Thomas Bernhard

ČRo Vltava, 9. 2. 2021
Výmluvný obraz vládnoucích elit naprosto odtržených nejen od občanů, ale i od skutečnosti s Taťjanou Medveckou a Jiřím Lábusem v hlavních rolích. Uvádíme k 90. výročí narození Thomase Bernharda:
https://vltava.rozhlas.cz/thomas-bernhard-prezident-skvele-obsazena-hra-o-nekonecne-samomluve-mocnych-6481616?fbclid=IwAR3uv3K1WaRokAuu3IeWS0l_tZK7cCsopKDSeenGAGHJ2bGZvlRQ3f74gOo

ČRo Vltava, 6.2.2021
Thomas Bernhard devadesátiletý. Připomínáme nedožité narozeniny klasika rakouské literatury
https://vltava.rozhlas.cz/thomas-bernhard-devadesatilety-pripominame-nedozite-narozeniny-klasika-rakouske-8418935

Bernhard byl bezesporu génius. Často je zmiňována jeho prchlivá povaha a břitké odsudky, prý to byla "kontroverzní" osobnost. No, pokud génia soudí lidé, kteří nedosahují jeho intelektuálních kvalit, vždy dostaneme ve výsledku obraz jakéhosi nepochopitelného šílence. Pokud se ale čtenář začte do Bernhardových knih, zjeví se mu paradoxně přesně pravý opak: člověk, který vše viděl ostře a jasně a odmítal se vzdát vysokých nároků. Ano, můžete mít, stejně jako uživatel Stammel pocit, že se Bernard jen hrabe v "lidských hovnech". A nebo naopak pochopíte, že za tím břitkým odsudkem se skrývá citlivá duše odmítající se smířit s okolním marasmem, který přijalo za svůj životní styl široké lidské stádo. Já vnímám na Bernhardových textech spíš to druhé a proto jsou mi jeho texty útěchou v atmosféře obecné zhovadilosti, v níž se naše doba ocitla.

Zajímavé je v tomto směru vyprávění Marcela Reich-Ranického, který už jako etablovaný kritik s rozpaky četl první Bernhardovy texty a nevěděl, co si myslet o tom vesnickém excentrikovi, evidentně velice kultivovanému, s jasnými názory a zároveň stojícímu mimo oficiální kulturní struktury, kterými tak okázale pohrdal. Po osobním setkání dospěl Ranicky k názoru, že ten rakouský exot je přece jen génius. A následující roky mu daly za pravdu.

Vztah takzvané (řečeno s Bernhardem) kulturní obce ke spisovateli Thomasu Bernhardovi vystihuje poměrně dobře to, že se o něm v 70. letech, v době jeho nejplodnějšího období, kdy dostával jednu cenu za druhou, uvažovalo také jako o možném kandidátovi na Nobelovu cenu za literaturu. Akademie prý ale nominaci raději zavrhla, s tím, že se prý akademici zalekli toho, co by Berhnard, známý svými ostrými výstupy a výpady proti všemu státnímu a stádnímu, řekl při případném slavnostním proslovu u příležitosti předání ceny. Navíc měl Bernhard již za sebou několik excentrických proslovů, které takzvaná kulturní obec nenesla úplně nejlépe.

Bernhard byl svým způsobem geniální literární chameleon, který ve svých dílech vytváří dojem zapšklého autora, ale opak byl pravdou. Navenek autor rád vytvářel dojem kontroverzního autora, ale sám žil v poklidu na vesnici ve statku a podle svědectví těch jeho několika věrných přátel to byl vynikající společník. V tomto světle se pak Bernhardovy romány dají číst daleko spíše jako komedie a frašky, než tragédie. Autorovi nelze upřít břitkost a ironii, ale je to často všechno jen hra, jen prázdná hra se slovy a kolotoč marnosti, nad níž se vznáší smích autora.

Zajímavou zkušenost s autorem si prožil režisér Vojtěch Jasný, který v 70. letech režíroval film Der Kulterer podle předlohy jednoho z Bernhardových textů. Bernhard prý přijel na natáčení a když viděl ten filmový cirkus, tak se prý tak vytočil, že zničil jednu z rekvizit. Následně se vyjádřil na adresu režiséra, že je neschopný diletant a žádal o jeho okamžité odvolání. Jelikož byl Bernhard svou prudkostí dostatečně známý, tak film vznikl a režisér zůstal režisérem. V případě Thomase Bernharda je opravdu těžké určit, co je skutečnost, co je jen hra a mystifikace, a co mýtus přiživovaný tu a tam samotným autorem.