Kvítek karmínový a bílý diskuze

29.01.2015

No tak hlavně to ale není pornografie, Koko, v tom se Monos naprosto mýlí. Pornografií se rozumí materiál, který má ve čtenáři vzbudit sexuální vzrušení. A nepochybně i tohle musela být motivace některých čtenářů, kteří si Kvítek koupili - v tom je ale Michel Faber nutně zklamal. Protože jestli ve Kvítku něco chybí, pak je to "hezký", neproblematický sex. Kvítek karmínový a bílý je (mimo jiné) příběh o vykořisťování lidí na samém společenském dně. "Úhoři mi vyžerou oči a nikdo se ani nedozví, že jsem žila," říká tam jedna nevěstka - a nemýlí se. Kvítek je příběh o zneužívané holce a o tom, zda se tenhle cyklus zneužívání musí nutně přenést na další generaci.
Takže ne, Michel nechce vzbudit ve čtenářích příjemné vzrušení, ale celou řadu jiných emocí. A k tomu si vybírá slova, velmi pečlivě a účelně. Pokud tě nějaký obraz šokoval, pak tě šokovat měl. Jak Michel říká v jednom rozhovoru: "Dnes už chci psát jen to, co lidmi pořádně otřese, hluboce je dojme, změní jejich náhled na svět."

Zdá se, že některým čtenářům v textu Kvítku hodně vadí některé expresivní výrazy různě označující soulož , mužské, ženské i dětské pohlavní orgány, různé formy sexuálního ukojení a pod. Jiní uživatelé DK jsou zas té mínky, že při takovémto tématu to jinak nejde - viz "čtenářka si pořídila knihu o prostitutce z 19. století a je překvapena, že se v knize vyskytují pohlavní orgány".
Jako příspěvek k tomuto tématu chci podotknout, že námět "jak se vysoce postavený chlápek resp. normální, obyčejný muž zbláznil do prostitutky, kurvy, flundy, a pod." je ve světové literatuře velmi frekventovaný a u čtenářů jistě i velmi oblíbený. Jen zběžně jsem si prošla své zdejší čtenářské portfolio a zjistila jsem, že totéž téma je např. ve knihách:
- Dáma s kaméliami
- Na východ od ráje
- O kníhkupci, který se přestal koupat
- Mulatka Gabriela
- Bambusové loutky z Ečizenu
- Saigon
- Moulin Rouge
- Profesor Neřád
a jistě i mnoha, mnoha dalších.
Jejich autoři však dovedli "ty" scény a "ty" jevy popsat, aniž by použili výrazy které do textu vložil pan Faber. Nechci ho sice podezírat, že vědomě (a snad i z komerčních důvodů) šlo mu o pornografii, ale že přitvrdil i tam, kde by to šlo jinak, to si myslím také.

29.01.2015

Milá Koko, věř mi, že jsem tím komentářem neměl na mysli tebe, naše výměna v mailu byla velmi korektní a zajímavá. Nechtěl jsem o tom vůbec psát, ale budiž. Jak lze polemizovat s názorem, že Kvítek je "O chlup lepší než 50 odstínů šedi. Nedočteno."? Asi nijak - pokud čtenář nevidí stylistický i intelektuální rozdíl mezi 50OŠ a Kvítkem, pak mu asi lze jen popřát, ať čte další knížky, třeba si jednou rozšíří obzory. Ditto slova Monos: "Dočkala jsem se zdlouhavého, oplzlého popisování všeho možného, především však nechutností. Autor se zjevne vyžívá v detailních popisech smradů, výkalů a v pornografii." Tak si to zrekapitulujme: čtenářka si pořídila knihu o prostitutce z 19. století a je překvapena, že se v knize vyskytují pohlavní orgány. ("Pořídil si hospodu, ale chodili mu do ní lidi.") Krom toho dlužno říci, že o nějaké nechutnosti, notabene pornografii Faberovi nejde. (Dotyčné navrhuji pořídit se jeden výtisk časopisu Leo, přečíst si libovolný článek a najít 7 rozdílů. Nebo 39.)
Ze všeho nejvíc mě ale mrzí ten zbabělý mulťák, který sem pod nicky monos, koala a rakosnicek třikrát přišel říct, že Kvítek je "odpad".

Letricce, děkuji za obohacení mého slovníku.Beru tedy tuto výtku zpět a omlouvám se za neopodstatněnou reakci. Ani to však nic nemění na mém názoru, že shazovat názory čtenářů jenom proto, že nám nekonvenují, že nejsou příznivé k "naší" knížce, je tedy poněkud ZPOZDILÉ.
Já hodně vyznávám pricip rovných přležitostí a ten tady schází. Zde máme knihu od žijíciho autora, s kterým bylo možné konzultovat význam každého slova jeho textu, a máme zde překladatele dané knihy, který si k už odvedné skvělé práci přibral další "job" - knihu bránit zuby nehty před každou kritickou poznámkou. Taková možnost se dostane jen málokteré knize na DK a také jen málokterý "spoluproducenti" nějakého vydání současného díla se zde tak vehementně prezentují, jako Witt a elfos.
Tak jdu setrvávat ve své zpozdilosti, já už to nějak vydržím. Ale zdá se, že nejsem jediná, která z Kvítku "nerozkvetla".

