Thomas Bernhard citáty

Přidat do oblíbených Koupit knihy

rakouská, 1931 - 1989

Citáty (21)

„... čtoucí člověk je stejně jako člověk masožravý tím nejodpornějším způsobem nenasytný a ničí si, podobně jako člověk masožravý, svůj žaludek, a vůbec zdraví, svoji hlavu a celou duševní existenci.“ — Staří mistři

„… nejsem vášnivě zaujatý lidstvem, ale lidmi. Mne zajímali vždycky jen lidé, řekl, protože z přírody jsem byl vypuzen, já nejsem ničím víc tak silně přitahován jako lidmi, a současně ničím tak důkladně odpuzován jako lidmi.“ — Staří mistři

„Copak je Rembrandtem namalovaný obličej jeho matky ve srovnání se skutečným obličejem mé matky?“ — Staří mistři

„Do dějin vstoupíme jako generace bez génia (generace mrchožroutů).“

„Doufáme, že se upneme k Shakespearovi nebo Kantovi, ale to je klam, Shakespeare a Kant a ostatní, které jsme si v životě zvykli považovat za takzvané velikány, nás nechají právě v tomto okamžiku, v němž bychom je tolik potřebovali, na holičkách, pravil Reger, nenabídnou nám rozřešební a neposkytnou nám útěchu, náhle se nám zdají jen protivní a vzdálení a vše, co si tito takzvaní velikáni a významní autoři mysleli a pak také napsali, nás zanechává chladnými, pravil Reger. Stále doufáme, že se na takzvané význačné autory a velikány můžeme v rozhodujícím okamžiku, v životně rozhodujícím okamžiku, tak či onak spolehnout, ale je to omyl, v takovém životně rozhodujícím okamžiku jsme všemi význačnými autory a velikány, nebo jak se říká nesmrtelnými, opuštěni, protože v takovém životně rozhodujícím okamžiku nám neposkytnou nic, leda nám potvrdí, že i v jejich středu jsme sami, vydáni sami sobě napospas v tom nestrašnějším slova smyslu, pravil Reger.“ — Staří mistři

„I prameny všeho zla se vlévají do řeky času.“

„Jako pokrytci, kteří jen předepisují léky, vyhýbají se lékaři jak jen mohou studiu duševního stavu lidí, kteří v ně ve své bezmoci zcela nepoučitelně a tradičně vkládají veškerou svou důvěru.“ — Rozrušení

„Je hrozné, že na člověka, o němž víme, že pochybil, že učinil něco nepřirozeného anebo spáchal zločin, se dokážeme po celý zbytek života dívat už jen v souvislosti s jeho pochybením, s tím, co spáchal nepřirozeného nebo zločinného.“ — Rozrušení

„Lidé jsou už dlouho dennodenně zahlcování hudbou, takže dávno ztratili pro hudbu veškerý cit.“ — Staří mistři

„Po celý život se spoléháme na velké duchy, na ony takzvané staré mistry, pravil Reger, a jsme jimi pak k smrti zklamáni, neboť v rozhodujícím okamžiku nesplňují svůj účel. Hromadíme si velké duchy a staré mistry a doufáme, že je pak v okamžiku rozhodujícím pro přežití použijeme pro své účely, což neznamená nic jiného než je pro své účely zneužít, a to se posléze ukáže jako smrtící omyl. Zaplňujeme svoji duchovní podkladnici těmito velkými duchy a starými mistry a v životně důležitých okamžicích se k nim obracíme; jenže když takovou duchovní pokladnici otevřeme, pravdou je, že je prázdná, a my stojíme před tou prázdnou pokladnicí a shledáme, že jsme opuštěni a zcela bez prostředků, pravil Reger. Člověk po celý život hromadí všetchno možné, a nakonec tu přece stojí s prázdnou, pravil Reger, i pokud jde o vlastní duchovní majetek.“ — Staří mistři

„Po léta jsem všchno chtěl dělat absolutně, a to bylo mé neštěstí, řekl. Takový navýsost osobní, stále absolutně zaměřený mechanismus rozkladu, řekl.“ — Staří mistři

„Podstata člověka vyjde najevo, teprve když se na něj začneme dívat jako na někoho, koho už ztrácíme, v době, kdy se s námi tento člověk loučí. Najednou ho lze ve všem, co u něj bylo jen přípravou k definitivní smrti, rozpoznat a v jeho pravdě nalézt.“ — Rozrušení

„Soudobý člověk trpí, nemaje zbytí, chorobnou spotřebou hudby.“ — Staří mistři

„V tom smyslu máme co činit s veskrze skličujícími katolickými dějinami umění, s naprosto skličujícími katolickými dějinami malíství, jež svá témata vždy hledalo v nebi a v pekle, ale nikdy na zemi, řekl. Tihle malíři nikdy nemalovali, co bylo jejich vnitřní potřebou, nýbrž pouze co jim bylo přikázáno, anebo co jim vynášelo peníze či slávu, řekl. Všichni malíři, všichni tito staří mistři, kteří se mi povětšinou hnusí jako nic jiného a z nichž mě vždy obcházela hrůza, řekl, sloužili vždy jen nějakému pánu, a nikdy sami sobě nebo lidstvu.“ — Staří mistři

„V zimě si říkám, jaro mě zachrání, a na jaře si říkám, léto mě zachrání, a v létě si říkám, podzim, a na podzim, zima, je to pořád to samé, prostě doufám od jednoho ročního období k druhému.“ — Staří mistři

„Velký, významný obraz, řekl, snesem jen tehdy, když ho zkarikujeme; velkého člověka nebo takzvanou významnou osobnost nesneseme jako velkého člověka ani jako významnou osobnost, řekl, musíme je zkarikovat. Díváme-li se delší dobu na neějaký obraz, a i když to bude ten nejvážnější obraz, musíme ho zkarikovat, řekl, abychom jej snesli, takže i rodiče musíme zkarikovat, představené, máme-li nějaké, musíme zkarikovat, celý svět musíme zkarikovat, řekl. Díváte-li se delší dobu na kteroukoli vlastní podobiznu Rembrandta, promění se vám časem zcela určitě v karikaturu a odvrátíte se od ní. Díváte-li se delší čas do tváře svého otce, promění se vám v karikaturu a odvrátíte se od ní. Přečtete si Kanta, důkladne a stále důkladněji, a náhle vás přepadne křečovitý smích, řekl. Každý originál je vlastn%e už sám o sobě padělkem, řekl, chápete přece, co tím myslím. Samozřejmě existují na svěťe, chcete-li v přírodďe, zjevy, které nemůžeme zesměšnit, ale v umění lze zesměšnit vše, každý člověk, když chceme, může být zesměšněn a stát se karikaturou, když to opvažujeme za potřebné, řekl. Jsme schopni zesměšňování, a když nejsme schopni zesměšňování, pak propadáme zoufalství, posedne nás ďábel.“ — Staří mistři

„Větší část lidstva se vyčerpává dvěma hlavními zájmy, nakupováním a spotřebou.“ — Rozrušení

„Všichni na můj vkus uvádějí příliš mnoho citátů. Chaos už je tak veliký, že všichni neustále nadměrně citují!“ — Rozrušení

„Záchrana leží tam, kam se nevydáváme z obavy, že se nebudeme moci vrátit.“

„Ze samé úcty a obdivu k tomu, co jim vysvětloval, když je provázel sály, ničemu nerozuměli.“ — Staří mistři

„Život je škola, v níž se vyučuje smrti.“ — Rozrušení