dříve nevydaných povídek, takže nic čerstvě napsaného) bude další kniha až příští rok na jaře. Snad je to jen drobný výpadek, protože jsem si na ty dvě knihy ročně celkem zvyknul :-).

King připomíná aktivní vysílač, díky němuž přijímá z vesmíru do své hlavy, tuny kvalitních nápadů. Z nich pak sestaví jako architekt, fungující příběh. A nechá ho, napospas čtenářům. Poté se ozve hromové zvolání: Stephen King je Génius- Za mě, jeho NeJ : Misery, Osvícení a Řbitov domácích zvířátek, četl jsem 12 knih a i ta nejhořší si drží laťku poměrně vysoko, když člověk srovnává autory a za sebe můžu říci že mě bavily všechny. King je jen jeden a jde zřejmě o nejlepšího spisovatele, když uvážím že některé jeho zasadní díla, čekají stále na mou Premiéru. Tak smekám.

Nikdy o sebe netvrdil ze ma dar pisat, ze by to bolo nejake zazrakom nadobudnute nieco. Vzdy zdoraznuje, pisanie je drina, disciplina, vasen. Praca ako kazda ina. Avsak on ma dar. Dar putaveho rozpravania. Pre nas je len stastie ze sa venuje hororom a fantastike. King by ale bez debaty hviezdil aj keby pisal trebars turistickych sprievodcov alebo romantiku. Pretoze po par stranach vas vtiahne a drzi, kym si ho nevypocujete.

King je král. Žiju s ním snad déle než polovinu života a přečetla jsem většinu jeho věcí, což z něj dělá mého vůbec nej autora.

Nechápu, jak lze za jeden lidskej život vymyslet, prožít a projít se svými hrdiny a zapsat tolik rozsáhlejch příběhů, světů a krajin. King má dar neuvěřitelný, až ďábelský fantazie, která s klidem pracuje v místech, o kterých ostatní ani netuší, že by taková místa vůbec mohla existovat. Je precizní, přesný, ve svých složitých hromadách postav, vztahů a míst si je absolutně jistý, neztrácí se a dovede svými světy s jistotou provést i čtenáře - aniž by tento ztratil orientaci a přehled.

Má jakejsi cit pro přiměřenost - i když už jsem od něj četla spoustu nesmírně nechutných scén, žádná mě nikdy nezhnusila natolik, abych knihu zahodila (a že už se mi to u jiných autorů párkrát stalo). A zjistila jsem, že kingovky jsou jaksi bezpečné - jsou to knihy, které zůstávají v knize a když je zavřu, je po horroru. Jeho knihy strhnou, trošku vylekají a zhnusí a přimějí k zamyšlení, ale nezalezou do těch špinavých koutků mysli, odkud mívají zvyk vykouknout za temných nocí a hnusných snů. Což je obrovský plus. Mám ráda horory, které umí zůstat tam, kam patří.

Má zdravou drzost prezentovat čtenáři naprosto neuvěřitelný hovadiny takovým stylem, že je prostě čtenář musí přijmout a brát zcela vážně, i když jsou tak absurdní, že to hlava nebere.

A samozřejmě je to král spisovatelského řemesla, píše čtivě, občas do toho zapracuje zajímavou myšlenku ala takové to milé, pěkné a laciné moudro o životě... :) A báječně pracuje s postavama a jejich psychologií - jsou lidské, mnohovrstevné, živé, člověk jim rozumí a věří... a musí je mít rád.
Prostě... King je král.

1. To
2. Temná věž - celá série, zejména ale 7.
3. Černý dům
A další nehodnotitelné, které se mi ale zažraly do hlavy, do srdce a do knihovny: Z Buicku 8, Řbitov zviřátek, Holčička, která měla ráda Toma Gordona, Zelená míle, Ostrov Duma Key, Pod kupolí, Dlouhý pochod, Noční směna, Časožrouti.

