Vladimír Páral

Vladimír Páral je spisovatelem industriálního chladu, chemického smradu, toxických exhalací a neproniknutelné severočeské mlhy. Některé jeho romány se neodehrávají v Ústí nad Labem, a přesto mají výše uvedené ingredience. To samé lze říci o charakterech a chování Páralových postav.

Páralovy knížky i jeho specifický styl psaní vyznačující se podrobným popisem prostředí a propracovanými charakteristikami jednotlivých postav mám velmi rád. Zvláště se mi líbí ty jeho romány, kde lehounce "zabrousil" do oblasti žánru sci-fi (za nejlepší jeho román považuji Válku s mnohozvířetem). Dle mého názoru určitě patří ke špičce současných českých autorů.

Já Páralovo knihy miluji od střední školy, kdy jsme ho měli jako povinnou četbu. Román "Profesionální žena" mne v té době úplně dostal svou odlišností od ostatní četby, že jsem si postupně v knihovně vypůjčila všechny jeho ostatní knihy, část během let postupně dokoupila a přečetla jsem úplně vše kromě jeho prvotiny pod pseudonymem "Šest pekelných nocí" - to nemůžu sehnat. Bohužel velikým zklamáním byla jeho poslední kniha - "Kniha o biči", která je jeho nejslabším dílem. Ale všechny předešlé - hlavně ty, které psal ještě před revolucí - jsou prostě úžasné.

Četla jsem jen jeden Páralův román a stačilo mi to. Dalšími veledíly tohoto vilného staříka rozhodně nemíním ztrácet čas.

Na české Wikipedii se lze o Páralovi dočíst mimo jiné i tuto perlu: "Svým dílem i životem šířil promiskuitu a nepřímo či přímo přispěl k rozpadu mnoha rodin." Tahle zhovadilost snad ani nepotřebuje komentář:-)

Osobně jsem k němu změnil postoj, když jsem si s ním přečetl dlouhý rozhovor v časopisu "Ogar".

Mluvil tam o svém strachu, až zde zůstane sám, protože jeho žena umírala na rakovinu. A taky o životě tak, jak bych od člověka co píše knihy jaké píše nečekal.