Blackout diskuze

jaromír z: Asi vás to překvapí, ale lidé mohou znát i věci, které osobně nezažili (třeba jako vy dobu bez elektřiny). Říká se tomu písemné prameny, archeologické nálezy a studium historie. Data jsem si vycucala z anglické Wikipedie, která bere zdroje z mnoha míst. Například údaje za světové průměry let 1900, 1950 a 2017 odkazují na zprávy organizace WHO.
https://en.wikipedia.org/wiki/Life_expectancy

Hezky napsáno ale to stou střední délkou života jste si vycucal z prstu kde ?? Nebo jste to snad sám zažil ??

Střední délka života:

Klasické Řecko a Řím - 20 - 30 let
Šlechta pozdního středověku - 30 let
Raně novodobá Anglie - 33 - 40 let
Anglie počátkem 19. století - 40 let
Světový průměr roku 1900 - 31 let
- Británie roku 1900 - 47 - 50 let
Světový průměr roku 1950 - 48 let
Světový průměr roku 2017 - 72 let
- Severní Amerika, Evropa, Austrálie, Japonsko - 74 a více let
- Jižní Amerika, Severní Afrika, Asie - 65 - 75 let
- Střední a jižní Afrika – 45 - 65 let
- Angola, Zambie - 45 let a méně

Za prudký vzrůst střední délky života může industrializace, pokrok ve vědě (hlavně v oblasti medicíny a hygieny), zvýšení gramotnosti, záruka lidských práv, omezení rozsahu a důsledků válek. To první lidem umožnilo mít dost času a prostředků na získání a rozvoje těch ostatních. Až když si od východu do západu slunka do úmoru neužívali onen šťastnější a bezstarostnější život bez elektřiny na (obvykle cizím) políčku, mohli začít pracovat na zlepšení svých životních podmínek, nikoliv jen na jejich udržení.

Tohle idealizování dob minulých mě nepřestává překvapovat. Idealizování vlastního raného života člověk ještě pochopí, protože selektivní paměť. Ale jak si někdo může nezapamatovat vysokou mortalitu (hlavně dětí), hladomory, epidemie, války a porobu, když se na školách v dějepise neučí prakticky nic jiného, to mi hlava nebere.

30.01.2020

Nasekám si dřevo, zatopím v kamnech, obstarám domácí zvířectvo, přeházím kompost, to všechno umím, je to super romantika, ale chtěla bych vidět všechny idealisty, vychvalující staré dobré časy bez elektřiny, jak se jim to líbí každý den od rozbřesku do soumraku, pořád to samé, dřina, zima, nemoci, přirozený životní řád - to znamená, že polovic dětí umře na nemoci či zranění, při horečce musí lidé makat stejně jako zdraví, jinak nebude dřevo ani jídlo, zabít slepici, začít den dojením krav, pak deset kilásků pěšky do školy a práce... jo, prima slastný život, ve čtyřiceti vypadat jako v šedesáti. Lidi, zkuste si to, nebo si o tom nechte vyprávět, než budete z vytopeného obýváku chválit doby minulé:-)

Tak, tak, tá slastná predstava, že by som prala všetku bielizeň v rukách, bielila ju pri potoku, žehlila žehličkou, do ktorej sa dávalo žeravé uhlie, bola ťažká ako cent, rýchlo vychladla a s ktorou bolo hračkou zamazať bielizeň sadzami... A toho voľného času čo by mi pribudlo! Aj deťom bolo kedysi dobre, chodili do školy len v zime, zvyšok roka ostávali doma (a makali). A dospelých netrápilo, že nemajú dosť lajkov, lebo dumali, kde zohnať dosť dreva na zimu, ani neškrípali zubami nad mailami od známych s fotkami z oveľa drahšej dovolenky, lebo netušili, čo to dovolenka je. Tá doba bola taká bezstarostná, ako je snehová búrka krásna. Iba ak sa na ňu človek pozerá pekne z bezpečia za oknom.