29.01.2015

Ale Koka, výraz "zpozdilý" přece vůbec neznamená totéž co zpožděný, opožděný, zkrátka po termínu. Ale bláhový, pošetilý...
Btw, Witte, elegantní reakce citací z Barnese!

Witte, vyměnili jsme si o Kvítku nějakou korespondenci, a tak nechci zacházet do detailů, ale přiznávám, že zmínka o zbytečnosti "půtek s lidmi, kteří si to ani nezaslouží", mě velmi, opravdu velmi nemile překvapuje. Taktéž nechápu co myslíš tou narážkou "na zpozdilé komentáře" - copak komentáře ke knize lze psát jenom do jednoho měsíce po vydání a pak už všechny ostatní jsou "zpozdilé"? U knihy, kterou tak obhajuješ (což chápu a kvituji - žil si se Sugar snad 8 let, kdo už jiný by se jí měl zastat), bych čekala, že má natolik trvalou hodnotu, že komentovat jí budou i další generace, nejen ti, kteří si okamžitě pořídli její první české vydání.
A k připomínce paní elfos: ano, máte pravdu, je to docela častý jev na DK, že lidé, kteří zde chtějí sdělit světu něco kontroverzního, provokativního, si k tomu pořídí nick na jedno použití. Je hodně takových případů a jsem přesvědčena, že vysoké procento z nich představuje stálý, dobře zavedený a v kolektivu oblíbený uživatel, který pro jisté své názory nechce použít to své zavedené jméno.
Ale, elfos, buďme spravedlivý - když se v prosinci loňského roku uživatel "otakar1484" zaregistroval na DK jen kvůli tomu, aby zde uveřejnil nadšenou "recenzi" Kvítku, vyslovil obdiv jeho překladateli a pak už sem nikdy nevstoupil, tehdy jste to nekritizovala.
http://www.databazeknih.cz/uzivatele/otakar1484-73945
Tak prosím, měřmě stejně.

29.01.2015

Dobře děláš, Witte.

Mně třeba nejde na rozum uživatelka, která se sem na Databázi knih zaregistrovala jen kvůli tomu, aby mohla plivnout na knihu, která si označení odpad v žádném případě nezaslouží. Ten plivanec ovšem „zdobí“ její vlastní štít, jak už to - nejen v tomto případě (vybavilo se mi teď pár místních komentářů u jiných knih) - bývá.
Lidé jsou holt různé.

28.01.2015

Po dnešní vlně mimořádně zpozdilých komentářů u Kvítku mi konečně došlo, že k Michelu Faberovi mám vyloženě ochranitelský vztah. A připomnělo mi to i jednu pasáž z další mé zamilované knihy, z Flaubertova papouška. Takže vás jí oblažím, místo abych se věnoval půtkám s lidmi, kteří si to upřímně řečeno nezaslouží:
Pokud se vám nějaké dílo líbí a vy uznale obracíte listy, aniž vám vadí, když vás někdo vyruší, pak prostě máte autora rádi a víc vás nezajímá. „Je dobrý,“ řeknete si. „Správný chlapík. Že prý uškrtil celé skautské družstvo Vlčat a nakrmil jejich rozsekanými tělíčky kapry v rybníce? Ale to by určitě neudělal, je to správný, spolehlivý chlap.“ Pokud však autora milujete a jste závislí na kapačce, kterou vám do žil proudí jeho inteligence, jestliže se za ním pustíte s přáním ho najít – navzdory svému tvrzení, že tomu tak není –, pak se vám nemůže stát, že byste něčeho, co jste se o něm dozvěděli, začali litovat. Zajímá vás na něm i to špatné. „Tak družstvo Vlčat, říkáte? A to jich bylo dvacet sedm, nebo dvacet osm? A nenechal si náhodou z těch skautských šátečků ušít deku? A je pravda, že když stoupal po schůdcích lešení k šibenici, citoval z Knihy Jonášovy. A že ten rybník odkázal místnímu skautskému klubu?“V lásce to chodí jinak. Když u své milenky či manželky přijdete na nejhorší – ať je to nevěra, chlad k vaší osobě, šílenství nebo sebevražedné sklony –, skoro se vám uleví. „Život je přesně takový, za jaký jsem ho pokládal; což si to zklamání trochu oslavit?“ Když však jde o milovaného spisovatele, instinktivně ho začneme bránit. Právě to jsem měl prve na mysli – že láska ke spisovateli je možná láskou nejčistší a nejstálejší. O to snáz ho pak dokážeme bránit: „Faktem je, že kapři patří k ohroženým druhům, a každý přece ví, že zima byla obzvlášť tuhá a zjara přišly deště ještě před svatým Oursinem, což znamená, že ryba nepozře nic jiného než mladé rozemleté Vlče. Ovšemže věděl, že ho za zločin pověsí, ale nezapomínal přitom, že člověk na seznamu ohrožených druhů není, a spočítal si, že dvacet sedm (nebo jste říkali dvacet osm?) Vlčat plus jeden poměrně známý autor (vždycky byl nesmyslně skromný, když došlo na jeho talent) je zanedbatelná cena za záchranu jednoho celého rybího plemene. A zkuste se na to podívat z dlouhodobého hlediska: opravdu jsme měli zapotřebí tolika Vlčat? Jenom by vyrostli a stali se z nich starší skauti. A jestli jste se ani teď nepřestali utápět v sentimentu, vezměte to z téhle stránky: z peněz, které se u rybníka s masožravými kapry vybraly od turistů, vyrostla v okolí pod rukama skautů nejedna modlitebna.“
- Julian Barnes, Flaubertův papoušek, přeložil Miloš Urban

