Květy zla diskuze

31.01.2024

Knížečku jsem dostal před 60 lety na věnečku v tanečních. Snad jsem ani všechny básně nepřečetl. Návrat v mých letech byl ale jiný, život člověka poučí a pochopí občas "co tím chtěl básník říci". Kromě obsahu mne fascinoval pravidelný rytmus, často se měnící, Nezvalova překladu.

11.10.2011

Stammel - musím vám dát v řadě ohledů za pravdu. Tak třeba určitá brutalita podle mne zvedla zájem o Hrabala a nebylo by možná od věci obdobným způsobem rozvířit vody i jindy a jinde. A osobně se často nechávám komentáři (i diskuzemi) inspirovat (možná někdy i ovlivňovat). Rozhodně ale poskytují úhel pohledu, který mi mohl uniknout a který mne tedy následně vlastně obohatí.
A smysl DK jste vystihl docela přesně, plně se s vámi ztotožňuji. Chyba je jen v tom, že zřejmě ne všichni to takhle vnímají. Před časem jsem tvrdil v pubu, že čtenáři knih jsou v podstatě introverti, kteří si své pocity syslí pro sebe a i když to vyvolalo obecný nesouhlas, přesto si myslím, že na tom asi něco bude. Je jenom otázkou nakolik to budeme schopni překonat. Žel bohu, pokud jsem si všiml, bouřlivější a rozsáhlejší diskuze tady vyvolal zpravidla jen nějaký negativní jev nebo až průser - a to považuji za škodu.
Nezbývá než doufat, že se to časem změní.

Já bych se všeobecně nebál být v posuzování spíše drzý a ostrý než opatrný, ať už z historických nebo jiných důvodů. Když se zmýlím, někdo mě opraví. Když se trefím, někoho poučím, jiný mě doplní, třetí překoná ještě trefnějším komentářem... zkrátka diskuse, díky níž se nám podaří knihu lépe pochopit, musí mít trochu šťávu. Chodit kolem ní jako horké kaše nemá cenu.

Samozřejmým předpokladem je, že všechny fáze této ideální diskuse jsou od jejich účastníků alespoň trochu zodpovědně promyšlené:-)

Proti Nightlybirdovu radikálnímu individualismu bych postavil trochu složitější představu:
Hodnocení knih sice vychází ODE MĚ, ale díky vzájemné diskusi, kdy se naše dojmy a zážitky prolínají, tříbí a vůbec zrají vzájemnou spoluprací, vzniká moc zajímavá věc, která se dá nazvat třeba porozuměním PRO NÁS.
Jinými slovy, když se s někým o knize bavím (a mám aspoň dílčí schopnost naslouchat), tak pro mě ta kniha obvykle získává o trochu jiný (většinou čímsi bohatší) význam.
To je konec konců také smysl této databáze a podobných webů. Aby díky propojení tisíců soukromých světů trochu vzklíčil i nějaký svět společný. Ve vší barvitosti a plasticitě a neustálém vývoji - nikoli v nějakém definitivním hodnocení většiny.

Když formuluju komentář, nemyslím na to, abych se prezentoval. Myslím na to, že bych chtěl, aby mé prožívání a přemýšlení nějak přispělo NAŠEMU prožívání a přemýšlení.

P. S. Upozorňuji, že nic z toho nemyslím ani v nejmenším mysticky, bo to není zapotřebí:-)

28.09.2011

sam198 - když se ti něco nelíbí, tak by bylo nesmyslné to bůhvíjak hvězdně hodnotit. Zrovna tak by bylo nesmyslné mít mindrák s toho, že se mi nelíbí ta která kniha. Ono totiž to líbí - nelíbí je kategorie proměnlivá v čase a navíc to nemá s kvalitou knihy až tak moc společného. Líbit se ti může kniha ležící na okraji literatury a nelíbit kniha ověnčená prestižními cenami. Proto je současně nesmyslné absolutní tvrzení typu :Toto je nejlepší kniha - aby mělo smysl, muselo by se k tomu dodat - PRO MNE.
U knih, stejně jak u řady jiných věcí podle mne plně platí staré přísloví :
Jinak voní seno koňům, jinak zamilovaným.
Moje reakce byla zaměřena jen obecně na nálepkování autorů soudobými hledisky, nic víc, nic míň. A do jisté míry i na nálepkování čtenářů.

Takže když se mi něco nelíbí tak to není moje chyba a měl bych tomu dát 5? Jenom proto, že jsem nežil v roce 1850 a nečetl jsem to tehdy? Jistou úctui si to zaslouží ale proč tvrdit že je to nejlepší kniha na světě když není?

26.09.2011

Nejsem si jistý, jestli je dvakrát vhodné hodnotit básníka ze současného pohledu a dokonce není ani na místě školometské Co tím chtěl básník říci - důležité podle mne je to, co ta která báseň říká dnes a mně. Pokud mne neosloví, tak ji prostě nečtu (a vyhnu se tak křižování). A ať byl CH.B. pózer či nikoliv, "nastartoval" svými verši vlnu, která vynesla řadu básníků, bez kterých by byl můj život a vnímání světa chudší. A nemyslím si, že by čtení 100 let a více starých básníků bylo projevem snobizmu - pokládám to za normálnější než čtení harlekýnek a momentálních módních trendů, ať už v poezii nebo próze.