Pojem a výraz Stephen King zná snad každý pořádný čtenář napínavých thrilerů a temných hororů. Tento člověk mě dostal už někdy v mých patnácti letech a od těch dob jsem se nikdy nedokázal nabažit jeho knih. První knihu, kterou jsem od něho četl byla Žhářka, nebyla moc výrazná, ale natolik mě nalákala na další mistrovo knihy, že jsem nabýdku přijal a do dnes od ní neupustil. Asi nejlepší příběh, který jsem od něj četl je Zelená míle, ale to je jen malá špice celého obrovského ledovce, který na nás King po celý život zuřivně valí.
Přečetl jsem snad vše, co se u nás dalo sehnat. Mám ještě pár restíků a samozřejmě se těším na jeho další knihy. Doufám, že bude ještě dlouho psát.
Každopádně je to nezapomenutelná osobnost, kterou zná snad celý svět.

Jeden z mých nejoblíbenějších a nejčtivějších autorů.Zatím mám přečteno 49 jeho knih,u kterých jsem se až na pár vyjímek vždy skvěle bavil.

Stephen King je trvalý klasik hororu a zručný řemeslník sypající další knihy jak na páse. To má určitou nevýhodu, pokud ho čtete už třicet let, jeho styl psaní se vám trochu okouká - všimnete si opakovaných vyprávěcích postupů, můžete srovnávat s řadou předešlých knih, co si je podobné. I když je průběh čtení příjemný, čím víc se blížíte ke konci, téměř neomylně tušíte, kdo umře a jestli na poslední stránce bude zvrat naznačující otevřený konec. Takže už od Stephena nečtu všechny nové knihy a mám rád spíš jeho starší.

Autorův nesporný klad spočívá v tom, že velmi dobře zná lidi a umí o nich psát. Hlavní postavy vždycky bojují s nějakou formou zla, ale jako největší hrozba v příběhu jsou jiní lidé z jejich okolí - zlé děti ve škole, násilní rodinní příslušníci, rasisti, homofobové, věřící, bez kterých by působení "hlavního zla" nebylo tak účinné - správný Kingův "hlavní padouch" samozřejmě slabostí lidstva umí využívat a proto je úspěšnější.

King taky umí dobře reflektovat ducha doby a i když vás někdy možná obtěžuje jeho grafomanství a zmiňování popkultury, pomáhá to dostat se líp do období a vnímání prostředí, kde se kniha odehrává.

Zápory? Kromě zmiňovaného vnímání klišé jsou to občas slabá neuspokojivá finále (když vzpomínám na To jako na špičkovou knihu, musím vždycky potlačit v hlavě připomínku nudného aktu s nějakou kosmickou želvou na konci) a "popření konce" na posledních stránkách knihy typu "vyhladili nákazu, ale hlavní hrdina na konci stojí před zrcadlem a cítí příznaky", to je fakt při takovém počtu knih skoro nesnesitelné.

Top spisovatel a nejlepsi cteni pri odneti svobody.

Lenka.Vílka : díky za Laurii! Kratinké, leč ryze Kingovské.

Mít Kinga v oblíbených je sice "strašnej mainstream", ale to je mi srdečně jedno. I když jde o lehce kontroverzního autora, nelze mu upřít neskutečně kreativní mysl a spisovatelský talent.

King považován za krále hororu, mě osobně podstatně více zaujal svými díly, kde se moc bubáků neukáže (maximálně tak v duších lidí). V době psaní těchto řádek mám za sebou necelou desítku knih autora a s mnohými dalšími jsem seznámen díky filmům a seriálům. I tak mám před sebou stále desítky dalších příběhů, do kterých se s chutí začtu.

Oblíbená díla: Zelená míle, Řbitov zvířátek, Tři vyvolení
Neoblíbené: Pytel kostí

King byla moje srdcovka dlouhá léta, kdy jsem jeho knihy hltala ve velkém. Bohužel musím říct, že jeho starší díla, byly pro mě osobně lepší než díla pozdější. Nic se nevyrovná Osvícení, Running mann, Cujo, Carrie, atd.

Kingove knihy mávajú skoro vždy silnú, hustú atmosféru. Mnohí ho považujú za ukecaného. Mne sa ale aj jeho zdanlivo zbytočné informácie páčia, sú dobre spracované a umožňujú mi lepšie sa zžiť s prostredím. Čo mi ale trošku prekáža sú určité stereotypy v postavách – napríklad archetyp dievčatka, väčšinou s nadprirodzenou schopnosťou, ktoré spravidla prežije. Po desiatkach prečítaných kníh badám aj istý stereotyp v deji. A pritom, keď je King nútený, dokáže tie stereotypy opustiť. Tiež jeho novšie knihy už celkovo nie sú také „husté“, ani čo sa atmosféry týka.

https://m.youtube.com/watch?v=bBcvcSCZAW4

Rozpohybovaná povídka otce a syna ;)

In the tall grass...viděla jsem. A je to halda!

