Divadlo tančících loutek
Alexej Sevruk
Povídkový soubor básníka, překladatele a prozaika s ukrajinskými kořeny. Miniatury, drobné skici, poeticky a s příchutí ironie podané scénické obrazy, výseky ze života, myšlenek i snů rozmanitých postav generace mileniálů – ale nejen jich. Barvitě vylíčené, často poeticky a niterně popsané situace (spíše než příběhy), které jsou ukončeny záměrně bez pointy, uprostřed situace, v níž se hrdina sám těžko vyzná. Můžeme jen náznakem tušit, kým postavy vlastně jsou, jak se ocitly v příběhu, proto je vcelku logické, že se nedozvíme, jak skončí... Život je možná jen divadlo, které hrajeme před sebou samými, jsme jen tančící loutky, pak je jedno, jak to skončí, konec může být kdykoli. Jsou to situace, pocity, „věci... co se neptají, jestli můžou dál,...vtrhávají až k tvému já, ke tvé nejniternější identitě... ber nás, nebo ne, ale musíš se s námi vyrovnat... nic jiného ti nezbude. A to je život.“ Z tohoto rámce se vymyká mikropovídka Smrt stepního bandity Džugašviliho, která popisuje den, v němž se rodina malého Ukrajince Hryce i celé městečko k většinové radosti dozvědělo o Stalinově smrti.... celý text
Přidat komentář
Část povídek působí, jako by je napsal předvádivý gymnazista. Zbytek působí tak, jako by tentýž gymnazista udělal kariéru středoškolského učitele a v důchodu, na stará kolena si řekl, že si udělá radost a napíše si několik pěkných, eroticky zasněných literárních vzpomínek na svoje mládí.
(SPOILER) Báseň v próze
Intrusivni myšlenky
Sny a asociace
Atmosféra venkova (miluju, cesta po silnici na párty, nic se tam nestane ale i tak je to dobrý.)
Úchylka na sraní na mě byla trochu moc.
Trpasličí válka.
Povídky jsou krátký, což je pozitivní.
Sexistický pohled na ženy ale tak to už se dá prostě čekat, mno
Jediná povídka z pohledu ženy - jakože... Život ženy? Nic se nestane. (Ani ta atmosféra se nestane.) Jen řekne co se děje v jejím životě. He?