Cyrano de Bergerac diskuze
Edmond Rostand
Drama Cyrano z Bergeracu, francouzsky: Cyrano de Bergerac, (1897) je nejvýznamnější divadelní hra francouzského dramatika Edmonda Rostanda. Světově proslulé veršované drama je charakteristické spojením výrazné postavy, volně inspirované skutečnou osobou Hectora-Saviniena de Cyrano - francouzského spisovatele, a prostředí, čerpající z poutavého historického rámce Francie 17. století. První český překlad pořídil již v roce 1898 Jaroslav Vrchlický. Samotný Rostand (který ovšem neměl možnost objektivního srovnání) ho označil za rovnocenný s originálem. Jde patrně o nejcennější Vrchlického překladatelský počin (i pro vzácné souznění překládaného díla s jeho vlastní poetikou). Dalším překladatelem Cyrana do češtiny je Jindřich Pokorný, jehož překlad z roku 1975 je psán poněkud modernějším jazykem. I pro kongeniálnost obou překladů v českém prostředí řada replik ze hry zdomácněla a stala se okřídlenými úslovími („Svůj širák odhazuji v dál…“, „Já nosím v nitru svém své elegance květ…“). Pyšný gaskoňský šermíř Cyrano je beznadějně zamilován do své sestřenice Roxany, ale nejen kvůli svému velkému nosu jí své city nikdy nevyznal. První scéna se odehrává v burgundském hotelu, kde začíná představení Nevěrná Klára. Je tam Roxana, mladý šlechtic Kristián de Neuvillett a později přichází i Cyrano z Bergeracu. Cyrano přeruší herce Montfleury. Divák Valvert je proto rozčílen, že Cyrano přerušil představení a utahuje si Cyranova nosu, ale Cyrano ho sráží grácií a se ctí. Uražený Valvert se s Cyranem utká v souboji, Valvert je poražen. Úvodní scéna je asi nejznámější scénou z díla. Roxana se Cyranovi přizná, že miluje kadeta sloužícího u něj v pluku hezkého Kristiána. Cyrano chce, aby byla jeho tajná láska šťastná, pomáhá tedy Kristiánovi, jenž je do Roxany také zamilován, psát Roxaně milostné dopisy. Roxana se tak do Kristiána zamiluje ještě více. Jedenkrát Cyrano Kristiánovi našeptává přímo, Roxana na balkoně je unešena z Kristiánových slov, Cyrana, který jejímu amantovi radí, si pochopitelně nevšimla. Cyrano tak dopomůže Kristiánovi k sňatku. Žárlivý hrabě de Guiche, jenž také usiloval o Roxaninu lásku, pošle Kristiána do války, kam odchází i s Cyranem. Kristián slibuje, že bude Roxaně psát dopisy, ty za něj ovšem píše Cyrano a posílá jich mnoho, i dva denně. Roxana se později vypraví na bitevní pole. Poví Kristiánovi, že miluje krásu jeho duše více, než jeho fyzickou krásu. V bitvě je Kristián smrtelně zraněn, chce aby se Cyrano přiznal Roxaně, že dopisy jí psal on. Roxana si pak má sama vybrat, koho miluje. Cyrano však své sestřenici nic neřekne, Kristián umírá a ptá se Cyrana, koho si Roxana vybrala, Cyrano mu zalže a poví, že si vybrala jeho. Po Kristiánově smrti Roxana odešla do kláštera, kde ji Cyrano pravidelně navštěvuje. Cyrano nikdy nepřestal Roxanu milovat. Churavý Cyrano jde navštívit Roxanu, je ale napaden nepřítelem, i tak jde Cyrano navštívit Roxanu. Poprvé se zpozdil. Roxana ho požádala, aby jí přečetl poslední Kristiánův (respektive Cyranův) dopis. Přestože se stmívá, Cyrano „čte“ dopis, který zná nazpaměť, čehož si Roxana všimne, a dojde jí, že Cyranův hlas slyšela i na balkoně, když Cyrano radil Kristiánovi a pochopí, že Cyrano psal všechny ty dopisy. Roxana zjistila, že celou dobu milovala Cyrana a ne Kristiána, v té chvíli Cyrano umírá.... celý text
Literatura světová Divadelní hry
Vydáno: 1958 , OrbisOriginální název:
Cyrano de Bergerac, 1897
více info...
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
komedie divadelní hry francouzská literatura francouzská dramata Cyrano de Bergerac, 1619-1655Autorovy další knížky
1947 | Cyrano z Bergeracu |
1911 | Romantikové |
1920 | Orlík |
1929 | Postupímský zločin |
Ono tahle historka souvisí s knihou jen okrajově - v dobách, kdy jsem sedával ve školních škamnách, jsme měli kantora, který ač ing., byl fanda do divadla a na konci kvartálu si vždy dokázal vyšetřil nějakou tu hodinku a místo keců o entropii a pod. nám přednášel monology ze světových kusů a vyprávěl historky ze zákulisí. Volně reprodukuji :
Jistý herec (zapomněl jsem už který) hrál v kapličce roli Cyrana. Zlomyslní kolegové (rovněž jsem zapomněl) mu sicherhaiskou v nestřeženém okamžiku připli plášť ke kabátci a těšili se, jaká to bude legrace. Ve známe pasáži :" svůj širák odhazuji v dál, plášť zvolna spouštím, jenž mne halí " ale herec zjistil, že plášť spustit nejde a drží jak přilepený. Duchaplně se do něj tedy znovu zahalil, otočil se směrem do zákulisí, zahrozil pěstí a zvolal " ó, ty zákulisní zášti!!!, nevadí, budu se bít v plášti " a plynně pokračoval v roli.
Nejen já, ale i řada spolužáků, si po tomto extempore Cyrana přečetla.
12.3.15 - jak mne dnes SZ upozornila Kristulika, historka se skutečně udála a postiženým aktérem byl Zdeněk Štěpánek - pachatel šprýmu zůstává zatím stále neznámý.