Jiskra života
Erich Maria Remarque (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/69_/69300/bmid_jiskra-zivota-8CS-69300.jpg
5
1863
1863
Koncentrační tábor Mellern slouží jako odkladiště vězňů - převážně Židů, kteří v důsledku tělesné slabosti již nejsou schopni práce. V nelidských podmínkách, špíně a o hladu, navíc pod kuratelou bezcitných fašistických katanů tady na sklonku války "přežívá" dvanáct "veteránů", obklopených řadou nově příchozích zbídačelých kostlivců. Téměř všichni již ztratili svou osobnost, minulost a individuální lidské rysy, jejich ponížené lidství se omezuje jen na základní živočišné potřeby. Stali se pouhými vězeňskými čísly s koncentráčnickými mimikrami. Přesto se mezi nimi najdou i tací, kteří si dokázali zachovat své "já". Edice: Živé knihy / ČSPB ; Sv. 144 Doslov: Zdenka Alanová Ilustrace: Jan Krásný... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1989 , Naše vojskoOriginální název:
Der Funke Leben, 1952
více info...
Přidat komentář
Brutální výpověď o životě v koncentráku, četla jsem jako teenager na gymplu, brečela a od té doby doporučuji všem, kdo se zajímají o víc než o knihy typu "Osvětim sells". Syrové, opravdové.
Remarque a tahle kniha mě kdysi opravdu naučili milovat literaturu. Jiskra života tak pro mě navždy zůstává hluboce emotivním románem, který zobrazuje utrpení a nesmírnou odolnost lidského ducha a zároveň zdůrazňuje hodnotu lidského života a sílu naděje, která se stává „jiskrou života“ i v těch nejtemnějších časech. Styl psaní je živý, detailní a nesmírně působivý, zkrátka nezapomenutelné dílo.
Dlouho jsem nečetla tak silný příběh. Není to jen téma, ale schopnost Remarqua líčit obrazy pomocí slov... Bez vlastní zkušenosti by to šlo ztěží... Draze vykoupená schopnost...
" Už nebyli jen lidským blátem. Navzdory nebezpečí k nim poslali letadlo, aby je ujistilo, že se o nich ví a že pro ně zachránci přijdou. Už nebyli jen lidským blátem, opovrhovaným, poplivaným, už nebyli míň než červi - byli opět lidmi - pro lidi, které neznali. "
Můj oblíbený spisovatel nikdy nezklame. Souhlasím s komentářem co je podemnou. Dala bych ji jako povinnou četbu,lidé se mají dobře v téhle době a zapomíná se co tak hrůzostrašného odehrávalo "nedávno"..Jak byla neskutečně hrozná valka=y a co naší předkové zažili..Při knize mi běhal mráz po zádech.
Tahle kniha by měla být povinnou četbou ve škole. Poví o druhé světové válce víc než kdejaká hodina dějepisu.
Po druhé jsem se rozhodla, že si knihu poslechnu jako audio a musím říct, že jsem ji opravdu přetrpěla. Miluju Erička Remarqua, jeho knihy čtu většinou třikrát i vícekrát a přestože jsou většinou smutné, tak je v nich i spousta humoru a legrace, lásky, přátelství, vzájemné pomoci a hlavně velké množství různorodých charakterů a hlubokých myšlenek.
Částečně je vše i zde, i když Jiskra života je mnohem ponurejší, což je logické, protože se jedná o "život" v koncentračním táboře, ale ta syrovost je opravdu moc silná káva. Čtu knihy z koncentráků, gulagů i nápravných pracovních táborů, ale tato kniha na mě působila ještě krutěji a to jsem ji už kdysi dávno četla. Eriček popisuje vše velmi reálně, smrt je už vcelku obehranou, každodenní záležitostí, člověk je s ní smířený, ale i tak se snaží ji co nejvíce oddálit. Konec války už je za humny, ale přitom se čas vleče a s každým dalším momentem, hodinou, dnem přináší další ukrutnosti. Postavy jsou popsány pravdivě a na nikom nezůstává nit suchá, jen se člověku v té Remarquovo hloubce ježí vlasy na hlavě.
Kniha je náročná, jak pro slabší povahy, tak i proto, že už se prostě nemůžete dočkat, aby to všechno skončilo, ale jak víme, u Remarqua nikdy není jen černobílý Happy End. V každém případě stojí za to vydržet až do konce.
A interpret, pan Myšička? Geniální, ale naprosto. Slyšela jsem ho již v několika audioknihách, ale to, co předvedl při čtení Jiskry života je nevídané. Úžasný herecký výkon. Doporučuji. Moc.
Velice smutný příběh plný pravdy. Remarque opět nezklamal, pro mě je to PAN spisovatel.
