Jiskra života diskuze
Erich Maria Remarque (p)
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já". Edice: Živé knihy / ČSPB ; Sv. 144 Doslov: Zdenka Alanová Ilustrace: Jan Krásný... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1989 , Naše vojskoOriginální název:
Der Funke Leben, 1952
více info...
Diskuze o knize (8)
Přidat komentář
zajímavé na knize je, že Remarque nikdy nebyl vězněm KT a je otázka, zda poznal nějakoho tamního vězně. dokonce ani V Německu pohlcném Nacismem nežil. Je otázka, zda znal lidi, kteří v lágru byli a přežili nebo ne.
Faktem ale je, že jeho tvůrčí fantazie a informace z poválečných sdělovacích prostředků mu umožnili napsat tuto působivou knihu. Stejné téma neméně dobře a to na základě skutečného vlastního prožitku neméně dobře uchopil český spisovatel Norbert Frýd,, po kterém byla kdysi pojmenována ulice, kde žila celá jeho rodina.
i když Jiskra života svým sdělením o zlu válek a zlu toho, když jedni mají úplnou moc nad jinými, nepředčila to, co napsal po svých zkušenostech s první válkou, tedy knihu Na západní frontě klid,, je velmi potřebná.
ale spisovatelé píší a politici velí a vojáci bojují a zabíjejí, a ještě pro to vymýšlí ospravedlnění a omluvu. jiné to asi hned tak nebude.
Ne, není pravda, že libovolný politik je nacista! Hou_Ba, nezlobte se, ale jestli tohle píšete, tak jste vůbec nepochopil co nacistický režim byl a vaše vyjádření je jen relativizovaní toho, co režim představoval.
siena, právě jsem dočetl knížku. Je to tak nesmírně silné, přes všechno, co jsem už o té době věděl, že ještě nejsem schopný napsat alespoň trochu "věcný" komentář.
A tak si místo toho čtu Vaše slova a říkám si, že je dobře, že jsou lidi, kteří myslí jako Vy.
Ziriant, doufám, že Vás v životě nepotká nic takového, co by mohlo cpát z televizních obrazovek i Vaši ufňukanou tvář, Vašim dětem a vnoučatům...Víte, EMR nepsal své knihy, aby Vás jen dojímal a strhával. Popsal jaké zlé doby to byly, I. i II. SV, že bychom měli být obezřetní a vědět, že "zlo" není imaginární věc, která nás nemůže potkat, že dokonce nemůžeme jemu podlehnout...A nemusí to být jen válečný konflikt. Že žijete 25 let ve svobodné společnosti není rozhodně samozřejmost a velmi lehce se to může změnit.
Omlouvám se za jistou patetičnost, ale ty "ufňukané tváře lezoucí na nervy", mě vážně vyprovokovaly!
A vlastně, když nad tím přemýšlím, nemáte pravdu, ufňukané ty tváře nejsou. Nejspíš to je tím, že luxusu "dojímání se" jim v životě dopřáno nebylo...
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) fašismus humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
1967 | Na západní frontě klid |
1962 | Tři kamarádi |
1969 | Jiskra života |
2006 | Čas žít, čas umírat |
2005 | Cesta zpátky |
Hou_Ba - život ve společnosti, ať již lidí nebo teba mravenců vyžaduje od jednotlivce, aby v zájmu přežití komunity sněsl občas něco, co mu není po chuti,, to je. myslím v pořádku.
Veliká část lidí nemá žádné přesvědčení, jen nějaké markýrují v dobách ,kdy je to výhodné a změní je, jakmile to výhodné být přestane, to ukazuje i naše národní, poměrně nedávná zkušenost. Politici málokdy mají přesvědřčení, mají ale touhu po moci, nicméně nezdá se mi, že by zabíjeli vězně, hnali je do plynových komor jako běžnou náplň dne. že ale v 99,9% dají přednost sobě před ideou nebo před prospěchem celku je jisté., Velmi pěkně to bylo zpracpváno v knize a nakonec i tv filmu Lev je v ulicích