26.01.2015

Ano, taky se mi to blbě drželo, nejlépe se četl prostředek, kdy člověk drží v obou rukou zhruba stejnou váhu. Ale po několika elektronických knihách mi to ani tak moc nevadilo. A jsem si vědoma toho, že čeština je ještě příhodně syntetický jazyk a například francouzský překlad má těch stránek 1100. Koku bych určitě nenutila dočítat, vždyť je to odvaha přiznat si, že mě nebaví něco, na co se jinak všude pějí převážně ódy, mě nevyjímaje.
Ad barbucha07 - to byl sice asi nechtěný spoiler, ale je to škoda.

26.01.2015

Ale dočetl, jen její závěrečné jednání je pro mne hysterií. Co by se asi tak stalo pokud by jí William neodkopl ...

26.01.2015

Ale barbucha07, to jsi evidentně knihu nedočetl, protože jinak bys viděl, že s tím přerodem v čekající husu to tak opravdu není!

24.01.2015

Na druhou stranu, co má nebohý nakladatel dělat? Nevydávat tlustospisy? Kvítek má v originále 1020 normostránek, v překladu je to přes 1 700 000 písmenek. Měl to nakladatel vydat na cigaretovém papíru, jako kdysi Odeon Foucaltovo kyvadlo? To má zase dvě nevýhody: za prvé, písmo z jedné stránky prosvítá na druhou, což je iritující. Za druhé, sedmisetstránková knížka má opticky tloušťku třísetstránkové. Otázka je, zda by se pak čtenáři chtělo platit cenu té sedmisetstránkové, že.

Koka - ta rada byla dobrá, jen bych ji trochu rozšířil. Sice se v Bibli K3 o čtení nemluví, přesto je dá na tuto činnost aplikovat. Proto je dobré, se ke knihám, které tzv. vzdorují, po nějakém čase vracet. Musí to pochopitelně být knihy, ke kterým se vracet stojí za to. Je řada knih o kterých se mluví, ať už tak či onak a člověk je začne číst ze zvědavosti a absolutně mu nesednou, nebaví ho ani námět ani styl autora - to pochopitelně není tenhle případ.
A plně s tebou souhlasím, ta současná móda tlustopisů tištěných často takřka na balícím papíře je doslova děs - a to nejen kvůli váze, dokonce i pro vlastní obsah a myšlenkovou náplň těch knih.

Nedočetla jsem, nešlo to. Dlouho jsem se s tím trápila, bojovala, přemlouvala se, ale ani příběh ani způsob jeho zpracování se mi nelíbily, popuzovaly mě, celý příběh se mi zdál hrozně nepravděpodobný, řídký a upovídaný.
Až mi jeden hodný uživatel DK otevřel oči, když mi v korespondenci napsal, že je nesmysl číst knihu, které se nám nezamlouvá. Proto jí tedy ani nehodnotím. Mám však potřebu komentovat fyzickou podobou knihy - váží cca jeden a půl kg a moje rozteč mezi palcem a ukazovákem nestačí na to, abych knihu uchopila a déle držela. Četla jsem jí tedy tak, jako kdysi učebnice do školy - u kuchyňského stolu: knihu na stole, hlavu v dlaních. Myslím, že vydavatel měl zvážit vydání tohoto „giganta“ buď ve dvou svazcích (což by, žel, cenu jistě prodražilo), nebo na papíru s jinou gramáží. Kvítek má 920 stran a je cca třikrát tlustší (!), než např. Vlastní životopis A. Christie, který má 607 stran a vyšel na krásném bílém a tenkém papíře. Možná to někomu bude připadat jako „kapric“, ale mne ta forma knihy, její neuchopitelnost, hrozně vadila, což se asi podepsalo i na mé ochotě dále u ní setrvávat.

18.01.2015

[Jen technická poznámka ke komentáři od id Paloma: Autor, respektive vševědoucí vypravěčka, oslovuje čtenáře pouze v první a druhé kapitole z pětatřiceti. Vrátí se až na poslední stránce.]