Dějiny Čínské lidové republiky (1949–2018) diskuze
Ivana Bakešová , Ondřej Kučera , Martin Lavička
https://www.databazeknih.cz/img/books/41_/411560/bmid_dejiny-cinske-lidove-republiky-1949-MUF-411560.jpg
4
32
32
Předkládaná publikace přehledně představuje dějiny a politický vývoj nejlidnatějšího státu světa a zároveň nastupující světové mocnosti. Analyzuje jak vnitropolitický vývoj ČLR od jejího vzniku v roce 1949, tak i vnější vlivy, které tuto zemi zásadním způsobem ovlivňovaly a formovaly. Zaměřuje se zvláště na otázky, které v současné době rezonují naším mediálním prostorem. Podrobně mapuje historii česko(slovensko)-čínských vztahů, události na náměstí Brány nebeského klidu v červnu 1989 a jejich důsledky, popisuje i problematické postavení národnostních menšin. Snaží se také přiblížit klíčové trendy kulturního vývoje se zvláštním zřetelem k literatuře a k překladům děl předních čínských spisovatelů do češtiny. Zatímco do konce sedmdesátých let minulého století patřila ČLR k nejchudším zemím světa a místo ekonomických problémů řešila z dnešního pohledu nesmyslné ideologické otázky, na začátku osmdesátých let nasadila čínská vláda kurz „ekonomika především“. Dosáhla v tomto smyslu obdivuhodných výsledků, ale platí za to příliš vysokou daň: narůstají rozdíly mezi životní úrovní i mezi životním stylem jednotlivých vrstev společnosti, přes nespornou snahu se nedaří řešit následky krajně znečištěného životního prostředí, honba za úspěchem a hmotným zabezpečením způsobuje stres a ztrátu tradičních hodnot. Problematický je i vztah centra k okrajovým oblastem a razantní vstup sebevědomé Číny na mezinárodní politickou scénu. Čína je tady a musíme s ní počítat. Chceme-li jí porozumět, nebo než ji začneme kritizovat, měli bychom znát historické zázemí pozitivních i negativních aspektů jejího současného vývoje. K tomu má přispět tato kniha.... celý text
Diskuze o knize (3)
Přidat komentář
Už mě začínají unavovat současné snahy o tzv. "vyváženost diskuze" o ČLR ve stylu: odborníci říkají A, tak mi řekneme non A a obě dvě tyto varianty jsou "stejně pravdivé". Nejde přece o to, aby debata byla „vyvážená“ ve smyslu „každý má právo na svůj názor“. Jde o to, aby byla fundovaná a nezávislá na osobním prospěchu.
Takže závěrem bych snad akorát řekl, že floskule uživatele Mim68 "apriorní negace ... některých sino-serverů" je jako kdyby někdo řekl o seriózních evolučních biolozích, že jsou militantní a netolerantní bestie, co utlačují ostatní "alternativy" (např. kreacionismus, ezoterismus ála Adolf Portmann ad.).
Odborna recenze je na:
Lomová, O. (2020). Jak čechům vyprávět čínský příběh: Recenze na nové dějiny ČLR. Cesky Casopis Historicky, 118(2), 433-446. Retrieved from https://search.proquest.com/docview/2432818214?accountid=165143
Shrnutí
Publikace je nedbale nahozená, prozrazuje malé porozumění práci historika
a nevyužívá adekvátní odbornou literaturu v plné šíři dnešního stavu poznání;
místy se v ní objevují hrubé nepřesnosti, dokonce věcně nepravdivé údaje. Jeden
příklad za všechny: autoři datují „Pekingské jaro“ jako období „mezi koncem
roku 1977 a koncem roku 1978“, které své jméno získalo „podle jednoho z tehdy
vycházejících literárních časopisů“ (s. 173). Ve skutečnosti se jedná o období od
podzimu 1978 do března 1979 a název období i politického (nikoliv literárního)
samizdatu inspirovaly myšlenky socialismu s lidskou tváří a Pražského jara 1968.
(Článek Kjelda Erika Brodsgaarda, citovaný k tomuto tématu, nenaznačuje nic
z toho, co autoři tvrdí.27)
Naivita, s níž autoři přistupují k otázkám historiogra,e, až budí rozpaky,
uvážíme-li, že dva z nich jsou zaměstnáni jako vysokoškolští učitelé. Proklamovaná
snaha překonat „evropocentrický diskurs“ není nic jiného, než pokus dát za pravdu
tomu, jak Xi Jinpingem požadovaný „čínský příběh“ vypráví o,ciální propaganda ČLR.
Vymezování se vůči „českému diskurzu“ se nakonec ukazuje být obhajobou
politického systému dnešní ČLR, postavenou na zamlčení podstaty režimu. Od
historika se však neočekává vylepšování obrazu daného státu, má se poctivě snažit
představit skutečnost v její složitosti, analyzovat historické procesy a souvislosti,
nikoliv vysvětlovat čtenáři, že by se měl „smířit se skutečností, že se tak speci,cké
prostředí… bude vždy vyvíjet podle jiných parametrů, než na jaké jsme zvyklí
v Evropě“ (s. 306).
Je s podivem, že na problematické pojetí Dějin ČLR neupozornily odborné
lektorky, obě též vysokoškolské pedagožky ověnčené doktorskými tituly. Kniha
ve své neprofesionalitě poškozuje dobré jméno české sinologie i renomovaného
nakladatelství. Rozhodně není použitelná jako učebnice. Vzhledem k tomu, že je
vybavena anglickým resumé a její vznik podpořil prestižní grant, se lze nicméně
obávat, že bude vykazována jako vědecký počin.