To bylo velmi těžké čtení, ale jsem rád, že jsem tu knihu nakonec přečetl. Původně jsem ji četl už na základní škole, abych jí odložil a po 15 letech se k ní vrátil a pomalu jí přežvýkával. Tato kniha je tak skvěle napsaná, že její čtení je stejným utrpením, jako bylo utrpení lidí v koncentračním táboře. Já osobně cítil vztek, ale i bezmoc. Cítil jsem i hmatatelné znechucení k Němcům, kteří nosili nacistické uniformy, stejně jako k Němcům, kteří nechtěli ani vědět, co se děje na kopci za městem. Aneb nevědomost je sladká a nezájem je tak pohodlný. A mnoho Němců, kteří se přiživovali na systému, včas uteklo do Švýcarska i s naloupeným majetkem. Znechucen až do konce a ještě poté, protože s koncem knihy nepřichází porážka nacistické ideologie, ale pouze její odsun někam mimo obzor, jako varování pro naší generaci.
Jsem neskutečně zaskočená tím, jak obtížné bylo teď knihu číst. Poprvé jsem se s ní seznámila v pravěku, tedy někdy na základní škole, kdy jsem od autora četla všechno, co jsem kde našla. S odstupem více než dvaceti lety jsem zprvu netušila, zda text vůbec dočtu. Ta brutalita, všední dny tábora a jeho nevinných obyvatel, mě naprosto rozsekala. Remarque je mistr vypravěč, vtáhne a nepustí čtenáře. Stalo se tak i mi. Věkem, zkušenostmi i tou paralelou s dnešní divnodobou, kdy se mezi lidmi vytrácí úcta, respekt, cit, považuji text za nesmírně hodnotný a bohužel stále aktuální svým poselstvím. Zlo ve světě bude vždy kráčet po boku dobra. Beznaděj vedle naděje. Moc s bezmocí. Važme si toho, co máme.
Čtivá kniha s poutavým, smutným příběhem. Konec je napínavý, četla jsem rychle. 5/5
Poprvé jsem tuhle knihu četla na střední škole k maturitě, pamatuji si, že mnou tenkrát velmi otřásla, jelikož jsem nyní už věděla, co mě čeká, nebylo tohle "setkání po letech" tak překvapující, ale mnohem více tedy můžu ocenit popisy, tak pravdivé i strohé, napětí až do konce, jak to dopadne, komu až do samého závěru zůstala ta nutná JISKRA ŽIVOTA.
Vlastním přesně toto vydání, v tomto obalu. Knihu jsem nenápadně zcizila z rodičovské knihovny a od té doby putuje se mnou a ráda se k ní vracím. No ráda - pokaždé, když potřebuji vrátit zpět do pokory. Od prvního vydání v roce 1952 nezestárla kniha ani o minutu a její svědectví považuji za cenné - autor nehodnotí, suše popisuje - boj o život, naději, kus jídla, zbývající důstojnost. To vše těsně před koncem války, kdy vězni cítí, že teď přijde ta změna - osvobození, život. Možná. Děkuji za tuto knihu a doporučuji.
Kniha se docela dobře čte a přestože zde není vyloženě klasická zápletka, líbilo se mi to. Závěr byl překvapivý a nečekaný.
Neustálé střídání beznaděje a přání přežít. Knih z prostředí koncentračního tábora jsem přečetl několik a přestože se téma neliší, tak každá má něco navíc. Zde to byla chvíle blížícího se konce války - musí to být naprosto šílené pomyšlení, že jsem přežil X let hrůzy a těsně před koncem bych zemřel. Ten strach potom musí být neskutečný
Jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Jedna z nejlepších knih, co kdy byla napsána. Jiskra života rovná se boj za lidství.
Když jsem před lety začala číst tuto knihu, chvílemi jsem dokonce uvažovala, že ji nedočtu. Ne však z důvodu, že by byla špatně napsaná nebo podobně, ale zejména proto, jak realisticky popisuje život vězňů v koncentračním táboře. Některé pasáže opravdu nejsou pro slabé povahy.
Nicméně knihu jsem dočetla a musím říct, že je to mistrovsky napsané dílo.
Štítky knihy
koncentrační tábory druhá světová válka (1939–1945) fašismus humanismus holokaust, holocaust
Autorovy další knížky
| 1967 |  Na západní frontě klid |
| 1962 | Tři kamarádi |
| 1969 | Jiskra života |
| 2006 | Čas žít, čas umírat |
| 2005 | Cesta zpátky |
Blíží se konec války, ale běsnění v koncentračním táboře v Německu trvá. Nemají plyn, ale krematorium jede naplno, přicházejí další a další fyzicky vyřízení, většinou Židé. Lidský popel je prodáván jako zahradní hnojivo, i velitel tábora má zahrádku. Vězni, co mají rozkaz hledat v ústech mrtvých zlaté zuby ve spalovně, jsou po čase také spáleni, aby nemluvili. Veteráni přežívají zvůli fašistů jen díky vzájemné soudržnosti a nezlomnosti duše. Přesmutný román pana spisovatele Remarqua.