Cudzinec diskuze
Albert Camus
Novela Cudzinec patrí do „absurdného obdobia“ Camusovej tvorby. Zvyčajne sa interpretuje ako umelecké prenesenie filozofie absurdity obsiahnutej v Mýte o Sizyfovi, ktorý vyšiel v ten istý rok (1942). Jeho sujet je jednoduchý: spisovateľ nám predstavuje svojho románového hrdinu vo chvíli, keď ľahostajne pochováva svoju matku. Deň po pohrebe sa stretáva s pisárkou Mariou, stáva sa kamarátom pasáka, svojho suseda. Nato sa odohrá dráma: Mersault bezdôvodne zabije na pláži Araba, súdia ho a je odsúdený na smrť. V tomto na pohľad jednoduchom príbehu je zhrnuté Camusovo chápanie absurdnosti sveta. Camus navodzuje predstavu, akoby to, že Mersault zabije Araba, bolo iba dielo náhody - nezabil ho on, ale vražedné africké slnko a oslepujúce svetlo, ligot mu zatemnil zrak a zvrátil rovnováhu dňa... Udalosť sa odohrala, ale zároveň k nej nemuselo dôjsť. Akoby bol však odsúdený preto, lebo neplakal na matkinom pohrebe... Jeho postava je vyhnancom, cudzím človekom, cudzincom medzi ľuďmi. Próza Cudzinec je filozoficky spätá s esejou Mýtus o Sizyfovi: obidve diela sa vzájomne dopĺňajú a sú základnými piliermi Camusovej tvorby. Albert Camus, francúzsky existencialistický spisovateľ, esejista, románopisec, dramatik, sa narodil roku 1913 v Alžírsku, ktoré bolo v tom čase francúzskou kolóniou. V chudobnom detstve predčasne osirel, no napriek finančným ťažkostiam vyštudoval v Alžírsku filozofiu. Počas druhej svetovej vojny sa aktívne zúčastnil na protifašistickom odboji. Po roku 1945 bol šéfredaktorom časopisu Combat. Roku 1957 dostal Nobelovu cenu za literatúru. Zahynul pri automobilovej nehode roku 1960 (v Petit-Villeblevin v departemente Yonne). Jeho bohaté literárne dielo zahrňuje drámu, publicistiku, prózu, esejistiku. Diela Rub a líce (ĽEnvers et l’Endroit, 1937), Svadba (Noces, 1938), drámy Caligula (1938), Nedorozumenie (Le Malentendu, 1944), Stav obliehania (ĽEtat de siége, 1948), ale i neskoršie adaptácie majú neraz dramatickú formu. Publicistické Aktuálnosti I, II, III (Actuelles I, II, III, 1950, 1952, 1958) sú zasvätené aktuálnym politickým zápasom. Napísal prózy Šťastná smrť (La mort heureuse, 1938, vyšla až po jeho smrti 1971), Cudzinec (1942), Pád (La Chute, 1956), Vyhnanstvo a kráľovstvo (L’Éxil et le royaume, 1957), Mor (La Peste, 1947). Jeho posledný román Prvý človek (Le premier homme) vyšiel až po smrti. Vo filozofickej eseji Mýtus o Sizyfovi (Le mythe de Sisyphe, 1942, s podtitulom Pokus o absurdno) definuje absurdnosť ľudského osudu. Postoje k otázke ľudskej vzbury proti osudu historicky rozvádza vo filozofickej eseji Vzbúrený človek (ĽHomme révolté 1951).... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2005 , Petit PressOriginální název:
L'Étranger, 1942
více info...
Diskuze o knize (3)
Přidat komentář
Zajímavou zmínku o Cizinci jsem našel v Robertu Merlovi "Za sklem". Dejte si:
Kvůli tomu jsem se právě poprvé dostal do sporu s Annou-Marií, když jsme se trochu líp znali. Vystudovala literaturu na Sorbonně a třikrát týdně mi v ulici Simoneau dávala diktáty; když viděla, že dělám velké pokroky a taky že už dobře čtu, tak mi chtěla půjčovat knihy. Gidova Imoralistu. Abych jí udělal radost, tak jsem si tu knížku přečetl. A potom Camusova Cizince, ale to jsem se už vzepřel. V úterý večer jsem se tam přihnal, pozdravil, a ona se na mne usmála. Anny-Marie by si člověk na ulici třeba ani nevšiml; vůbec se nemalovala, nebyla nalíčená, vlasy měla utažené a tvářila se moc vážně, ale když se jí člověk podíval líp na obličej, tak byla opravdu moc hezká, a když se usmála, tak měla oči jako dvě kvítka. Usmála se na mne a řekla:
- Tak co, Abdelazizi, líbil se ti Cizinec?
- Ne, odpověděl jsem jí. Vůbec ne. Ten tvůj Camus je ubohý lhář.
Užasle se na mne podívala. Ta měla ale oči! Jako obloha nad zídkou u nás doma na vsi, a když se zlobila, tak ještě víc zmodraly. Ale nedávala to najevo a zlobila se málokdy. I tehdy na mne byla hodná jako sestra, sladká jako mandle.
- Cože? řekla a velice ji to zarazilo. Lhář? Abdelazizi, uvědomuješ si, co říkáš? Albert Camus že je lhář?
- A velký, povídá spoustu pitomostí.
- Pitomostí? řekla (ty oči, ty její oči!). Abdelazizi, uvědomuješ si, co říkáš?
- Já ano, ale ty ne, Anno-Marie. Nevíš, co to bylo Alžírsko. Že by byl bílý Alžířan odsouzený k smrti za to, že zabil Araba? Araba s nožem? Na pláži? Beze svědků? A že by se ten šílenec jen tak povaloval na slunku? A hrál si s nožem? Čekal na Evropanky, aby je znásilnil? Poslyš, Anno-Marie, ten Camusův běloch by byl v tu ránu osvobozený, že jednal v sebeobraně, a porota by mu blahopřála. Ten tvůj Camus napovídal Francouzům spoustu nesmyslů.
Anna-Marie se moc pokoušela vysvětlit mi, že to není to nejdůležitější. S intelektuálem si člověk nepopovídá o moc líp než s Moktarem. Moktar člověka neposlouchá vůbec. Intelektuál poslouchá, ale to, cos řekl, nikdy není to nejdůležitější.
- Popravený bílý Alžířan, řekla Anna-Marie, může být něco nepravděpodobného, ale ne tak docela, a na každý pád v tom není podstata knihy.
Nepravděpodobné, ale ne tak docela! A tohle mi řekla tím svým něžným hlasem a dívala se na mne přitom těma svýma modrýma očima! Všechno, co se v Alžírsku odehrálo mezi Araby a Francouzi, zamaskoval kolonialismus, ale to není důležité. Důležitá je filozofie absurdity. Prosím. Poslouchám. Natahuju uši. Vyložila mi to velice důkladně, za prvé, za druhé, za třetí, mluvit uměla velice dobře. Francouzština je pěkný jazyk, zvlášť v ženské puse. Poslouchal jsem ji a viděl jsem jí na očích, že mne lituje, a tak jsem už mlčel. Ale pro mě je jasné, že v tom příběhu je nejabsurdnější právě příběh.
Štítky knihy
zfilmováno francouzská literatura morálka trest smrti Alžírsko spravedlnost existencialismus rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
2005 | Cizinec |
2006 | Mýtus o Sisyfovi |
1997 | Mor |
1968 | Nedorozumění |
2015 | Pád |
Částečný rozbor románu je v knize Potíže s hlubinnou psychologií na straně 81 až 83. (Jedná o výklad v rámci jungovské psychologie.)