Konec experimentu: Přestavba a pád komunismu v Československu diskuze
Michal Pullmann
Studie se zabývá dynamikou přestavby v Československu 1985–1989. Představuje jednak první přehled dějin československé přestavby, jednak analyzuje předpoklady pozdějšího zhroucení diktatury. Podle ústředního argumentu se v přestavbě hroutil nikoliv systém útlaku, ale rozpadala se schopnost aktérů dosahovat na každodenní úrovni konsensu o základních otázkách existujícího uspořádání. Historickosémantická metoda je zde použita pro rozkrytí procesu, v němž se rozpadal hypernormalizovaný jazyk 80. let a v němž došlo ke specifické implozi státněsocialistického establishmentu.... celý text
Diskuze o knize (1)
Přidat komentář
Štítky knihy
socialismus sametová revoluce 1989 perestrojka, pěrestrojka česká společnost
Autorovy další knížky
2019 | Dějiny Česka |
2011 | Konec experimentu: Přestavba a pád komunismu v Československu |
2017 | Co byla normalizace? Studie o pozdním socialismu |
baacinka, knihu jsem nečetla, vycházím tedy pouze z Vašeho komentáře, ke kterému bych si dovolila několik poznámek.
Jednak bych byla drobet opatrnější v posuzování našeho vyrovnání, či nevyrovnání s naší novodobou historií jen dle "Co pro mě znamená svoboda.", spotů uvedených v ČT. Četla jsem mnoho příspěvků, vyšlo nemálo knih, které reflektují naši minulost, současnost, zdaleka to nejsou jen oslavné ódy, jak píšete. Konaly se různé konference, na kterých vystupovali řečníci nejen od nás, vyšlo nemálo reflexí i od zahraničních autorů. Proběhly debaty v rámci pořadu ČT24 Historie.cs, i na vlnách rozhlasu.
Pak bych si dovolila oponovat, a nevím jestli Vám, či autorovi, rozhodně bych si nedovolila tvrdit, že tu před rokem 1989 žádný útlak nebyl, že tu nežili lidé, kteří nebyli vystaveni perzekuci, a že ta perzekuce nebyla velká. Prosím, přečtěte, poslechněte si např. příběhy, které jsou vyprávěny v rámci projektu Paměť národa. Nevím tedy, co by mělo být demytizováno. Souhlasím s tím, že všichni, kteří jsme v té době žili, neseme odpovědnost, že ta, dnes i na těchto stránkách vyzdvihovaná mlčící většina, nese svůj díl viny na tom, že tu nesvobodný režim mohl přežívat. A ano, i tento náš postoj nese nemalý díl viny na situaci, v které jsme se po 30. letech ocitli. A ano, nedostatečná reflexe naší minulosti, a nejen té normalizační, se začíná projevovat. Na druhou stranu, tu ale žili lidé, kteří se režimu nepodvolili a nesli za to následky, které se dotkly nejen jich samých, od ztráty zaměstnání, nemožnosti studovat a dělat svou profesi, až ztrátu svobody (ráda bych připomenula, že na jaře 1989 byl propuštěn z vězení pan Václav Havel, že ještě v listopadu 1989 byli někteří lidé z disentu stále zavření), ale i jejich dětí. Měli bychom si naopak jejich statečnost připomínat, a zvláště v dnešní době. A zvláště těch, kteří žili mimo Prahu, či velká města. Z jejich strany, jak ostatně připomínají i samotní disidenti, to byla opravdu statečnost s velkým S. Rozhodně se jí nesnažit zlehčovat, čož se bohužel dnes děje, a které cítím i z Vašeho komentáře.
A poslední poznámka...úloha M. Gorbačova. Nemyslím si, že by byla nějak zapomínána, opomíjena, přesto bychom ji neměli posuzovat jen jako jeho vlastní, izolované, rozhodnutí. Kdyby nebylo dostatečného tlaku západních mocností, především Spojených států po nástupu Ronalda Reagana do funkce prezidenta, nemyslím si, že by se tehdejší Východní blok rozpadl, jak se rozpadl. Byl to ostatně vliv i papeže Jana Pavla II na své rodné Polsko. Byla to, možná jen gesta, přesto důležitá, jednotlivých představitelů západních států, kteří se při návštěvách setkávali s místními disidenty. Opravdu si bez této konstelace, včetně hospodářského vlivu, nejsem jistá, že by došlo k těm změnám, jak došlo před třiceti lety, že došlo v jednotlivých zemích k přechodu k demokratickému zřízení. Samozřejmě, dnes se některé země vydávají cestou jinou, ale to asi není předmětem ani této knihy, ale ani mého příspěvku.
Možná došlo jen k nesprávnému pochopení z mé strany. Měla jsem ale pocit, že by bylo dobré některé Vaše poznámky trochu rozvést.