Divadlo tančících loutek diskuze

Povídkový soubor básníka, překladatele a prozaika s ukrajinskými kořeny. Miniatury, drobné skici, poeticky a s příchutí ironie podané scénické obrazy, výseky ze života, myšlenek i snů rozmanitých postav generace mileniálů – ale nejen jich. Barvitě vylíčené, často poeticky a niterně popsané situace (spíše než příběhy), které jsou ukončeny záměrně bez pointy, uprostřed situace, v níž se hrdina sám těžko vyzná. Můžeme jen náznakem tušit, kým postavy vlastně jsou, jak se ocitly v příběhu, proto je vcelku logické, že se nedozvíme, jak skončí... Život je možná jen divadlo, které hrajeme před sebou samými, jsme jen tančící loutky, pak je jedno, jak to skončí, konec může být kdykoli. Jsou to situace, pocity, „věci... co se neptají, jestli můžou dál,...vtrhávají až k tvému já, ke tvé nejniternější identitě... ber nás, nebo ne, ale musíš se s námi vyrovnat... nic jiného ti nezbude. A to je život.“ Z tohoto rámce se vymyká mikropovídka Smrt stepního bandity Džugašviliho, která popisuje den, v němž se rodina malého Ukrajince Hryce i celé městečko k většinové radosti dozvědělo o Stalinově smrti.... celý text

Literatura světová Povídky

Vydáno: 2024 , Městská knihovna (Praha)
více info...