Anežka diskuze

31.07.2020

Také si tady ještě někdo myslí, jako Lenka0007, že kdyby kočka domácí adoptovala mládě kočky domácí a ne pumy, že by to dopadlo jinak? Já si to nemyslím. Čtenářka gladya - příspěvek hned pode mnou - to vystihla přesně. Kdyby to šlo dala bych jí těch palců víc.
Ne každá matka dokáže být maminkou!

11.05.2019

Takové příběhy jsou silné, zvlášť když se dotýkají něčeho, s čím má člověk osobní zkušenost. Při čtení téhle knížky mě napadly tři věci.
1. Mít dítě je vždy závažné rozhodnutí a každý by si měl ujasnit, zda dítě opravdu chce, dítě je závazek, ne hračka nebo doplněk či způsob naplnění osobních ambicí rodiče. Rodičovství je rizikový podnik. Je jedno, jestli potomek biologický nebo ne.
2. Adoptovat dítě je „vyšší level“ v tom smyslu, že rizika jsou ještě o něco větší, nejde zdaleka jen o geny, ale i o možnou deprivaci.
3. Adoptovat v něčem „jiné“ dítě už opravdu není pro každého, u jiného etnika nejde ani tak o volání krve ale spíš o to, že jakákoli jinakost může být problém.

Podle mě by Julie prošla s bídou bodem 1. Ten, kdo považuje za osobní prohru a ostudu, když jeho dítě nestuduje na prestižních školách by děti snad raději mít vůbec neměl.

A lhát dítěti o původu se v takových případech opravdu vysoce nevyplácí.

myslím, že propast se může klidně rozevřít i mezi pokrevními rodiči a jejich dítětem a i když je kniha čtivá, už mi docela vadí ty stále stejné omílačky o potížích s adoptovanými dětmi takovými nebo makovými (i stálé příběhy o utrpění muslimských žen)

Touha mít dítě není žádná móda, je to pud silnější než jiný, u žen silnější než u mužů a pro sílu tohoto pudu byly už spáchány i vraždy. Z tohoto pudu,podle mne, teprve později vyroste laskavá mateřská láska.

Takže posmívat se touze ženy po dítěti, nebo ji jakkoliv vykládat jinak než jako silný nepřekonatelný pud, i když Julie pro sebe a pro dceru to neuchopila za správný konec,je špatně. a na netu je i dost příkladů povedené adopce romských nebo jinoetnických dětí i dětí větších.