Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti diskuze
Dominik Landsman
Deníček moderního fotra série
< 1. díl >
Když se měl Dominiku Landsman stát poprvé otcem, rozhodl se, že si založí blog, na němž by pravdivě – a toto slovo zdůrazněme! – popisoval strasti a slasti „obyčejného“ chlápka odvedle, jemuž se právě narodil syn. Zprvu nezúčastněný fotr, který miminko zažívá tak trochu zdálky, se brzy stává „otcem na mateřské dovolené“ a tím také začíná boj o přežití obou a zachování rodinného blaha. Nutno říct, že synek Čeněk je dítě velmi činorodé, ale také destruktivní a každý potomkův pokrok většinou odnese vyčerpaný tatínek jizvami na duši i na těle. Hlavní je, že dítě prospívá, ať už to stojí, co to stojí. Z blogu se následně stala kniha, která se dočkala několika volných pokračování – a v roce 2021 je do kin uveden i film režiséra Jana Haluzi s Terezou Rambou a Jiřím Mádlem v hlavních rolích.... celý text
Diskuze o knize (6)
Přidat komentář
Knihy udělané z blogů už většinou nejsou tak vtipné vcelku jako ty jednotlivé blogy, bohužel.
Omlouvám se, ale nemohu jinak než dát odpad. Ke knize se nebudu vyjadřovat. jen bych opakoval komentáře Domina CZ atd. Jen přidám osobní zkušenost s autorem. Na veletrhu knihy 2015 měl Landsman prezentaci své knihy ve středním křídle paláce na výstavišti v pátek cca ve 13 hod. Tedy v nejlepším místě veletrhu a v hlavním "vysilacim" čase!
přiznám se že jsem se tam hodně těšil protože mám čtyřletého synka a od narození jsem s ním téměř stále. No co vám budu povídat, je to to nejúžasnější co mě v životě potkalo! A pln očekávání jsem usedl do zpola zaplněného přednáškové sálu. Těšil jsem se na muže, otce a člověka který by mi mohl být blízký svými zážitky s dítětem. Omyl!!!
V podstatě hned jeho první věta mě doslova šokovala. "Mateřská dovolená, bylo to nejhorší co mě v životě potkalo." Lidé kolem mě se zasmáli a já byl v šoku. Myslel jsem si že si pán dělá srandu a že to druhou větou zachrání. Bohužel se tak nestalo a já po chvíli pochopil že to myslí zcela vážně. Vydržel jsem si další 3 minuty a po větě "už bych to nikdy nechtěl znova zažít." jsem se zvedl a odkráčel jsem demonstrativně pryč. V té době, již bylo v sále cítit že nejsem jediný kdo je upřímně znechucen oním panem spisovatelem. Lidé se po sobě dívali a moc nechápali co ten člověk vypouští z úst. Bylo to obrovské zklamání. Pro mě osobně bylo a stále je neuvěřitelným zážitkem sledovat veškeré pokroky a úspěchy toho malého tvorečka. Opravdu upřímně nechápu jak je možné, že se tato kniha zde stala knihou roku?!
Nemyslím, že by komentáře k umístění této knihy v pomíjivé a fušerské anketě "kniha roku" měly být zveřejněné jako komentáře ke knize samotné.
Souhlasím s předešlým komentářem