Dost uživatelů zde píše k autorovi formou dopisu. A to se mi líbí! Ja vím, že si to nikdy nepřečte, ale stejně je to dobrej pocit. Vypsat se. Jako King. Ale tím naše porovnávání končí! :D

Milý Stephene Kingu!
Byla jsen smutná a nemocná, malé pískle pohledem zpátky, v té době ale velká holka, jak si to holky ve třinácti myslí. A u čerta rohatýho, to byla nuda. To jsem ještě nečetla, takže jsem neměla zásobu knih, pro krizové případy. Brácha mi vnutil nějakou ohmatanou knihu. Prej: "To rychle přečteš." Nějaká Carrie. Aha, a co jako? Co je to za kravinu? No...na konci knihy jsem se zeptala, jestli nemá ještě něco. Chápete, pane Kingu? Jako feťák. Další matroš! A ta sketa řekla, že další nemá! Cože to? Dělá si ze mě srandu? Takže jsem byla nemocná a ještě k tomu napruzelá, že nema víc. Jenže potom zasahla neúprosná pravidla knihovního systému půjčování knih. Prej, že si můžu půjčit jenom to, co mají v dětském. A já tedy ve 13 bez občanky byla dítě, ne dospělý. Takže žádné knihy z dospělého. Viním tu ženu za pultem. Když jsem to chtěla, přistřihla mi křidélka. Od té doby jsem přečetla dost věcí a do dvacítky všechno od Deavera a Ludluma. A na vás nějak zapomněla. Přečetla jsem už jenom Řvitov zviřátek. Taky potom někde dotaženou knihu od bráchy. Ale třicítka se mnou zacloumala. Neříká se to? Hormony a tak. No, ja se do vás nějak, pane Kingu, začetla. Na stará kolena. Ale musí se na to systematicky, že? Nejdřív povídky a potom knihy. Výjimkou jsou knihy, které chystají adaptovat. Moje uchýlka nejdřív číst a potom vidět je občas dost nepraktická. Ale jak to zakomponovat do už tak komplikovaného světa mojich ostatních rozečtených autorů? Je to náročný, řeknu vám. Přesto vám, pane Kingu, děkuju. Přinášíte radost.
Pac a pusu, tedy, až přečtu všechno, ozvu se doopravdicky...

https://www.nakladatelstvibeta.cz/clanky-stephen-king-laurie-povidka-ke-stazeni-zdarma.html

Takový psí dárek k volnému stažení :O

Existuje jen malá hrstka autorů, kteří mě ke svým dílům takhle připoutali (většina úspěšných autorů vydá 10 knih a vy si koupíte pár knih jen proto abyste měli sbírku. King jich napsal asi 50 a všechny potřebujete nejen protože jsou to klenoty mezi knihami, ale protože vás zajímá co ta jeho mysl zase vymyslela)

Už tak od 10 let čtu Kinga, když mi ho moje starší sestrenka ukázala (byla to povídka Děti kukuřice) a od té doby jeho díla naprosto zbožňuji! Neznám moc autorů, kteří by dokázali psát horor a vyděsili mě.

Za mě bezkonkurenčně nejlepší autor!

Uctivě lezu panu Kingovi do prdele a klaním se mu, protože ON je dar z nebes.

Prečítal som si časť komentárov tohto fun-klubu. Až sa bojím sem napísať, ako Kinga nemusím a pokladám ho za škodnú v literatúre - lebo píše spodok pokleslého žánru a je pritom pokladaný za čosi viac než May, Unger či Hamilton. Znejasňuje sa hranica, modrá je pokladaná za zaujímavú zelenú a čierna prechádza do biela. Skutočne dobrí autori nezarobia desatinu, častoraz stotinu toho čo mýtickí Majstri. Ako je King. Ako to tak už chodí.